Shadows Behind You // h.s.

XXVI. Blood

Lesem se ozval výstřel. Pořád jsem držela prst na spoušti, ale nezmáčkla jsem ji. Kdo to byl?

Až když jsem otočila trochu více hlavu jsem viděla Zayna se zbraní v ruce. Minul?

,,M-Maddy," slyšela jsem známý hlas za mými zády. Byl chraptivý až děsivý. Otočila jsem se směrem k Bayley. Ležela na zemi. Měla v ruce zbraň a na tričku v úrovni břicha obrovskou krvavou skvrnu, která se každou chvíli zvětšovala.

,,Chtěla j-jsem ho za-zabít, a-ale nes-nestihla jsem t-to," chraptěla a já už u ní klečela a měla ji položenou v klíně. Plakala jsem a Bayley také. Snažila jsem se to krvácení zastavit.

,,Prosím pomozte mi!" vzlykala jsem zoufale. Zvedla jsem ruce z její rány. Byly celé od krve a mě začínalo být vážně špatně. Klid. Jde tu o život. Nádech a výdech.

Otočila jsem k nim hlavu a viděla jsem, že tam jen stáli. Jako pět solných sloupů.

,,To je v pořádku. Tohle je asi můj osud," zašeptala tiše a já začala ještě více plakat.

,,Ne, prosím. Zůstaň tu se mnou. Koukej-koukej se na mě," hystericky jsem křičela a držela její ránu na břiše.

,,Pomozte mi, prosím!" zakřičím znova, ale odpovědi je mi jen slabé zašumění lesa.

,,Myslím, že přišel můj čas," řekla tiše, až jsem jí málem neslyšela, ,,řekni mým rodičům, že jsem je měla ráda, jo?" dodala ještě tišeji.

,,Sli-slibuju," zajíkla jsem se a hladila jí po vlasech. Vždy je měla tak krásně upravené. Byla to krásná blondýna a každý kluk na ní mohl oči nechat.

Hladila jsem ji ve vlasech a šeptala, že to bude všechno dobrý. Věděla jsem, že nebude. Prakticky mi umírá v klíně.

,,Slib mi, že mě pomstíš," řekla a začala kašlat. Do rukou vykašlala krev.

,,Slibuju ti to," zašeptala jsem a usmála se na ni. 

,,Budu na tebe dávat ze shora pozor," řekla a v tu se chvíli její víčka začala zavírat. Hystericky jsem začala ještě více plakat a prosit o odpuštění všechny bohy na nebesích.

,,Bay?" zeptám se tiše její jméno.

Odpovědi se mi už však nedostane. Její nehybné tělo mi leží v klíně. Snažím se jí rukávem své bundy očistit obličej od krve. 

,,Měli bychom jít domů," řekl tiše Zayn. V tu chvíli se ve mě začal vařit krev. Všechna krev v mých žilách pálila jako bych snad vnitřně hořela. Sundala jsem si Bayleyino vyhublé tělo ze svých stehen a zvedla jsem se. Jeden neposedný pramen vlasů se mi dostal do obličeje. Než jsem ho dala zase zpět za ucho, zamazala jsem si líčko a nos její krví, kterou jsem měla prakticky všude.

,,Ty hajzle! Jak si mohl. Jsi jen obyčejný vrah!!" ječela jsem na něj a šla jsem k němu. Musela jsem připomínat ztělesněného ďábla. Při chůzi k němu jsem dupala, funěla jako býk a oči jsem musela mít jistě červené od pláče. Kde jsou mé ďábelské rohy?

Byla jsem od něj jen na krok daleko. Napřáhla jsem se a vší silou jsem jej bouchla do hrudi. Odstoupil a krok dozadu a nic nedělal. Bušila jsem mu do hrudi a křičela nadávky na jeho osobu.

,,Oko za oko, zub za zub, ty šmejde!" prskla jsem na něj a zhluboka jsem se mu podívala do očí.

,,To už by stačilo," uslyšela jsem Harryho rázný chraplavý hlas.

Kluci se mě snažili obklíčit, ale nebyl jich dostatek.

Přímo jsem vykopla nohu k Zaynovi. Ta krysa si zaslouží ublížit a to hodně bolestivě. Nečekal to a tak má špička boty narazila do jeho spodní čelisti. Au.

,,Tak fajn holčičko, něco si ujasníme," zakřičel Zayn a jeho pěst se málem střela s mojí tváří.

,,Ty," vykopl nohu a těsně minul můj bok.

,,Si nebudeš," skočil po mě a jedním škubnutím mě srazil k zemi.

,,Vyskakovat jako čertík z krabičky," dodal a přiblížil se k mému obličeji. Hned na to jsem ucítila na levé tváři šílenou bolest.

,,Zabijte mě," šeptla jsem a v tu chvíli ze mě vyprchala všechna odvaha a agrese. Přišel všem tak moc dobře známý strach, ,,prosím," dodám a z oka mi steče slza.

,,Zlato, nikdo tě nebude zabíjet," řekl Harry a klekl si ke mě. Pomohl mi vstát ze země. Nechtěla jsem jeho pomoc, ani přítomnost jednoho z nich.

Harry se ke mě naklonil a chtěl mě obejmout. Rychle jsem ustoupila o dva kroky pryč od něj.

,,Nesahej na mě," kňukla jsem a mé oči zaplavily slzy. Začalo mi to všechno docházet. Ona je opravdu mrtvá a je to moje vina, protože jsem jí neuchránila.

Zhroutila jsem se k zemi k jejímu tělu a položila jsem svoji hlavu k jejímu hrudníku. Objala jsem jí a začala jsem ještě více plakat. Celé mé tělo se třáslo pod vlivem vzlyků a naprostého mentálního vyčerpaní.

Ucítila jsem něčí ruce na mých bocích a jemný tlak, kterým se mě snažili dostat od Bay.

,,Ne! Musím být s ní!" křičela jsem z plna hrdla a snažila se vymanit z Harryho náručí. Nic nepomáhalo. Všechno se zdálo být hrozně rozmazané a tmavé.

,,Niall ti pomůže," zašeptal Harry a trochu lépe si mě posunul ve svém náručí. Neměla jsem sílu se více bránit. Už jsem jen ležela a koukala, co se děje.

Uviděla jsem Harryho tvář. Ta jediná nebyla rozmazaná a tmavá. Jeho oči byly stejně tak uslzené jako ty moje. Vypadal, že ho každou chvíli klepne. Upřímně jsem na tom nebyla o nic lépe.

,,Půjdeme všichni domů, ano?" řekl Harry a já jen kladně kývla hlavou.

,,I Bayley?" zeptám se zlomeně.

,,Neboj, i ona, lásko," řekl klidně a opřel si mou hlavu o jeho rameno.

,,Mám tě rád, Madison," zašeptal u mého ucha.

,,Já tebe ne," odpověděla jsem mu a za námi se ozval smích té zpropadené krysy Malika.

_______________________________

Děkuji za všechny přečtení, hvězdičky a komentáře. Jste moje zlatíčka ❤️

Máte nějaké otázky - > pište do komentářůLíbí se vám kapitola - > hoďte tam tu hvězdičku.

Dávejte mi na sebe pozor. ❤️

Oprava 14.8. 2022