Shadows Behind You // h.s.

XXVI. Blood

Lesem se ozval výstřel. Pořád jsem držela prst na spoušti, ale nezmáčkla ji. Kdo to byl?

Otočila jsem hlavu a zahlédla Zayna se zbraní v ruce. Minul?

„M-Maddy," zaslechla jsem chraptivý hlas za zády. Otočila jsem se a spatřila Bayley ležící na zemi. V ruce měla zbraň, ale na tričku v úrovni břicha se jí šířila obrovská krvavá skvrna.

„Chtěla jsem ho zastavit... ale nestihla jsem to," šeptala a její hlas slábl. Okamžitě jsem k ní poklekla a vzala ji do klína. Zoufale jsem se snažila zastavit krvácení.

„Prosím, pomozte mi!" vykřikla jsem směrem k ostatním. Odpovědí mi však bylo jen ticho, které rušilo pouze šumění lesa.

Bayley se na mě slabě usmála. „To je v pořádku... možná to tak mělo být," zašeptala.

„Ne, tohle není konec!" protestovala jsem a tlačila na ránu, ale krev nepřestávala proudit.

„Řekni mým rodičům, že je mám ráda, ano?" pokračovala potichu.

„Slibuji," odpověděla jsem zlomeně.

„A... slib mi, že mě pomstíš," dodala mezi kašláním, z něhož vykašlala krev.

„Slibuju," šeptla jsem a pohladila ji po vlasech.

Bayley mi naposledy věnovala slabý úsměv. „Budu na tebe dávat pozor... tam shora." Její oči se zavřely a tělo znehybnělo.

Zůstala jsem klečet, objímajíc ji, a mé vzlyky otřásaly celým tělem. Kolem nás panovalo děsivé ticho.

„Měli bychom jít domů," ozval se Zayn tiše.

Ta slova mě probudila z šoku. Vstala jsem a otočila se k němu. Vztek mě naplnil jako rozžhavený plamen.

„Ty... jak jsi mohl? Ty jsi ji zabil!" křičela jsem a šla k němu. S každým krokem mi slzy stékaly po tvářích.

Před ním jsem se zastavila, napřáhla ruku a udeřila ho do hrudi. Byl to zoufalý pokus, ale nemohla jsem jen tak stát.

„Dost!" zavelel Harry rázně. Ostatní kluci se ke mně přiblížili, snažili se mě obklíčit, ale já je ignorovala. Všechna má pozornost byla na Zaynovi.

Napřáhla jsem se znovu, ale tentokrát kopla. Zayn nečekal útok a zasažená čelist ho přiměla ustoupit.

„Dost už!" křikl znovu Harry. Než jsem však stihla udělat cokoliv dalšího, Zayn zaútočil.

Jedním rychlým pohybem mě strhl k zemi. Na tváři mi vystřelila ostrá bolest, když mě udeřil.

„Zabijte mě," šeptla jsem bezmocně, ležíc na zemi.

„Nikdo tě nezabije," odpověděl Harry tiše a sklonil se ke mně. Pomohl mi vstát, ale já se mu vytrhla.

„Nesahej na mě!" vykřikla jsem a znovu se zhroutila k Bayleynu tělu.

Harry mě chtěl uklidnit, ale jeho slova jsem nevnímala. Jediné, na co jsem myslela, byl její poslední úsměv a můj slib.

_______________________________

Děkuji za všechny přečtení, hvězdičky a komentáře❤️

Máte nějaké otázky - > pište do komentářů

Líbí se vám kapitola - > hoďte tam tu hvězdičku.

Dávejte mi na sebe pozor. ❤️