Bez minulosti není budoucnost /One Direction ff/ DOKONČENO ✔

[61]

Potřebujete si zpříjemnit pondělní večer? ANO? Pak mám pro vás zbrusu novou část příběhu "BEZ MINULOSTI NENÍ BUDOUCNOST" ♥ Děkuju, že tu se mnou pořád jste, neskutečně si toho vážím. Mám vás ráda!

* * * * * * * * * * * * * * *

Díval se za mnou, dokud jsem nezmizela v domě. Cítila jsem jeho oči snad v každé buňce svého těla. Chvění, jež mnou probíhalo, nebylo tak silné jako v Zaynově blízkosti, ale o to víc mi připadalo... ryzejší. Opravdovější. S Malikem šlo vždycky o výbuch. O prudkou chemickou reakci. O napravení starých křivd. Kdežto Louis... Moc mě mrzelo, že jsem si ho ze školy nepamatovala. Na druhou stranu se nikdo nemohl divit. Vzpomínky na základku a pokoření, jež mi přichystala, jsem záměrně vytěsnila a na spoustu věcí zapomněla. Na věci, jež mě do budoucna mohly ošklivě oslabit.

Vstoupila jsem do svého bytu a úlevně vydechla. Jednu starost jsem si mohla odškrtnout. Taťka se neuvěřitelně rychle uzdravoval. Hodinu od hodiny vypadal líp, do tváří se mu dokonce pomalu vracela barva. A do očí oheň. Přiznám, obelhávat své rodiče představovalo jednu z nejtěžších věcí, jichž jsem se kdy musela dopustit. Znali mě lépe než kdokoli jiný. Bezmezně mě milovali. A já je. Ale nechtěla jsem, aby se trápili něčím, co jsem si musela vyřešit sama. Člověk v životě udělá spoustu chyb. Důležité však je něco si z nich odnést. Poučit se. Nasbírat zkušenosti a příště se zachovat jinak. Rozumněji.

Tak proč mě tolik bolelo srdce? Proč jsem měla při každém výdechu pocit, jako by se mi do hrudi zatnuly drápy nebezpečné krvežíznivé šelmy? Proč jsem chtěla jen sedět a brečet, dokud by mi slzné kanálky nevyschly?!

Zády jsem se opřela o dveře, zavazadla odhodila a vyčerpaně zavřela oči. Ticho, jež bytem prostupovalo, mi do nitra dodávalo tolik potřebný pokoj. Na moment jsem dokonce utišila i vlastní myšlenky, prostě jsem jen... byla.

Neuvažovat jsem však zvládla jen pouhých několik kratičkých minut. Pak se mi jako bumerang všechno vrátilo. Co bude dál? Jak zvládnu se Zaynem fungovat? Po všem, čím jsme si v posledních dnech prošli? Nemohla jsem se svého projektu vzdát. O uvádění PROBUZENÍ jsem snila už během studií, věděla jsem, že tenhle kousek musím dostat na londýnská divadelní prkna přesně tak, jak jsem jej měla dlouhá léta v hlavě. A nahradit Zayna někým jiným jsem též nechtěla. To nebylo profesionální. Nesměla jsem nechat postoupit do popředí vlastní pocity. Profesionalita představovala to, na co jsem se musela soustředit. Jak bych žila s vědomím, že jen kvůli osobním neshodám jsem mu sebrala šanci? Nepatřila jsem mezi pomstychtivé lidi. Nikdy. A rozhodně s ničím takovým nehodlala začínat.

Zhluboka jsem vydechla a svezla se na dřevěnou podlahu, nohy jsem si pohodlně natáhla před sebe. Existovala jen jedna možnost. Potlačit svůj vztek i bolest a dál fungovat. Oddělit emoční stránku od zbytku vědomí, soustředit se pouze na svou práci. Kterou jsem chtěla udělat dobře. Premiéra SPRING AWAKENING se kvapem blížila. Tento muzikál mě mohl v profesní rovině posunout obrovský kus dopředu. Záviselo na něm všechno.

Zhluboka jsem vydechla a zvrátila hlavu ke stropu. Řešila jsem stále dokola jednu a tu samou věc. Proč? Stejně bylo nad slunce jasnější, že si s ní neporadím. Tady mohl pomoci jen čas.

...

V divadle jsem si vzala ještě na pár dní volno. Potřebovala jsem to. Procházela jsem se po Londýně, ochutnávala kávu v těch nejroztomilejších zastrčených kavárničkách a dělala si poznámky k představení. Inspirovalo mě město, inspirovali mě lidé, všední i nevšední okamžiky. Fotila jsem, natáčela, zachycovala výjimečné chvilky, jež prožívalo moje okolí. Užívala jsem si samotu. Vypnula jsem telefon, ignorovala veškeré sociální sítě. Jediným ústupkem byl pracovní e-mail, který jsem jednou denně kontrolovala. To kdyby se vyskytlo něco neočekávaného.

Jinak jsem se však schovala do vlastního bezpečného kokonu a nechala život plynout.

Ve čtvrtek ráno jsem tudíž byla plně připravená vrátit se do práce. Další den dovolené jsem si vzít nemohla, ředitel už bezpochyby trnul hrůzou, že nestihnu premiéru.

Kdybych však věděla, co mě čeká, nevylezla bych po prvním zvonění budíku z postele.

* * * * * * * * * * * *

KOMENTÁŘ MOC POTĚŠÍ!

ZA PŘÍPADNÉ PŘEKLEPY, NESROVNALOSTI ČI CHYBKY SE OMLOUVÁM ♥ PŘIPOJUJTE SE NA FACEBOOK, MOC RÁDA VÁS TAM UVÍTÁM! ♥ ODKAZ NAJDETE NA PROFILU ♥ ZBOŽŇUJU VÁS!