Bez minulosti není budoucnost /One Direction ff/ DOKONČENO ✔

[57]

Nový díl je tuuuu!! =) Doufám, že se vám bude líbit ♥ Děkuju za všechen zájem, za vaši úžasnou a tolik hřejivou podporu ♥

ENJOY IT!

* * * * * * * * * * * * * *

Iritovalo mě, že se s Louisem bavila, jako bych tam vůbec nestála. Připadalo mi to docela absurdní. Vetřela se do mého domu a pak mě přehlížela jako nedůležitý kus odpadu. Co si vůbec myslela? Jeden by řekl, že z těch podlých dětinských her vyrostla. Ale... Někteří lidé se zřejmě nezmění. Měla bych přestat doufat. Čím dříve, tím lépe.

„Cindy," promluvil netrpělivě Louis a já mu byla z celého srdce vděčná, že nenechal na mně, abych se s ní vypořádala, „já nevím, co jste se Zaynem včera prováděli a je mi to srdečně jedno."

Nesmírně jsem jej v daný moment obdivovala za lhostejnost, s níž k ní promlouval. Nejradši bych mu skočila kolem krku. Utvrzoval mě v tom, že je má averze vůči bývalé školní královně naprosto správná a oprávněná.

„Ale tady nemáš co pohledávat," pokračoval rozhodně. „Odejdi."

Vzhlédla jsem, jelikož jsem vnímala, jak prostor kolem začíná zuřivě vibrovat. Všechny ty negativní emoce pocházely od ní. Šířila kolem sebe vztek, nenávist. Podkopávala veškerou harmonii a stabilitu, vědomě ji ničila. A vyžívala se v tom...

„Chytráku," vyplivla posměšně, založila paže na prsou a se zkoumavě nakloněnou hlavou se na něj zahleděla. V očích jí plálo, intenzita těch nevědomě vyjadřovaných pocitů se nedala snést. „Nepřišla jsem ani za jedním z vás, tolik si nefanděte. Jdu za Zayniem."

Otřásla jsem se. Zase ta nenáviděná zdrobnělina... Oh, Bože. Jak jsem s ním mohla spát? Jak jsem mohla dovolit, aby se mi znovu vplížil do srdce? Od začátku jsem věděla, že jeho přítomnost bude mít nějaké následky. Ale tohle... A co bylo nejhorší? Že jsem si za to mohla sama. Oklamal mě jednou, a já mu přesto podruhé otevřela srdce. Proč vlastně? Snad jsem opravdu nevěřila, že se člověk může změnit? Že může litovat starých křivd a pokusí si je napravit? A jak je možné, že jsem ho i po tolika letech stále svým způsobem milovala?

Samé otazníky. V poslední době tvořily celý můj život.

„To sis mohla ušetřit námahu," rozhodla jsem se do toho nakonec vložit, abych Cindy trochu srazila hřebínek. Myslela, že mi stále může rozkazovat a řídit můj osud svými urážkami a posměšky. Stačila jsem totiž pochopit jedno. Cestu mi zkřížili démoni minulosti. A z jakého důvodu? Abych se z nich konečně poučila. Mohli mi toho ukázat tolik. Tolik jsem o sobě samé mohla zjistit... Třeba fakt, že už nejsem tak slabá a ustrašená jako kdysi.

„Zayn má takovou opici, že z něj nedostaneš kloudného slova."

Poprvé se jí tváří mihl stín nejistoty. „Opici? Ale když jsme se včera loučili, nebyl tak opilej..."

Pokrčila jsem rameny. „Zjevně nejsi jediná, se kterou rád popíjí." Ne, nemohla jsem si to odpustit. Malé rýpnutí ještě nikoho nezabilo. Navíc mi působilo silné zadostiučinění, že jí maličko sklouzla ta tvrdá maska sebejistoty.

„My spolu nejen popíjíme," zopakovala větu, kterou už jednou pronesla, odhodila si z tváře pramen vlasů v naoko neochvějném gestu naprosté harmonie a věnovala mi sladký úsměv. Já už se však znovu vykolejit nenechala. Najednou mi bylo srdečně ukradené, o co se snaží. „Dělejte si, co chcete. Mně je to jedno."

To nečekala. Několikrát rychle zamrkala a naprázdno otevřela ústa, jež následně opět sklapla. Ne že bych o pravdivosti vlastních slova byla natolik přesvědčená, ale musela jsem se přestat užírat zjevným. Totiž že se Zayn za ty roky zas tolik nezměnil.

„Jenom nepředstírej, že ti na něm nezáleží," pokračovala s ironickým úšklebkem. Ta její snaha o ublížení už byla směšná. „Bolí tě, že my dva spolu i po tolika letech sdílíme něco mimořádnýho!"

Její slova mě na moment přiměla k zamyšlení. Bolelo to? Opravdu? Jistě, když jsem se v první chvíli dozvěděla, že ke mně nebyl upřímný, myslela jsem, že mi pukne srdce. Ale nebylo to způsobeno spíš starým pocitem křivdy z minulosti? Neupnula jsem se tolik k oné zradě, že mi prostá omluva za to všechno popletla hlavu?

Nevyznala jsem se v sobě.

„Když je to tak mimořádný," povzdechla jsem si, „proč se Zayn vrátil na noc sem a nešel za tebou? Hm? Jistě byste někde v hotelu měli mnohem větší soukromí."

Byla bych v dané chvíli věřila, že mi na líci přistane její ruka. Ano, očekávala jsem facku. Z očí jí totiž planula nesmírná zášť. Nakonec se ale udržela. Jen neurčitě zkřivila obličej.

A zrovna ve chvíli, kdy jsem ji chtěla vyzvat k odchodu znovu, se otevřely dveře od kuchyně a na prahu se objevil Zayn. Měl bílou barvu, oči oteklé a vlasy rozcuchané. Z prvotního popudu jsem se k němu chystala přiskočit a podepřít ho, no nakonec jsem se udržela a zůstala netečně stát na místě. Žádnou shovívavost si nezasloužil.

Pohled na nás s ním nic neudělal. Zatěkal mezi námi očima, až jeho pozornost spočinula na mně. „Leo, dlužím ti vysvětlení."

Pohodila jsem hlavou, v žaludku se mi cosi nervózně vzpříčilo.

„Nejsem tím, za koho mě máš."

* * * * * * * * * * * * * 

KOMENTÁŘ MOC POTĚŠÍ! • ZA PŘÍPADNÉ PŘEKLEPY, NESROVNALOSTI ČI CHYBKY SE OMLOUVÁM • PŘIPOJUJTE SE NA FACEBOOK, JE TAM VYTVOŘEN SPECIÁLNÍ PROFIL - ODKAZ NAJDETE NA ZDEJŠÍM WTP PROFILU • DĚKUJU ZA VŠE, MÁM VÁS RÁDA!