Bez minulosti není budoucnost /One Direction ff/ DOKONČENO ✔

[11]

Každý můj příběh se mi zapíše hluboko do srdce. 

Tento není výjimkou.

* * * * * * * * * * * *

Toho večera jsem se příšerně opila. Netuším, kolik lahví jsem do sebe nakonec obrátila, u jedné z večerky nezůstalo, vím jen, že ani s vyndáním sklenice jsem se neobtěžovala. Lila jsem do sebe tu kyselou tekutinu přímo z flašky a užívala si pocitu otupění, jenž se s každým dalším douškem zvětšoval. Alkohol mi z hlavy vyhnal všechny myšlenky na Zayna. Alespoň na chvíli. Byla jsem lehoučká, absolutně nic mě netížilo. Tančila jsem po obývacím pokoji, vrávorala do rytmu songu, jenž zněl jen a pouze v mé hlavě, a broukala si melodii ze SPRING AWAKENING.

Jak skvěle se vybarvil večer, o to šílenější nádech získalo ráno. Nejenže se vítr přes noc zhoršil, on snad gradoval na maximum, do toho mi do spánků někdo bouchal kladivem, třískal do obrovského gongu a žaludek se kroutil, jako by se proměnil v klubko rozdrážděných hadů.

Sotva jsem se zkusila posadit, bezvládně jsem po zádech padla zpátky do peřin. Po šíji mi stekla kapka potu. Uch, mám v lékárničce vůbec nějaké prášky? Nedokázala jsem si vzpomenout. Od svých osmnácti jsem se takhle šíleně už nikdy neopila. Vždycky jsem se střídmě držela pár sklenek červeného vína, ale věděla jsem, kde se nachází má mez.

Zkusmo jsem polkla a několikrát se zhluboka nadechla. Musím do práce. Musím do práce! Tuto mantru jsem si opakovala pořád dokola, ovšem toho rána se mé nadšení náhle změnilo v panickou hrůzu. Bože, jak jsem mohla zapomenout? Jak jsem mohla vytěsnit Zaynovu přítomnost ve svém nanovo vystavěném životě?

„Ale ne," zasténala jsem a položila si paži přes oči. Udělalo se mi mnohonásobně hůř. Nevěřila bych, že je to vůbec možné. Dokonce jsem poprvé za dobu svého působení v divadle uvažovala o tom, že zavolám na personální a vezmu si minimálně týden volna. Budu skučet, fňukat, jak strašně se cítím, jak mě všechno bolí, a ty dny bez všudypřítomného stresu si užiju. A pak... No, co pak? Dát výpověď? Vzdát se vysněného zaměstnání? Vzdát se vymodleného projektu? Copak jsem pořád ta ustrašená, šikanovaná malá holka?

Povzdechla jsem si znovu a vložila veškeré síly do dalšího pokusu o posazení. Tentokrát úspěšně. Vše v žaludku zůstalo na svém místě.

...

S přípravou a zkulturňováním, jak se říká, jsem to nijak nepřeháněla, neměla jsem na podobné věci kapacitu. Ani mozkovou, ani emoční. A tak jsem byla hotová se značným předstihem. Rozhodla jsem se cestou proto ještě zastavit v oblíbené kavárně Caffè Nero a vzít si s sebou velký jahodový čaj a něco dobrého k snídani. Tedy, ne že bych měla po tom alkoholovém maratonu na cokoli chuť, ale tělo si během dne dozajista řekne.

Vkročila jsem do přívětivého tepla a jemné vůně koláčů přesně s úderem sedmé ranní. Kromě několika málo zákazníků v lokále panoval až děsivý klid, přesně taková ospalá doba, kdy se svět okolo teprve chystá začít naplno fungovat a konečně splňovat svou úlohu.

Postavila jsem se k velkému prosklenému chladícímu boxu s desítkami lákavě vypadajících dezertů, když se mi za zády ozval nejistý tichý hlas. „Leo?"

Zamračila jsem se spíš sama pro sebe a v jediném zlomku okamžiku, který trval, než jsem se k dotyčnému obrátila, mi ozubená kolečka v hlavě chroupala jednotlivé informace. Znám toho člověka? Možná... Jeho hlas mi byl povědomý, až bolestně, jako by odemykal malé skřípající zámky v mém nitru.

Když jsme si stanuli čelem, překvapeně jsem ucukla. Ano... Znala jsem ho! Módně vyčesané hnědé vlasy, jež mu na pár místech neupraveně trčely do stran, neuvěřitelně čisté a podmanivé modré oči a úzké rty, jež uměly bezpochyby vykouzlit jak odzbrojující úsměv, tak řádně pohrdlivý škleb.

To vše mi zkrátka došlo. Ale víc ani ťuk. Nedokázala jsem si totiž vzpomenout, kde jsme se my dva potkali.

„Nepamatuješ si na mě?"

Zatvářila jsem se zahanbeně. Ježíš, jak mně bylo trapně.

„Louis," vyhrkl přesně s tím typem úsměvu, který dostával holky do kolen. Mě nevyjímaje. „Louis Tomlinson! Chodili jsme spolu na základku..."

Zbledla jsem, srdce mi několikrát prudce zabouchalo do žeber. Další nevítaný host z minulosti?

* * * * * * * * * * * * 

Tradá! Haha, BAF! =D Překvapivé okamžiky a zvraty přece patří do každého díla, které má člověku něco sdělit =D A že já těch zvratů ještě chystám, jéje! =D

Díky za vaši podporu a za to, jak skvěle jste příběh přijali ♥ Snad vás bude jen přibývat... =) Mám vás ráda!

Za případné překlepy či nesrovnalosti se omlouvám... =)