Bez minulosti není budoucnost /One Direction ff/ DOKONČENO ✔

[64]

Mám vás moc ráda! Děkuju za veškerou podporu, strašně si vás vážím ♥ Užijte si dnešní díl. A za komentář budu moc ráda... =)

* * * * * * * * * * * * * * *

Bezděky jsem o krok ucouvla. Slova se mi vypařila v ústech, jazyk ztěžkl jako ocelové závaží. Tušila jsem, kdo přede mnou stojí. Ale odmítala si to připustit.

„Tak se konečně potkáváme," hlesla potichu, aniž by ze mě spustila zrak.

„Marion," uniklo mi ze rtů polohlasně.

Zatvářila se uspokojeně. „Překvapuje mě, že o mně víte. Představovala jsem si, jak vás překvapím. Těšila jsem se na údiv a šokovaný výraz ve vaší tváři. Abych pravdu řekla, jsem poněkud zklamaná."

Měla jsem neodbytný dojem, že si se mnou žena pohrává. Soudila jsem tak dle pobaveného záblesku v jejích očích. Čertovský oheň, jinak jsem onu jiskru ani nazvat nemohla. Znepokojovalo mě to. Byla tma, ulice zela prázdnotou. Připadala jsem si podivně izolovaná, snad až odříznutá od civilizace. Dokonce jsem se přistihla, jak se ohlížím a v duchu počítám, kolik vteřin by asi trvalo doběhnout zpátky na vrátnici.

„Nemusíte se mě bát," pronesla kysele, když si všimla mého pohledu. „Chtěla jsem jen poznat ženu, pro kterou můj manžel ztratil hlavu."

Klidný tón jejího hlasu mě paradoxně neuvěřitelně děsil. Byla bych radši, kdyby mi ztropila žárlivou scénu. Kdyby na mě křičela, tahala mě za vlasy nebo nehty zarývala do obličeje. Prostě kdyby... něco udělala! Její bohorovný klid se mi nelíbil. Ani trochu. Cítila jsem se ohrožená.

„Pletete se," opáčila jsem nakonec chvějícím se hlasem. Místo abych mluvila pevně a rozhodně, koktala jsem a třásla se jako vystrašené děcko. „Nikdo pro nikoho neztratil hlavu. Ať už... ehm. Ať už mezi námi bylo cokoli, je konec. Mrzí mě to, opravdu. Neměla jsem o vaší existenci ponětí-"

„Nenamáhejte se," zaburácela překvapivě rozhněvaným hlasem, její vyrovnanost byla ta tam. „Myslíte, že jste první nebo poslední Zaynův objev?"

Odpověď si zřejmě přečetla v mé tváři, jelikož vybuchla smíchy. Její obličej tím získal ještě zlověstnější výraz. „Oh, jste roztomilá! Vy jste si to opravdu myslela! Moc mě mrzí, že vám takhle kazím iluze."

Nic ji nemrzelo. A i když jsme na sklonku noci stály na ulici a rozebíraly nevěru jejího manžela, chovala se a mluvila jako dáma. Jen Bůh ví, kolik ji to doopravdy stálo sil.

„No," odkašlala jsem si a nervózně si prohrábla vlasy, „můžu vás ujistit, že já a Zayn jsme... jsme skončili. Co se stalo, byla obrovská chyba. A přísahám, že kdybych o vás a vašem-vašem synovi věděla, nikdy by k ničemu nedošlo." Na konci už mi hlas rezonoval pohnutím, lítostí. Mrzelo mě, čemu jsem ji vystavila. Čím si kvůli mně, zřejmě, musela projít.

Oh Bože.

„Můj manžel měl hodně pletek," pronesla uštěpačně, jako by mou plamennou omluvu snad ani neslyšela. „Ale s vámi je to jiné. Vaše fotky jsem mu našla v počítači, v telefonu. Z jakési premiéry tady," mávla rukou k divadlu za mými zády. „Vím, že máte společnou minulost. Netuším jakou a upřímně mě to ani nezajímá. Ale jedno vám povím." Postoupila o krok a hrdě se na mě zadívala. „Můžete se snažit jakkoli a ze všech sil, no Zayna nedostanete. Vždycky se vrátí. Nevzdám se ho."

„Ujišťuji vás," naježila jsem se, ta sebejistota, jež z ní sálala, hraničila až s arogancí a povýšeností, a to byly vlastnosti, které jsem u lidí nedokázala skousnout, „že já se o nic snažit nehodlám. Ano, podlehla jsem vašemu manželovi," neodpustila jsem si a na onen titul vložila znatelný důraz, „a byla to největší chyba, jakou jsem kdy v životě udělala."

Nepodařilo se jí šok ve své tváři skrýt.

„Nezajímá vás naše společná historie? Nevadí, stejně vám ji ve zkratce povím," pokrčila jsem rameny, a přestože se ve mně dušička smrskla na polovinu, pokračovala jsem, dokud mi zbývala nějaká odvaha. „Na škole jsem si kvůli Zaynovi vytrpěla takové věci, že jsem si dlouhá léta připadala jako vyvrhel, ne jako žena. Schválně se ho na to někdy zeptejte, určitě vám to rád povypráví."

Marion mrkala, neschopná slova. A já ze sebe chrlila další a další slova. „Uvědomuju si, jak jsem strašně pitomá. A vážně mě to mrzí. Nicméně mi můžete věřit, že pro mě je Zayn nyní uzavřená kapitola." Dokud jsem nezmlkla, nedošlo mi, jak strašně mi pádí dech. Jak splašeně tluče srdce. Jak definitivně má slova zní.

A jak moc jsem si jimi jistá.

* * * * * * * * * * * *

→ZA PŘÍPADNÉ PŘEKLEPY, NESROVNALOSTI ČI CHYBKY SE MOC OMLOUVÁM...

→PŘIPOJUJTE SE NA FACEBOOKOVOU STRÁNKU, TĚŠÍM SE NA VÁS! ODKAZ NAJDETE ZDE NA PROFILU ♥

→DĚKUJU ZA VAŠI PODPORU, MILUJU VÁS!

→TĚŠÍM SE NA VAŠEKOMENTÁŘE! =)