Bez minulosti není budoucnost /One Direction ff/ DOKONČENO ✔

[39]

Ach jo, jak mně to psaní chybí! Není dost času, není pak vlastně ani síla. Snažím se však Wattpad udržovat a věřím, že pochopíte a neutečete mi ;o) Mám vás moc ráda! Vy jste hlavním důvodem, proč se pořád držím a jsem schopna dokopat se po těžkém dni k nějakému výtvoru. Jste báječní ♥

* * * * * * * * * * *

Vztekle jsem si z tváří setřela zbloudilé slzy a se zuřivým výrazem se na Zayna zahleděla. To vstřícné a laskavé gesto mě nesmírně rozezlilo. Co si myslí? Že do mě bude ještě kopat? Že si bude před ostatními hrát na dokonalého a soucitného člověka bez jediné chybičky?!

„Nikdo se tě o pomoc neprosil," fňukla jsem a v němé prosbě střelila pohledem po Amy. Ta mě však nevnímala. Zírala na Zayna, mezi obočím starostlivou vrásku, a zaujatě se kousala do spodního rtu. Ať už uvažovala o čemkoli, týkalo se to jeho nabídky. Bezpochyby.

„Leo, prosím..." Jeho hlas zněl slabě, chvěl se nevyřčenou emocí. „Přijmi jednou pomoc. Nesnaž se sobě, mně ani ostatním," obsáhl rukou celý prostor zkušebny, „cokoli dokázat. Rodina tě potřebuje. A to je hlavní, ne?"

Měl pravdu. Samozřejmě. Chovala jsem se jako malá. Pořád a neustále. Ale musela jsem začít přemýšlet rozumně. Naši mě potřebují. Mamka. Tatí. Který leží ve vážném stavu v nemocnici. A kdybych se ještě já někde vybourala, ničemu nepomůžu! Věděla jsem, že nemám jinou možnost než tu nabízenou ruku přijmout. Jedinou mou další naději mohla představovat Amy. Jenže ta neměla řidičák.

...

Pohovor s ředitelem šel lépe, než bych kdy vůbec doufala. Ukázal neobyčejné pochopení. Možná za to mohl i Zayn, přešlapující mi za zády. Nacházel se v jeho kanceláři jako tichá entita, neviditelná, no neuvěřitelně mocná. V hloubi srdce jsem za to byla ráda. Ačkoli bych si radši vyřízla jazyk než to říct nahlas. Z mnoha důvodů.

A tak se stalo, že jsem kolem jedenácté dopoledne seděla v Zaynově luxusním velkém Nissanu a nechala se unášet domů.

Domů.

K nám. Na farmu.

Měla jsem strachy sevřený žaludek. Třásla se mi kolena. Dlaně se mi potily a byly úplně ledové. Sáhnout na kus suché větvičky, obalí se námrazou. Civěla jsem okýnkem ze sedadla spolujezdce na lidi pospíchající po ulicích a uvědomovala si patetickou absurdnost celé situace

„Táta bude v pořádku," zašeptal náhle do ticha velkého vozu Zayn.

Obrátila jsem k němu hlavu. Pořád pozorně sledoval silnici klikatící se před námi, ruku na řadící páce. Jen někdo, kdo ho kdysi pozoroval prakticky každou minutu každého dne, mohl podle napjatých ramenou poznat, že něco není v pořádku. Byl nervózní. Nejistý. V jiné situaci by mě to neuvěřitelně hřálo. Vědomí, jak na něj působí má blízkost. Ale takhle...

„Snad..."

A zase ticho.

Sepjala jsem ruce a začala si hrát s rukávem mikiny.

„Nedala by sis kafe?"

„Eh?" škubla jsem sebou a potřásla hlavou. Ta nenadálá nabídka mě úplně probrala z letargie. Neusnula jsem? Nezdá se mi to?

„Kafe," kývl doprava, kde zářil zelený štít kavárny Starbucks. „Myslím, že by nám oběma docela bodlo..."

Chystala jsem se odmítnout, když mi došlo... Proč vlastně ne?

„Máš pravdu. Potřebuju do sebe dostat trochu kofeinu."

Vyhodil blinkr doprava a zajel na maličké parkoviště pro zákazníky. Uvnitř bylo prázdno. Využila jsem jeho nabídky a zůstala sedět, zatímco on nám uvnitř objednával.

Nemohla jsem uvěřit, jak šíleně klikatá cesta mě přivedla do tohoto okamžiku. Má rodina pro mě byla vším. Naprosto vším. A ještě nikdy jsem o ně nepocítila tak obrovský strach. Nejradši bych se znovu rozbrečela. Jenže kdybych začala, už nikdy nepřestanu.

Povzdechla jsem si a ohlédla se na zadní sedadlo, kde v poklidu ležela má narychlo sbalená taška s pár nejnutnějšími věcmi. Netušila jsem, jak dlouho doma budu. A v divadle jsem to i oznámila. Ředitel souhlasil na pár dnů zkoušky na Probuzení zrušit s tím, že se uvidí. A já ani nic neplánovala. Jsou věci, které se musí nechat plynout.

Mezi ty patřil i Zayn.

Jenž se právě vracel k autu se dvěma vysokými bílými kelímky v rukou.

Srdce mi bláznilo. Bála jsem se, jaké následky bude jeho vstřícnost mít.

* * * * * * * * * * 

Za případné překlepy, nesrovnalosti či chybky se omlouvám. Snad vám dnešní díl udělal radost, další se pokusím (podle možností) napsat co nejdřív. Jste skvělí!! Žeru vás!!!!!! =)