𝗟𝗜𝗧𝗧𝗟𝗘 𝗦𝗘𝗖𝗥𝗘𝗧𝗦

20.

Vzbudila se kvůli suchu v ústech. Pomalu se posadila, protože hlava jí třeštila jako o závod. Jakmile zamžikala, pochopila, že je ještě trochu opilá. Promnula si oči a podívala se okolo sebe. Byla v nějaké pokoji, ale nebyla si jistá v jakém. Naproti postele bylo veliké okno, ze kterého už zářilo slunce zpoza mraků. Spencer z okna rozpoznala, že je pořád v domě od Daisyných rodičů a trochu se jí ulevilo. Odkryla ze sebe peřinu a její pohled spočinul na bílém prostěradle.
„Co to kurva?" zeptala se sama sebe a bleskově vylezla z postele. Na prostěradlu byla krev. Ne moc, ale byla tam. Následně se podívala na své stehna, ale nic. Jako první jí napadlo, že dostala menstruaci, což by bylo dost trapné, jelikož nebyla ve své posteli, ale pak jí na mysli vytanula jedna vzpomínka. Spencer si pamatovala toho docela dost, ale byla tak vyjukaná z toho, že má na sobě jen bílé tílko, ve kterém přišla, a nic víc. Navíc ta krev... Spenc se začala zaobírat tou vzpomínkou více a více dopodrobna, až si vzpomněla úplně.

— O 7 HODIN DŘÍVE —

„Já fakt nechci hrát." zamumlala Clarke, která vypadala, že se každou chvíli vybulí. „Nemůžeme jít prostě spát?" zafňukala.
Celá skupinka seděla v obýváku na zemi spolu s dalšími lidmi, které ani Spencer neznala. Jako jediná z holek tady chyběla Marina, jenž právě zvracela na záchodě, a pak tady s nimi nebyli Charlie a August, ale všem to bylo jedno.
„Bez debat! Hrajeme!" přikázala Spencer a dodala: „Začínám - Daisy, pravda nebo úkol?" zeptala se jí a Daisy se jen pousmála.
„Úkol," Pohodila vlasy.
„Naplácej Alexovi na zadek." zajásala Spencer. „Na holou," dodala s úsměvem.
„To se ztrapním spíše já." zaúpěl Alexander, ale vstal a svlékl si kalhoty až dolů. Následně stáhnul přes svůj zadek i trenky a vida! Jeho zadek byl... fakt hezký a pevný. Daisy po něm několikrát máchla rukou a oba si zpět sedli.
„Clarke," ozvala se Daisy, která splnila úkol. „Pravda nebo úkol?"
„Úkol," odpověděla okamžitě. Clarke dostala od své nejlepší kamarádky za úkol políbit kohokoliv v místnosti. Byla z toho nadšená. Vstala a porozhlédla se, v místnosti bylo dost lidí a někteří ani nevnímali, že se hraje nějaká hra na zemi uprostřed obývacího pokoje. Clarke přišla k sedačce, sedla si obkročmo na někoho, koho přes dav lidí Spencer ani nepoznala a začala tu osobu líbat. Všichni zajásali a pak Spenc pochopila, koho Clarke líbala. Byl to Thierry, který si následně sednul do kroužku mezi ostatní.
„Co se to tu děje?" zeptal se potěšeně. Na rtech měl trochu růžové rtěnky od Clarke. „Můžu se přidat?"
„Jasně," ozvala se Daisy nadšeně.
Hra pokračovala. Vystřídalo se několik úkolů a přiznání. A pak došlo i na Spencer. „Francesco," oslovil jí Thierry. Spenc po něm hodila pohledem. „Pravda nebo úkol?"
Vstávat se jí nechtělo, jelikož se cítila malátná, a tak řekla: „Pravda,"
Potěšeně se na ní zazubil. „Jsi panna?"
Nebylo proč se za to stydět, ale i tak zrudla studem a nepříjemně se ošila.
Když nic neřekla, promluvila Daisy: „Však chodí s Augustem!"
„S Augustem jsem se rozešla." odpověděla rychle a stroze a všichni se na ní zadívali nevěřícně. „A jsem panna." Odvětila tiše, ale všem bylo jasné, jak odpověď zněla.
Thierry se na ní jen usmál.

— O 5 HODIN DŘÍVE —

Spencer seděla na schodech venku na terase, na kterou jí zatáhla Marina. Měla poblité šaty, ale Marry to bylo jedno. Momentálně ani nemluvily, protože to, co se stalo, nechtěly komentovat. Marry popotahovala z cigarety a Spencer popíjela přímo z lahve alkohol. Obě už byly dost opilé a motal se jím celý svět.
„No," začala Marina.
„Nic neříkej," zaúpěla Spenc. „Budeme dělat, že se to nestalo."
„Ale ono se to stalo, Francesco." motal se jí jazyk. „Nic mu určitě není." prohlásila, i když to vypadalo jinak. „Jen chci vědět proč."
Spencer si dala hlavu do dlaní a stále jednou rukou držela slivovici. „Snažil se mi namluvit, že s Karen nikdy nic neměl a já jsem toho měla zkrátka dost. Nechtěla jsem s ním kecat o těch sračkách. Skončilo to mezi námi a já jsem za to ráda."
„A proto jsi po něm hodila flaškou?" zeptala se neutrálně.
„Nasralo mne to," odpověděla jen. August odjel před půl hodinou s Dylanem Brownem autem do nemocnice. Dylan byl střízlivý a měl tady auto a když viděl, jak Augustovi krvácí paže, nabídl se, že ho odveze do špitálu.

— O 4 HODINY DŘÍVE —

Spencer brečela jako malá holka v prvním patře v koupelně. Opírala se zády o vanu a vzlykala nad tím, jak se dnešek posral. Thierry si z ní celý večer dělal srandu, že je panna a že August si musel najít někoho jiného, aby se mu postavil. Samozřejmě že po té hře pravda nebo úkol se ostatní vyptávali, proč se s ním rozešla. Spenc neřekla, že jí podváděl s Karen, ale řekla, že si našel jinou holku. A pak za ní přišel August do kuchyně, protože se samozřejmě doslechl o tom, o čem se tady skoro hodinu debatovalo, a snažil se jí vysvětlit, že s Karen nikdy nic neměl a ani že by nechtěl. A měl v rukou zbytek rumu, ze kterého pila - už nebylo proč mít kelímek, tak jej po něm hodila a v tu chvíli tam byla i Marina. Když se mu po paži začala roztékat krev, protože láhev se o kuchyňský pul roztříštila - nebylo to tak, že by se strefila - a střepy se mu zaryly do kůže. V tu chvíli vzala Marry okamžitě svou kamarádku ven a přestože nějakou dobu spolu jen seděly a nemluvily, tak to nakonec Spenc všechno své nejlepší kamarádce vyklopila. A teď tu Spencer seděla na zemi jako troska, pila slivovici přímo z lahve a ničila si makeup slzami.
Když se ozvalo klepání na dveře, přestala vzlykat, popotáhla a jen řekla: „Obsazeno," Byla pořád dost opilá a lahev, která už byla do poloviny vypitá jen díky ní, ji moc nepomáhala. Spencer se divila, že to ještě její játra zvládají a nechce se jí zvracet nebo omdlít. Dneska měla výdrž. Ozvalo se další zaťukání. „Říkám, že je tu obsazeno!" vyhrkla, ale moc jí nešlo rozumět. Už nedokázala ani chodit, natož dobře mluvit. Dveře se přesto do koupelny otevřely a v nich stál Thierry.
Ne, ne, ne... prosila v duchu a jen na něj koukala. Tebe teď fakt vidět nechci.
Thierry se na ní zadíval a zavřel za sebou. Sedl si naproti ní, ale nic neřekl. Jen na sebe koukali a Spencer bylo jedno, že teď vypadá jako ta největší troska na světě.
„Klidně se vychčij do umyvadla a odejdi, nebudu se ti smát jako minule." zamumlala, ale on se ani nehnul. Ani nic neřekl. Jen tam seděl a koukal na ni. Neměl ten svůj klasický nafoukaný výraz, ale ani nebyl přívětivý. „Prostě odejdi, Perry." odpověděla mu tiše.
Stále nic neřekl a oba jen naslouchali hudbě dole v přízemí. Byly čtyři hodiny ráno a někteří lidé už odpadli nebo odešli domů, takže už bylo o dost tišeji než když večírek začínal.
A pak konečně promluvil. „Jsi v pohodě?" zeptal se jí.
A v ten moment jí zasáhl vztek. „Ne, nejsem! Celou dobu si ze mne děláš prdel a hraješ se mnou nějakou debilní hru, ve které jde o to, jestli se sesypu hned nebo až později. Tak tady to máš! Jsem v hajzlu a díky, že jsi tomu napomohl."
„Nevěděl jsem, co se stalo mezi tebou a Augustem a že tě to tak vzalo. Ve škole ses chovala normálně." jeho hlas byl normální a monotónní. Zněl střízlivěji než Spencer.
„A to tě ospravedlňuje?" vyhrkla a znovu se rozplakala. Její nálady se střídaly jako na horské dráze. Chtěla křičet na celý svět a zároveň si vyplakat oči.
Thierry se k ní přiblížil, vzal jí lahev z rukou a položil slivovici do umyvadla. Následně vzal Spencer za ruce a pomohl jí vstát. Objal jí jednou paží a vedl jí z koupelny do chodby. Otevřel první dveře, které mu přišly pod volnou ruku a otevřel je. Posadil Spencer na postel a ona pořád vzlykala. Sedl si vedle ní a ona se o něj opřela. Bylo jí jedno, že kvůli němu jí je k pláči. Bylo jí jedno, že zrovna tento člověk jí bude utěšovat. Aspoň to uměl dobře.
„Je mi horko," řekla mu, jakmile se vybrečela a odtáhla se od něj.
„Pomůžu ti," řekl jí a nečekal na její odpověď. Sundal jí boty, ponožky a rozepnul jí kalhoty. Spencer si lehla na postel a nazvedla zadek, aby jí je mohl sundat. Najednou tam ležela jen v topu a kalhotkách. „I triko?" zeptal se a ona přikývla, ale nesedla si. Jeho prsty šátraly po jejím těle a jí se to tak zatraceně líbilo. Její tužby vycházely napovrch. Přelezl přes ní a skoro na ní seděl, když se jí snažil přetáhnout průhledné triko spolu s tílkem přes hlavu. Jakmile tam ležela jen ve spodním prádle, koukali na sebe asi minutu a ani jeden nic neřekl. „Na stupnici od jedné do desíti, jak moc jsi opilá?" zeptal se jí tiše.
„Dvacet," zamumlala a pořád se mu dívala do očí. Byly tak krásné a temné, že bych se v nich mohla utopit.
„Budeš si něco pamatovat?"
Pokrčila rameny a on se k ní nahnul ještě blíže. Byli od sebe jen centimetr. Ale on blíž nešel a tak situaci vzala do svých rukou ona sama. Zvedla hlavu a přitiskla své rty k těm jeho. Ten polibek byl neuvěřitelný a v podbřišku se jí začal zmocňovat neklid - chtěla víc a víc. A taky to dostala.