𝗟𝗜𝗧𝗧𝗟𝗘 𝗦𝗘𝗖𝗥𝗘𝗧𝗦

32.

Karen sice Spencer řekla, že Thierry se na tom večírku od Daisy ani neukázal, ale Spenc to chtěla slyšet přímo od něj. Chtěla to vědět na sto procent. A tak teď stála před jeho domem a odhodlávala se zaťukat na vchodové dveře. Auto pana Perneta tady opět nebylo, podle Spencer pracoval dvacet čtyři hodin sedm dnů v týdnu – jinak si to nemohla vysvětlit.
Přemýšlela, jestli je to dobrý nápad. Jestli je v pohodě se na to zeptat kluka, od kterého neví, co čekat. Karen ale přeci řekla, že Thierry má oči jen pro Spencer. To mohlo znamenat jen ten nejlepší scénář, jaký si mohla představit. Nemohlo to dopadnou špatně. Jen se stačí zeptat na to, jestli se vyspal s Marinou. A co když ano? Co v tu chvíli Spenc udělá? Že by jí Karen lhala jen proto, aby se necítila špatně? Nebo Daisy lhala Karen? Jak to vůbec bylo? Ne, řekla si sama sobě, takhle myslet nebudu. Ale co když... Z myšlenek jí vytrhlo otevření dveří přímo před jejím nosem. Stál v nich Thierry ve své kožené bundě a bílým tričkem bez potisku. Někam šel a Spencer přichytil při činu. Teď se z toho už nevymotá, to bylo zřejmé.
Upřel na ní ten svůj typický pohled a zeptal se: „Zase stalkuješ?"
Spenc si odfrkla. „Ne, zrovna jsem chtěla zaklepat."
„Vyšla jsi z baráku tak před patnácti minutami."
Spenc překvapeně zamrkala. „Takže ty sleduješ mne."
Jen se zasmál a naznačil jí, aby ustoupila. Poslechla ho a on za sebou zamkl dveře. „Co jsi chtěla?"
„Ale nic," odpověděla jen, protože najednou se cítila nesvá. Měl chladný pohled i hlas. Takhle si tu konverzaci nepředstavovala a už s ním nechtěla mluvit ani jednu minutu. Prý oči jen pro mě, pomyslela si, to tak.
Přeložil si ruce přes prsa. „Fakt?"
„Jo," Otočil se a udělal pár kroků pryč, ale Spenc si nemohla pomoct. „Počkej!" křikla na něj a nervózně přešlapovala. Měla na sobě mikinu od Augusta a legíny, docela dost foukalo a jí byla zima. Prsty už měla ledové. Nejspíš tu fakt před těmi dveřmi trčela několik minut. „Chtěla jsem se na něco zeptat."
„To jsi mi nemohla napsat?"
To jsem spíš měla udělat, pravda, přiznala si v mysli, ale neřekla to. „Chtěla jsem z očí do očí." odvětila jen.
Podíval se na ní zkoumal jí pohledem. Nevypadala zrovna nejlépe, ale už ji viděl i v horším stavu. „O co jde?"
„O halloweenský večírek,"
„Co s ním?"
Fajn, řekla si, takže tam byl? Znamená to tohle? Když nic neřekla, povzdychl si a chtěl zase odejít, ale než stačil udělat krok dál od ní - už tak byl dost daleko... nebo rozhodně dál, než by při jiných okolností stála -, zeptala se: „Byl jsi tam?"
„Proč?" Měl prázdný výraz a Spenc si opět připadala jako otravná přítěž. Kruci, Thierry...
„Nemůžeš odpovědět?" zeptala se jen.
Jeho chladný postoj a výraz se nezměnili. Jen tam postával a koukal na ni. „Až mi řekneš o co jde."
„O Marinu,"
„O koho?"
Spencer si povzdychla. Nebyla si jistá, jestli si s ní jen hraje nebo fakt neví a tak řekla: „O mou kámošku. Hezká, hubená, krátké hnědé vlasy, hnědé oči. Ukecaná, vyzývavá, trochu mrcha." To trochu řekla nejvíc ironicky, jak jen dokázala.
Už věděl. „Co s ní?"
A teď si nebyla jistá, jak se přesně zeptat. Nejspíš mohla stroze a jasně, aby tu konverzaci měla co nejrychleji za sebou, ale když byl k ní takto chladný, měla z toho nepříjemný pocit a nechtěla hrát férově, když ani on nehrál. „Prý jste spolu nebo co." zalhala.
„Aha," odvětil jen, ale jeho obličej se nezměnil. Pořád nevýrazný a chladný a nafoukaný. Zkrátka ten typický Thierrův obličej, který Spencer přiváděl k šílenství.
„A?" chtěla vědět. Tak moc to chtěla vědět.
„A co?"
„A jste?"
„Proč?"
Spencer spráskla rukama. Měla toho dost. Měla dost těch otázek. Ona po něm chtěla odpovědi, klást otázky tady měla ona, ale zřejmě jí to moc nešlo. Pokrčila rameny. Pomalu to vzdávala. „Jen to chci vědět."
„Chceš to vědět, protože se bojíš, že spím s tvou kámoškou." Podotkl.
Odpověď byla jisté ano, ale řekla: „Ne,"
„Tak se nezajímej." Následně se otočil a šel ke svému autu, ale Spencer šla stále za ním. „Někam spěchám, Franc." Zase to oslovení... Bože můj. Pak nasedl do auta, ale Spenc si sedla na sedadlo spolujezdce. Teď ho nenechá odjet. „Ježíši, už je to fakt trapný."
„Chci vědět, jestli jsi byl na té party." vyklopila ze sebe. „Nemůžeš mi to prostě říct a nehrát si na kreténa?"
„Možná si na něj nehraju." podotkl a koukal na ní. Teď se vítězoslavně usmíval. Projev nějaké city, prosila ho v duchu.
„Neměň téma."
„Nebyl jsem tam a s Marinou jsem podle mne ani jednou nemluvil." Jakmile to dořekl, oddechla si tak nahlas, že jí určitě slyšel. Koukla se na něj s úsměvem, ale on měl opět ten svůj obličej. „Už prosím tě jdi,"
„Proč?" chtěla vědět. Však teď se přiznal, že s Marry nic neměl a že jí ani nechce, když s ní nemluvil. Navíc odolal jejímu kouzlu, kdykoliv se Marina snažila po něm vyjet. „Kam jedeš?"
„Pryč," řekl jen.
„Nemůžu jet s tebou?"
„Ne," odvětil a naznačil, aby vypadla z toho auta. Nejspíše měl fakt na spěch a chtěl se už Spencer zbavit, ale ona se teď cítila opravdu dotčená.
„Mám ještě jednu otázku." šeptla skoro, protože nevěděla, jestli po jeho odpovědi bude skákat radostí nebo brečet další noc do polštáře.
Slyšel ji. „Jakou?" zeptal se rychle. Už chtěl mít Spencer z krku. „Ptej se, do toho." pobídl ji otráveně.
„To, co se mezi námi stalo..." Ale nedořekla to, nevěděla, jak přesně pokračovat a koukala u toho na své dlaně, takže si nebyla ani jistá, jestli jí dobře slyšel.
„Franc," povzdychl si. „Spali jsme spolu, jo bylo to fajn. Už ses mne na to ptala, tak teď jdi. Mám na práci důležitější věci než jsou otázky na tělo od otravného úchyla."
Au... Koukla se mu přímo do očí. Snažila se z nich vyčíst něco opravdového. Něco so by naznačovalo, že má jen špatnou náladu a ne že oni nestojí. „Víš co? Jsi fakt kretén."
„Dík," řekl jí jen. „Je to všechno?"
„Myslela jsem si, že jsi jiný." řekla jen a otevřela dveře od auta.
Než za sebou práskla dveřmi, řekl ji: „Franc, nikdy ode mne nic nečekej."
A v tu chvíli jí bylo jasné, že má pravdu. Že od něj nemůže nic očekávat a že ani není proč. Jen se s ní vyspal. A přestože se k ní občas choval i mile, tak to neměnilo nic na tom, jaký doopravdy je. Třískla dveřmi auta a on okamžitě odjel pryč. Koukala se za jeho autem a očekávala, že se rozbrečí, ale slzy nepřišly. Vlastně ani nebyla smutná. Byla ráda, že ví na čem je a že už není proč se Thierrym Pernetem zabývat. Jediná pozitivní věc byla ta, že její první sex byl s hezkým klukem, který si dával pozor. To ostatní kolem Thierryho byla hrůza a Spencer se jí nechtěla účastnit.