𝗟𝗜𝗧𝗧𝗟𝗘 𝗦𝗘𝗖𝗥𝗘𝗧𝗦

36.

Spencer netušila, jaký byl záměr příjezdů její babičky k Pernetům. A ani nevyzvídala, alespoň ne toto. Zajímalo jí, proč svou babičku nikdy nepoznala. Chtěla vědět důvod. Ale Phoebe jí toho moc neřekla. Přestože seděly v domě, kde ani jedna z nich nebydlela, tak Thierry zmizel a pan Pernet stále nebyl doma. Ale ony to nevnímaly okolnosti, byly rozhozené a zaujaté jedny druhou. Koukaly na sebe jako na neuvěřitelné stvoření. Seděly spolu na pohovce.
„Jak to celé bylo?" zeptala se Spenc. „Mamka mi jen říkala, že jste se nikdy nepohodly a že nemá cenu se znovu potkávat."
Phoebe si povzdychla. „To je asi pravda. Jak se vůbec Deborah má?" zajímala se a měla u toho smutný úsměv.
Spenc pokrčila rameny. „Bude se s tátou rozvádět. Nedávno se táta od nás odstěhoval."
„A tvůj táta je...?"
„Jmenuje se Sean." odvětila Spencer. „Znáte ho?" pořád si netykaly, ale Spencer to nevadilo. Viděly se poprvé a byly pro sebe jako cizí.
Phoebe se zamyslela a následně zakývala nesouhlasně hlavou. „To jméno mi nic moc neříká. Debbie mi napsala zprávu, jak odjela pryč z Anglie, že je s nějakým přítelem. Nikdy jsem ho nepoznala."
„Takže mého tátu neznáte?"
„To se nedá tak úplně říct," šeptla, ale dál to nerozvedla.
Spencer se zatvářila nechápavě. „Však jste teď říkala, že vám to jméno nic neříká."
Phoebe mávla rukou. „A kdy jste se přistěhovali zpátky?"
„Když mi byly dva roky," odpověděla. „Před patnácti lety."
„To tě měla Debbie brzy. To mi nikdy nedošlo."
„Vy jste o mně věděla?" podivila se.
Phoebe přikývla. „Věděla jsem, že někde ve světě mám vnučku." Phoebe natáhla ruku a letmo se dotkla Spenceřiné tváře. Tohle byl první fyzický kontakt, který mezi nimi proběhl a Spenc zahřálo u srdce. „Ale Thierryho jsem vychovávala, takže jsem o roli babičky nepřišla, i když ten se narodil taky brzy."
Spencer si vzpomněla na to, jak sem přišla a Phoebe povídala o tom, že je moc mladá na to, aby byla babičkou. Pheobe měla skoro šedesát let a mít skoro dvě dospělá vnoučata, to bylo trochu zvláštní – nebo tak jí to aspoň připadalo.
„A kdy se tady vlastně pan Pernet přistěhoval? Nikdo jsme si nevšimli, že by tady byli stěhováci."
„No, kousek odtud jsme s Deborah bydlely. V krásném domě jako je tento, i když ten náš byl větší. Deborařin otec s námi nebydlel, když se od nás odstěhoval, pobýval chvíli tady v tomto domě, aby to měl blízko ke své dcerce. Dům si nechal, i když se odstěhoval pryč a pronajímal ho. Ten dům, ve kterém jsme s Debbie bydlely byl po jejím odjezdu prázdný a bylo v něm až moc vzpomínek. Takže tím nájemníkem jsem se následně stala já a můj muž Noè." V očích Phoebe se něco mihlo, ale Spenc nedokázala přijít na to co. „Bydleli jsme tu nějakou dobu a pak přišel Theo, pan Pernet, jak mu říkáš, že má těhotnou přítelkyní. Dům jsme odkoupili od Leigha, do domu se přistěhoval Thibault a my se odstěhovali do Francie. Noè tam léta nebyl a jeho rodné místo mu chybělo."
„Ale Thierry k nám na školu začal chodit až letos." Podotkla.
Phoebe přikývla. „Po smrti jeho matky se Theo začal hroutit a zkrátka už nic nezvládal. Vzali jsme si Perryho k sobě a mu pak začal chybět táta, i když se vídali tak často, jak jen se dalo. Proto se letos o letních prázdninách sem přestěhoval."
Spencer začalo všechno zapadat dohromady. Dávalo to smysl. „Jak to, že jeho matka umřela?" zeptala se Spenc tiše, kdyby je náhodou Thierry slyšel. Měla pocit, že je to tabu téma a připadlo jí sice nemístné vyzvídat, ale věděla, že Thierry by jí nic nepověděl.
„Autonehoda," povzdechla si Phoebe. „Margaret byla skvělá žena. Sice se s Thibaultem často hádali, několikrát se rozešli a dali znovu dohromady, ale ten vztah byl z čiré lásky a nepropuknuté vášně."
Thierry musel mít těžké dětství a jí bylo jasné, že do tohoto tématu by zasahovat neměla a tak se rozhodla změnit téma. „Proč jste vlastně tady?"
Phoebe se zhluboka nadechla a vydechla. „Kvůli dědictví,"
„Jakému?"
„Můj muž před týdnem zemřel, Francesco." povzdychla si Phoebe. Teď nevypadala nadšeně z toho, že konečně vidí svou vnučku. Phoebe byla smutná a hlas se jí zadrhával. „Byl vážně nemocný posledních pár let. Taky to byl jeden z důvodů, proč jsem podporovala Perryho, aby se odstěhoval – nechtěla jsem, aby viděl svého dědu v takovém stavu."
„To mne moc mrzí." Řekla popravdě.
„V jeho závěti jsi i ty." špetla tiše.
„Já?" podivila se. „A proč? Vždyť jsme se ani nikdy neviděli a mým dědou je Leigh."
Phoebe přikývla. „Raději už půjdu. Jsem moc ráda, že jsme se poznaly, Francesco. Řekni Perrymu, že si zajdu ještě do města a večer přijdu."
Než Spencer stihla něco říct, její babička vstala a bez toho aniž by se za sebou podívala, odešla z domu.
Spenc odešla ke hlavním dveřím a nevěděla, jestli je otevřít a jít za Phoebe nebo jestli má zůstat. Byla zmatená. „Tohle bylo divný," řekla sama sobě.
„To bylo," ozvalo se za ní.
Spencer se prudce otočila a spatřila za sebou Thierryho. Stál na schodech a měl smutný pohled. „Celou dobu jsi poslouchal?"
Přikývl.
„Půjdeme ke mně, počkáme, až domů přijde moje mamka a promluvíme si s ní," prohlásila. „A konečně zjistíme pravdu. Myslím, že ji chceme vědět oba."
„Ne," řekl jí přísně. „Než to zjistíme, chci udělat ještě jedno."
„A co?"
Sešel schody dolů a přiblížil se co nejvíc k ní. „Pokud jsme si příbuznější ještě víc a hrozí, že mezi námi už nikdy nic nemůže být, tak než to budeme vědět, chci tě políbil, Franc."
Jak řekl, tak udělal. Chytil jí tváře a své rty položil k těm jejím. Spencer se z toho polibku točila hlava. Už nebyli na sebe naštvaní, chladní, hnusní nebo zlí. Teď bylo zřejmé, že se navzájem chtějí a že se to všechno může posrat.