𝗟𝗜𝗧𝗧𝗟𝗘 𝗦𝗘𝗖𝗥𝗘𝗧𝗦

24.

Spencer měla obličej ve svých dlaních. Měla hlavou plnou informací, jenž ještě ani nedokázala pořádně vstřebat a k tomu si měla promluvit s Karen. Čekala je hodina biologie a Spenc nevěděla, jak s ní začít konverzaci. Jak se usmiřuje člověk se svou nejlepší kámoškou, když jí z něčeho křivě obvinil? Jak se začíná takovýto rozhovor? Spencer nikdy nic takového podstupovat nemusela, zkrátka svým kamarádkám věřila, ale bylo to dobře? A co vůbec mezi Karen a Augustem bylo, že se to muselo takto vyhrotit, když v tom nebyla ani Augustova nevěra? A říkala jí vůbec Marina pravdu? Nebo lhala Spenc jen sama sobě? Tohle nebyly jediné otázky, jenž se jí vířily v hlavě. Uvázala si své hnědé vlasy nahoru do copu, jakoby měla pocit, že se jí tak bude lépe dýchat. Měla knedlík v krku a ten se stupňoval, jakmile vstala a blížila se ke třídě. Karen už seděla na svém místě a tak si Spenc k ní přisedla. Do začátku hodiny zbývaly tři minuty. Za tu dobu si promluvit nestihnou, to bylo Spencer jasné, ale nějak se začít musí, ne? A když to bude trapná a nepříjemná konverzace, tak je aspoň vyruší zvonek.
„Ahoj," zamumlala Spencer. Skoro jí nebylo rozumět, ale Karen na sobě cítila pohled od své kamarádky a tak se na ní podívala.
„Ahoj," řekla jí stroze a zároveň překvapeně.
„Můžeme si po hodině promluvit?" zeptala se Spencer a knedlík v krku se jí uvolnil, když Karen přikývla. „Já..." začala, ale nevěděla, jak pokračovat, protože pak by nemohla přestat.
Karen mávla rukou. „Nechejme to na oběd, jo? Dneska píšeme a musím dostat aspoň dvojku."
Spenc vykulila oči. Tato písemka jí naprosto vypadla. „Z čeho?"
„Základní prvky rostlin." odpověděla a posunula k ní sešit, ve kterém měla zápisky. „U Greenové se nedá opisovat,"
Karen měla pravdu, přesto si Spenc všechno, co by mělo být na testu vyfotila na svůj telefon. „Do háje," povzdychla si.
A následně zazvonilo. V tu chvíli si Spenc přála, aby strávila méně času na schodech a stihla si ty zápisky aspoň přečíst. Spencer sice svůj sešit do biologie zavedený měla, ale po tématu, které probírali, nebylo ani stopy. Místo zápisků tam měla čmáranice a rádoby abstraktní umění tužkou.
Učitelka biologie přišla necelou minutu po zvonění do třídy a přivítala třídu. Než stihli ostatní spolužáci prosit o přesunutí termínu, učitelka jim rozdala papíry s otázkami a všichni začali psát. Spencer nevěděla odpověď ani na jednu otázku a snažila se inkognito přepisovat ze svého mobilu. Nepozorovaně opsala pět otázek a jak byla z toho nervózní, tak ani nevnímala pedagoga pochodovat po třídě. Učitelka Greenová se zastavila přímo před lavicí a zaťukala na ní. Spenc se tak lekla, až jí telefon vypadl z rukou.
„Slečno Spencerová," zakývala nesouhlasně hlavou. „Dejte mi ten test i váš mobil." poručila jí. Spenc se začervenala, zvedla svůj telefon ze země a podala jí ho společně s testem. „Máte za pět a telefon vám vrátím na konci dne. Přijďte do mého kabinetu po vyučování."
Pár lidí se kolem Spenc uchechtlo a někteří své taháky pro jistotu schovali. Nechtěli riskovat. Spenc zbytek hodiny proseděla plná studu a zírala do lavice. Samé problémy, pomyslela si, se mnou jsou jen samé problémy.
Na konci hodiny všichni ostatní odevzdali své vyplněné nebo aspoň zčásti vyplněné testy na stůl od učitelky Greenové a se zvoněním všichni utekli ze třídy a to včetně i Spencer. Nehodlala zde zůstat jako poslední a poslouchat kecy své učitelky, která ji nemá ráda. Nejspíše už i oprávněně, ale i tak.
Karen na oběd přišla později než Spencer, ta už seděla společně s Marinou u jejich obvyklého stolu. Jakmile seděly všechny tři, nastalo ticho.
„Já si zajdu ještě do automatu pro kafe." řekla Marry a zvedla se společně se svým tácem plného jídla.
Když zmizela od jejich kulatého stolu, Spencer se podívala na svou kamarádku. „No?"
„Nechceš se jít najíst ven?" zeptala se, přestože venku byla zima. Podzim byl v plném proudu.
„Klidně," odvětila Spenc, i když měla na sobě jen školní uniformu, ale na to, aby si zašla do skříňky pro něco teplejšího, nebyl čas. Vzaly své tácy a vešly ven. Nikdo tu nebyl - jaký blázen by taky v desíti stupních jedl venku na betonových lavičkách jen ve školní uniformě, že ano? „No," začala, jakmile se posadily.
„Začnu já," skočila jí do toho Karen. Nabrala si na vidličku brambor a jakmile dožvýkala, začala mluvit. „Ten večer, kdy byla ta chlastačka u Alexe jsem byla v práci."
Spenc přikývla.
„A August tam zřejmě nešel, protože přišel do Perfetta." Karen pracovala jako obsluha v pizzerii Perfetto, kde dělali docela fajn pizzu a další rychlá jídla jako hamburgery, hranolky, ale podávali i rizoto a lasagne. „Nepřišel tam za mnou," dodala rychle, když si všimla zkrouceného obličeje Spencer. „Zkrátka tam přišel na jídlo a já zrovna roznášela. Vypadal nějak sklesle. Nikdy jsem takhle Augusta neviděla a tak mne napadlo, že se mezi vámi něco stalo. Tak jsem mu řekla, že za hodinu a půl končím a že můžem pak dojíst hranolky z kuchyně. Měla jsem zavírat a byla jsem tam už jen já s kuchařem."
Spencer opět přikývla, ale srdce se jí stahovalo. Měla z toho všeho nepříjemný pocit.
„A pak jsme začali mluvit a mluvit-"
„A políbili jste se." hádala příkře.
Karen si povzdychla. „Nic se mezi námi nikdy nestalo, Francesco. Nechej mne domluvit a pochopíš to, jo?"
Další přikývnutí. Byla na Karen zlá a přitom ani nebylo proč. Zatím to vypadalo tak, že mu akorát zlepšila náladu - nic víc. Nebyl důvod, aby byla na svou kamarádku nepříjemná. Aspoň pro tuto chvíli.
„A pak se rozmluvil o Charliem. Nic moc mi neřekl, prý už musel jít domů, ale stejně mi to nedalo a ten večer jsem mu napsala. Od té doby jsme si psali víc a párkrát jsme se sešli. Šlo o to, jak August a Charles spolu byli na té dobrovolnické činnosti v létě."
„A co s tím? O tom vím." Chtěla Spenc vědět.
Karen se nadechla a vydechla. Cítila se nemístně. Jakoby prozrazovala nějaké tajemství. „Charlie tam Augusta políbil."
Spenc ztuhla. Nedokázala se hýbat nebo cokoliv říct. V její mysli stále kolovala ta věta: Charlie tam Augusta políbil. Charlie tam Augusta políbil. Charlie tam Augusta políbil. Charlie tam Augusta políbil. Charlie tam Augusta políbil. Charlie tam Augusta políbil. Charlie tam Augusta políbil.
Když Spencer neřekla ani slovo a koukala na svou kamarádku naprosto zaraženě a nevěřícně, pokračovala: „August si chtěl o tom s Charlesem promluvit, ale on to svedl celé na něj. Mluvil o tom, že jestli to někomu August řekne, tak že skončí - jako jeho pověst a dobré vztahy s rodinou. Charlie to převrátil tak, že August vyjel po něm a ne naopak. Ten večer, co byla ta chlastačka, si August s Charlesem psal. Nevím o čem, ale August z toho byl zničený. A pak se znovu setkali v knihovně a tam se to stalo znovu. Charles ho políbil a došlo i k něčemu víc..." její hlas se ztratil. Ani jedna si nechtěla představovat dva kluky, které znaly, jak to spolu dělají. „A ty jsi mu napsala, aby přijel. August ti to ten den chtěl říct, ale ty sis myslela, že má něco se mnou. A on tě v tom nechal a my se pak pohádali, protože kvůli toho rozdělil nás dvě." Začalo to do sebe zapadat. To, jak se předtím August s Karen hádali venku, kde teď seděly, ta knihovna, to proč se mu nepostavil, to proč na ní nechtěl sahat - protože Spencer byla holka a ne kluk, to proč se toho tak moc změnil od toho léta. Všechno to dávalo smysl a Spencer z toho bylo špatně. Nebylo ji špatně z homosexuálů, ale z toho jak jí August tahal za nos. „Nechtěl, aby se to provalilo. Myslím si, že je do Charlieho opravdu zamilovaný. Ale znáš je. Víš, jak by se pak k Charlesovi chovali. Jak by to špatně bral August. Tak moc mu záleží na tom, co si o něm ostatní myslí..."
Ale Spencer jí už dál neposlouchala. V hlavě měla jen jedno: Můj kluk byl celou dobu gay.