𝗟𝗜𝗧𝗧𝗟𝗘 𝗦𝗘𝗖𝗥𝗘𝗧𝗦

35.

Pan Spencer už byl pryč z domu týden a změnilo se jen pár věcí. Například to, že paní Spencerová na nikoho nekřičela nebo že se s nikým nemazlila na gauči. Taky byla častěji doma a nebyla jen zavřená ve své pracovně. Sice paní Spencerová nevypadala dvakrát šťastně a jednou jí slyšela Spenc na záchodě, jak pláče, ale nějak bylo doma vzdušněji. Spencer chtěla po své matce vysvětlení nebo aspoň přiblížení situace, ale paní Spencerová se vždy na něco vymluvila nebo jen mávla rukou a změnila téma. Spencer z toho měla špatný pocit a potřebovala ho definovat.
Třicátého listopadu, což bylo pondělí, šla ze školy sama a pěšky. Na tyhle ranní a odpolední procházky si už zvykla, takže si už ani nestěžovala. Chybělo jí sice topení v autě a jen lehké oblečení, ale nic se s tím nedalo dělat.
Lilly dneska měla zkoušení v baletu na Louskáčka, na jenž byla Spencer pozvaná, až bude oficiální představení. Dnes tam má jít s Lilly jejich otec a pro jistotu mu to ještě Spenc napsala do zprávy, aby náhodou nezapomněl. Cítila se teď jako spojka mezi svou matkou a svým otcem. Jako prostředník – sova. Když paní Spencerová něco potřebovala po svém muži, řekla to své starší dceři a ta to vyřídila. Stejně tak naopak. Spencer pochybovala, že si na tohle vůbec někdy zvykne. Minulý týden v sobotu o tom mluvila s Karen, která za svou nejlepší kamarádkou po směně v Perfettu s radostí přišla. Čím déle byla odstřihnutá od nich Marina, tím bližší si byly. O víkendu spolu holky mluvily i o Augustovi. Spencer se svěřila s tím, co jí August řekl a Karen překvapila svou kamarádku informací, že ani on s ní nechtěl mluvit a raději se stáhnul do pozadí. Novinka o tom, že je August Hughes gay se rozšířila rychlostí světla a stejně rychle utichla. Nejspíš každý pochopil, že homosexuálové jsou v pohodě a není to žádná nákaza nebo konec světa. Až na pár výjimek – Charles, Dylan a Alexander byli spolu ruku v ruce a pomlouvali Augusta, kde se jen dalo. Charlie zprotivil svou partu, do které před několika dny patřil i August samotný, proti všem homosexuálům na škole a občas někdo dostal na skřínce vzkaz nebo dildo. Pro některé to bylo k popukání, ale Spencer by se bavila až v tu chvíli, kdyby se o Charlesovi Wintersonovi prohlásilo, že i on je gay a jen se za to stydí, protože sám neví, jak se s tím smířit a vypořádat. Spenc bylo neskutečně líto jejího bývalého přítele. Bylo jí líto i Charlieho za to, že nedokáže mít sám sebe rád takového, jaký je, ale zároveň na něj měla vztek. Jenže tomu se nikdo nemohl ani divit, že ano?
Jakmile došla domů, nalila si vodu do skleničky, vyšla schody nahoru, vešla do svého pokoje, odhodila tašku na zem, napila se, položila skleničku na stolek vedle postele a následně do ní skočila. Naslouchala tichu domu. Byla tady sama, protože paní Spencerová zrovna dneska musela jít do opravdové kanceláře, kde je opravdová šéfová – zkrátka nemohla dnešek strávit ve své pracovně a ťukat si něco na počítači. To, že byla paní Spencerová v práci, byl také důvod, proč nemohla jít na Louskáčka a nechala poslat po Spenc vzkaz, aby tam s Lilly zašel pan Spencer.
Bylo v domě takové ticho, že slyšela, jak na příjezdovou cestu přijíždí nějaké auto. Spencer se podívala z okna a všimla si, že to auto nejelo k domu Spencerových, ale k domu Pernetů. Bylo to Thierryho. Vystoupil z něj a přešel na druhou stranu spolujezdce. Thierry neměl na sobě školní uniformu, protože dnes ani ve škole nebyl. A Spenc si toho nepochybně všimla, jelikož na něj myslela a neustále si v hlavě přehrávala ten jejich poslední rozhovor. Občas se jí o něm i zdálo a byly to sny plné vášně, sexu a neodolatelného Thierryho. A ten právě teď otevřel dveře od spolujezdce a podal ruku někomu uvnitř auta. U černého dopravního prostředku najednou stála upravená, starší dáma s přiléhavým a extravagantním topem, jednoduchými černými kalhotami a lehkými šperky. Vypadala jako pravá dáma s velkou hodnotou a těžkou peněženkou. Kdo to byl, to nevěděla, ale rozhodla se to zjistit. Možná to byl někdo z Thierrovy rodiny a to mohlo znamenat, že dostane nějaké bližší informace než doposud dostala od svých rodičů.
Rychle se převlékla do čistého trička a kalhot. I když Thierry bydlel jen naproti, přehodila si přes sebe kabát a rozeběhla se přes ulici k domu Pernetů. Ve větru ji vlál hnědovlasý cop jako šála. Zaťukala, než si rozmyslela, co právě dělá, a za okamžik se otevřely dveře. Stál v nich on. A byl krásný. Pro Spencer to byl ten nejkrásnější muž na světě a nebyla si jistá, jestli je dobře, že chce být neustále v jeho společnosti, když si byla vědoma, jak se k ní zachoval.
Dal si ruce přes prsa a měl ten svůj typický pohled. „Promiň, Franc, ale teď se to fakt nehodí."
„Nejsem tady kvůli tobě," sykla po něm. Měla dost toho jeho chladného vyjadřování. „Koho jsi sem přivezl?" zeptala se na rovinu, ať klidně vypadá jako úchyl, bylo jí to jedno. V hlavě měla jen jedno a to: Potřebuju získat informace. Potřebuju získat informace. Potřebuju získat informace. Potřebuju získat informace...
„Dědovou manželku," řekl pomalu a nejistě. „Proč?"
„Chci vědět o našem příbuzenství více."
„Není vhodný čas, Franc."
Jenže tohle teď nechtěla slyšet a tak do Thierryho strčila a prosmýkla se kolem něj. Snažila se nemyslet na tu blízkost, kterou právě teď zažila a podívala se z chodby do obýváku, kde tam ta žena seděla. Neviděla ji do tváře, ale měla pocit, že jí už někde viděla.
„Zdravím," mávla Spenc nemístně rukou. Ta ženská vypadala jako císařovna a ona tady na ní mává okousanými nehty?
Ta žena se zatvářila nechápavě. „Kdo-" Ale než se stihla zeptat, skočil jí do řeči Thierry, jenž byl už v místnosti s nimi.
„Tohle je Francesca, moje sousedka. Tohle je moje nevlastní babička." představil je a ta žena se zamračila.
„Nemluv o mne jako o babičce. Cítím se na to ještě mladá, Perry."
Thierry se zasmál a nastalo ticho. Nebylo ani nepříjemné, protože ho ta žena přerušila skoro okamžitě, jen co si Spenc prohlédla. „Vypadáš jako já, když jsem byla mladší."
Spencer zaváhala, ale nakonec se zeptala: „Jste Phoebe, viďte?"
Žena se zatvářila nechápavě. „Jak znáš mé jméno?"
„Od své matky."
Pokrčila obočí. „A tou je?"
„Deborah Spencerová. Za svobodna byla Nelsonová. Jste má babička, že ano?" Spenc mluvila rychle jako blesk. Jakoby se bála, že jí někdo slova vezme ze rtů nebo že ji někdo přeruší a ona nikdy nezjistí, kdo je její babička. Tohle byla opravdová příležitost.
Thierry se ostře podíval na Spencer a Spenc koukala na Phoebe Pernetovou, která místo odpovědi přikývla.