𝗟𝗜𝗧𝗧𝗟𝗘 𝗦𝗘𝗖𝗥𝗘𝗧𝗦

41.

Thierry ráno čekal Spencer před svým autem. Spencer ráno k němu přiběhla a automaticky ho objala. Objetí jí sice opětoval, ale i tak to nebylo vřelé a Spenc to zamrzelo. Následně spolu nasedli do auta a Thierry vyjel svým BMW. Bylo chvíli ticho, ale Spenc si nemohla pomoct.
„Nechceš jít se mnou po škole do kostela?"
„Do kterého?"
Spenc se zašklebila. V jejich městě byl jen jeden. „Jdeme tam s Karen a mou sestrou."
„Nevím," řekl jí jen, ale nevypadal nadšeně.
„No tak," Spenc se snažila mít veselý tón, ale z jeho hlasu slyšela nezájem. „Lilly tam přinese svůj ručně vyrobený vánoční stromeček a budou se zpívat koledy. Může o být fajn... i pro tebe." dodala, i když se nebyla jistá tím, co řekla.
Pokrčil rameny a stále se díval na silnici před nimi. Jel rovně, takže rovnou ke škole. „Nevím, Franc." odvětil jen.
„Prostě řekni jo nebo ne."
Po chvíli Thierry, co si to rozmýšlel, řekl: „Spíše ne."
„Fajn," řekla mu zklamaně. Chtěla, aby tam byl. Aby se zase někde viděli, ale Thierry neměl zájem. „Co ta závěť?" Změnila téma.
„Mně děda přenechal dům v Paříži a tobě věnoval sto tisíc."
„Sto tisíc?" vyhrkla. Tolik?, ptala se sama sebe a nemohla tomu uvěřit. S těmi penězi by mohla udělat tolik věcí.
Přikývl. „Jo, tvé babičce přenechal víc, ale to bylo všem jasné."
Spencer to nevadilo, ještě aby jo. Ale sto tisíc euro bylo víc než dost. Bylo to rozhodně mnoho. „Kdy si to Noè stihl našetřit?" chtěla vědět. Pořád mu říkala jménem, i když to byl její biologický otec.
Znovu pokrčil rameny. „Netuším, ale ve Francii dost investoval, takže nejspíš tak."
„To je cirka 90 000 liber, Thierry." povzdechla si. „Co mám s těmi penězi dělat jako?"
„Dostaneš je až na osmnáctiny, Franc." řekl jí, ale jeho hlas byl chladný. „Kdy budeš mít osmnáct?" zeptal se,
„V lednu."
Překvapeně se sebou ošil. „Já mám narozeniny taky v lednu," řekl jen.
„Ale ty už osmnáct máš..." řekla neurčitě.
„Jo, pozemek je napsaný na mé jméno. Ale nevím, co s ním udělám, když se tam Phoebe zpět vrátila. Bydlela tam dlouhou dobu na to, abych jí zničehonic vyhodil."
„A máš nějaké plány?" chtěla vědět.
Zakýval nesouhlasně hlavou. „Zatím ne. Uvidím a domluvím se s naší babičkou."

—

Ten den probíhal docela rychle. Spencer promlouvala z hodiny na hodinu a většinou si s Karen popovídala o přestávce. Když byl dějepis, tak Spenc ignorovala Marinu jak jen to šlo a bylo to vzájemné. Ani jedna neměla zájem se spolu bavit. Víceméně se respektovaly, ale Spenc slyšela ty pomluvy, které o ní Marry roznášela. Ani jedna nebyla pravda, protože většinou šlo o to, že Spencer spala s Nickem, Thomasem a dalšími. Nebo šlo taky o to, že Spenc údajně přebrala Thierryho Marině. Což taky nebyla pravda, ale Spencer se s tím smířila. Navíc se o Francesce Spencerové mluvili od té chvíle, kdy vyšla pravda o Augustovi, který poslední dny dost chyběl. Už nebyl ve své partě s Charlesem, Dylanem a Alexandrem. August byl sám a už nikoho nestál. Spencer si připadala podobně, ale pořád měla při sobě aspoň Karen.
Po škole šla Spenc pěšky a i když mrzla studeným chladem, nevadilo jí to. Thierry jí nenapsal, že by jí nabídl odvoz a tak s ním ani nepočítala. Zkrátka se sebrala a šla pešky. Karen měla ten den o hodinu déle, takže ani spolu nemohly jít. Jakmile Spenc došla do domu, byla v něm její mladší sestra.
„Jsi připlavená do kostela?" zeptala se Spenc, když nakoukla své mladší sestře do pokoje.
Lilly zakývala nesouhlasně hlavou. „Nemůžu najít tavící pistoli. Pomůžeš mi?"
Spenc se zazubila. „Jasně. Jen se převleču, jo?"
Lilly vděčně přikývla a Spenc zmizela z pokoje své sestry. Spencer se následně převlékla do kalhot a svetru. Našla tavící pistoli pro svou mladší sestru v šuplíku v pracovně od jejich matky.
„Tak s čím chceš pomoct?" zeptala se Spenc s pistolí v ruce.
Lilly se pobaveně zasmála. „Pojď sem."
To odpoledne se spolu nebavily o rodičích nebo rozvodu. Jen o kreativním vyrábění a škole. Lilly vypadala překvapeně nadšeně a vesele, takže její starší sestra jí to nechtěla kazit. Následně, když měly stromeček z párátek a barevného papíru hotový, Spenc napsala Karen, jestli se nesejdou před kostelem. Karen souhlasila a holky Spencerovy se vydaly ven.
Jakmile stály před kostelem, Karen objala svou nejlepší kamarádku i Lilly a vešly do kostela. Děti z mateřské školy zpívaly koledy a všude byla vánoční atmosféra. Všechny si to užívaly a sledovaly, jak paní Bodmanová rozdává cukroví, co upekla.
„Můžu dát stromeček mezi ostatní?" zeptala se Lilly a Spenc přikývla, takže její mladší sestra hned zmizla.
„Já půjdu mámě na chvíli pomoct, nevadí?" zeptala se tentokrát Karen.
„V pohodě." usmála se Spencer. Opravdu jí to nevadilo. „Jen utíkej. Pár minut to tady sama vydržím."
Jakmile byla Spenc sama, porozhlédla se po kostele a uviděla Thierryho, jak stojí u zdi opřený ve své kožené bundě a přísným výrazem. Spencer se odhodlala k němu jít. Ty kroky jí připadaly jako věčnost, ale nemohla si pomoct.
„Tak přeci jen jsi přišel."
„Nemůžu si nechat ujít anglické slavnosti."
Spencer se zamračila. „Tak přeci jen mé pozvání k něčemu bylo."
„Mohlo by být i k něčemu víc," zašklebil se.
Zčervenala, ale zeptala se: „A kam chceš jako jít?"
„Jen pojď..." Táhnul jí za loket a Spenc ho následovala. Byla natěšená na jeho přítomnost.

—

Psala jsem tuto kapitolu opilá, proto se omlouvám za chyby.
xoxo