𝗟𝗜𝗧𝗧𝗟𝗘 𝗦𝗘𝗖𝗥𝗘𝗧𝗦

42.

Thierry odtáhnul Spenc do sakristie, což je místnost, kde se uchovávají bohoslužebná roucha. Spencer tady nikdy nebyla, protože taky neměla důvod a měla vnitřní pocit, že by se tady neměla ani objevit. Ale už se stalo. Thierry jí opíral o dveře a jednu ruku měl opřenou vedle její hlavy.
„Thierry," řekla mu. „Jsme v kostele."
Pokrčil rameny a řekl: „Není to jedno?"
Normálně by to Spencer bylo jedno, ale teď tohle tady nechtěla. I když byl u ní tak blízko a ona cítila jeho dech na svých rtech... Odolávala mu a rozhodla se, že vezme situaci do svých rukou. „Půjdu za Karen a Lilly."
„Jsi si jistá?"
„Ano," kývla u toho hlavou opravdu zběsile, jakoby musela přesvědčit sama sebe. „Nechci s tebou cokoliv tady mít."
Na jeho tváři se objevil ten jeho typický obličej. A byl dost nafoukaný. „A někde jinde bys chtěla?"
„Proč bych měla? Vídáme se spolu jen v autě a já už nechci spát jen tak s někým."
„Ale nikdy ti to nevadilo." jakmile to dořekl, odtáhnul se od ní a její tělo udělalo krok k němu. Automaticky se k němu přibližovala. Byl pro ní jako magnet a ona si nebyla jistá, jestli té síle bude moct ještě chvíli odolávat. „Vlastně jsi mne o to prosila, Franc."
Nic na to říct nemohla, protože to byla pravda. „Rozhodla jsem se, že už pro žádného kluka nebudu jako dobrá příležitost. August se se mnou jen kryl před vlastní pravdou a tím mne využíval. Ty nejsi o nic lepší. Jestli chceš příležitostný sex, tak si jdi za Marinou, určitě to ocení. Já tady od toho už nejsem."
Zašklebil se na ni. „Takže by ti nevadilo, kdyby spal s tvou nejlepší kamarádkou?"
„Byla to má nejlepší kamarádka. A dělej si, co chceš." dodala. „Já budu taky."
Chtěla se otočit a odejít, ale Thierrův hlas jí zastavil. „Kdybych si měl dělat, co chci, tak už na sobě nemáš oblečení, Franc. Takže..."
Spencer si povzdychla. „Už mne tohle unavuje."
„Jako co?"
„Prostě cítím, že se to mezi námi dost změnilo."
„A myslíš, že by nemělo, když jsi má sestřenka nebo tak něco?"
Spencer mávla rukou. „Nech to být, fajn?"
Povrchně se zasmál. Byl to nucený smích plný chladu. „Ty jsi mne sem pozvala." připomenul jí.
„Ty jsi to odmítl."
Založil si ruce přes prsa. „A přesto tu jsem."
„Abys hrál se mnou nějakou tvou oblíbenou a dost pojebanou hru. Teď jsi mi řekl, že je jasné, proč se to mezi námi změnilo a to jsi před chvíli mluvil o tom, že bys mne nejraději viděl nahou."
„No a?"
„No a?" vyjela po něm. Začala být na něj opravdu naštvaná. „Protiřečíš si."
„A co jsi jako čekala?" Jeho hlas byl chladný a podtón hořký. Nejspíše začal být také naštvaný. „Že tě požádám o ruku a pozveme na svatbu naší společnou rodinu?" uchechtl se. „To asi těžko."
„Tak proč se mnou pořád trávíš čas?" nechápala. „Proč ses tady ukázal? Proč jsi mne sem dotáhnul? Co prostě po mne chceš?"
„Fajn, najdi si jiný odvoz do školy, když tě to tak sere. Já s tebou končím."
„To já končím s tebou!" zařvala na něj a byla ráda, že v místnosti vedle se pořád zpívá a je tam rušno, protože jinak by jí rozhodně lidé v kostele slyšeli. „Odvoz je to poslední, co mne sere, Thierry. Ty jsi totální kretén, víš to?"
„A ty jsi děvka, co dala prvnímu klukovi, co se nabídl, že by ti vlezl do kalhotek."
Au, pomyslela si. Au, au, au. Tohle vážně bolelo. Na to mu už nic neodpověděla. Otočila se, otevřela dveře a prosmýkla se nepozorovaně, stejně jako sem s Thierrym přišla, do plné místnosti lidí. Thierry za ní nešel a i když jí to bylo na jednu stranu líto, tak na tu druhou byla opravdu ráda.
Nevěděla, jestli začne brečet nebo křičet, protože Thierryho slova se jí rozhodně dotkla. Nepřipadala si jako děvka. Vždyť byl první, s kým něco měla, proboha. Možná nebylo správné rozhodnutí spát s klukem, který vypadá a chová se jako kokot, s klukem, se kterým ani nechodila a který byl z jedné krve. Prostě celá ta věc okolo nich byla špatná.
Spencer našla v davu svou mladší sestru, jak se baví s Karen, a Spenc k nim došla. „Půjdeme."
„Cože?" nechápala Lilly. „Teď ne, prosím. Od Karen mamka donese další cukroví."
„Karen mi nějaké dá určitě ve škole a já ho vezmu domů, že jo?" podívala se na svou nejlepší kamarádku, jenž měla ustaraný výraz. Následně se místností ozvalo bouchnutí. Všichni se za tím zvukem otočili. Byl to Thierry, co práskl dveřmi od sakristie. „Jdeme," řekla Spencer důrazně a Lilly naštvaně odcupitala mezi lidmi ven z kostela.
Spencer se chtěla vydat za ní, ale Karen jí chytila za ruku. „Co se stalo? Jde o něj?" zeptala se neurčitě, ale bylo jasné, o kom Karen mluví.
Spencer přikývla. „Nenávidím ho."
Karen se na svou nejlepší kamarádku smutně usmála. „Uvidíme se zítra?"
Další Spenceřiné přikývnutí. „Po škole zajdeme na to rozsvícení."
„Pa," řekla Karen na rozloučenou a Spencer se jen rychle otočila a šla ven hledat Lilly.