𝗟𝗜𝗧𝗧𝗟𝗘 𝗦𝗘𝗖𝗥𝗘𝗧𝗦

23.

Spencer seděla se svou mladší sestrou v obýváku, zatímco jejich rodiče o něčem debatovali v pracovně paní Spencerové. Spenc netušila, co se to právě u sousedů přihodilo. Stejně rychle jako vstoupili dovnitř, odešli a teď už byli pan a paní Spencerovi zavření ve vedlejší místnosti půl hodiny. Spencer chtěla odpovědi, ale zřejmě teď nebyl pro ní prostor. Lilly přepínala kanály v televizi, aby našla něco zábavného a Spenc se ubírala svými myšlenkami. Zároveň měla napnuté uši, aby slyšela, kdy se otevřou dveře od máminé pracovny. Chtěla napsat Thierrymu a zjistit od něj, jestli mluvil o tom se svým otcem, ale nedokázala s ním chat rozkliknout na svém telefonu. Kdykoliv viděla jeho jméno na displeji, ozvalo se jí v hlavě: „Odpanil jsem tě prsty.".
A tak si začala ten večer přehrávat znovu. To, jak jí odvedl z koupelny. To, jak jí svlékl a pak ho začala líbat, jakmile se k němu přiblížila. Měla zavřené oči a pokoušela si na to vzpomenout do detailu.

— O 10 HODIN DŘÍVE —

„Budeš si něco pamatovat?"
Pokrčila rameny a on se k ní nahnul ještě blíže. Byli od sebe jen centimetr. Ale on blíže nešel a tak situaci vzala do svých rukou ona sama. Zvedla hlavu a přitiskla své rty k těm jeho. Ten polibek byl neuvěřitelný a v podbřišku se jí začal zmocňovat neklid – chtěla víc a víc. A tak ho k sobě přitiskla pevněji a obmotala mu své nohy kolem jeho pasu. Skoro na ní ležel, ale ona tu tíhu nezaregistrovala. Vnímala jen jeho rty, jak se sunou k jejímu krku a jak jí laskají. Každý polibek na její kůži jí rozbrněl a ona zasténala. Držela ho pevněji a pevněji a prsty se mu zarývala do kůže, jakoby se bála, že jí uteče. Že si to rozmyslí a odejde. Že by se mohl sebrat a nechat jí tam rozvášněnou k prasknutí. A pak se od ní odtáhl a ona udělala ty nejsmutnější psí oči a ruce si přitiskla na prsa. Jenže neodešel. Chytil její zápěstí a zvedl je nahoru k její hlavě. Teď tam ležela bezbranná a když opět pokračoval s polibky na krku a šel níž a níž, nemohla to vydržet. Chytila ho za jeho paže.
„Dej ty ruce k hlavě," poručil jí. Jeho vlasy byly rozcuchané a rty opuchlé. V očích měl chtíč stejný velký jako ona. „Fran," oslovil jí. „Dej ty ruce nahoru."
A ona poslechla. Byla schopná ho teď poslouchat na slovo jen proto, aby se jí dále dotýkal. Když jeho rty přešly k jejím ňadrům, řekla: „Svleč mne,"
Prohnula se a on jednou rukou zašátral na jejích zádech. Odepnul jí podprsenku a odhodil jí na druhý konec místnosti. A pak se na ní díval. Zkoumal její tělo, jakoby to bylo to nejnádhernější umělecké dílo na světě. Obdivoval ji. Chtěl ji.
„Prosím," zakňučela.
Udělal ten svůj typický nafoukaný obličej, ale momentálně nevypadal chladně. Vypadal zatraceně sexy. Usmíval se na ní a zeptal se: „O co prosíš, Franc?"
Panebože, řekla si v duchu. Proč mé jméno z jeho rtů zní tak úžasně? „Ty víš..." řekla jen.
Jeho články prstů se začaly otírat kolem jejích ňader a následně je prudce a tvrdě chytil. Uniklo jí zasténání a on se usmíval čím dál víc. „O co prosíš? No tak, řekni mi to." Ten přízvuk...
„Dotýkej se mne, líbej mne." řekla mu tiše. Bála se, že kdyby mluvila hlasitěji, vyděsila by ho. Jí samotnou totiž děsilo, jak moc se jí tohle líbí.
„Jak moc to chceš?"
„Nehraj si se mnou," zaúpěla.
„Jak moc to chceš?" zeptal se znovu, ale tentokrát přísněji a skoro jí už prso drtil, ale v tu chvíli se jí to opravdu líbilo.
„Neuvěřitelně moc,"
Bez dalších zbytečných otázek či slov se jeho rty přesunuly k jejím ňadrům a jazykem si hrál s jejími vystouplými bradavkami. Tohle nikdy nezažila. Nikdy neměla takovou touhu. Nikdy nechtěla tak moc, aby se jí někdo takto dotýkal.
Mezitím co jí líbal na prsou, jeho levá ruka zkoumala její tělo a jakmile se zahákla za lem kalhotek, opět zasténala.
„No tak, no tak," prosila. Už se tam dotkni, přikázala mu v mysli. A jakoby dokázal číst myšlenky, sáhnul jí pod její poslední kousek oblečení a stisknul jí stehno. Jak dokáže dělat tolik věcí najednou?, ptala se sama sebe, ale odpověď jí byla ukradnutá. Cítila se tak neskutečně chtěná.
Odtáhl se od jejích prsou a jí se neskutečně zastesklo. Chytil jí oběma rukama tak, že své lýtka měla na jeho pažích, ale zadek stále na posteli, na které leželi. Posunul jí od sebe dál, ale ani nestihla zakňučet, aby se jí dále dotýkal, a on už se zmocnil svými rty jejího podbřišku. Líbal jí na každém nahém místečku, které našel a jakmile se zuby zaháknul za její kalhotky, opět zaúpěla. Už nebylo na co čekat. Svlékl ji je, strčil jeden prst do svých úst, jakoby se bál, že nebude vlhká. Taková hloupost, byla z něj naprosto hotová. A začal svým prstem pomalu zajíždět do ní.
„Au," vyjekla. Vážně to bolelo. Nadzvedla se na lokty a podívala se na něj. „Kolik jich..." ale nedořekla to, protože jeho tempo se zrychlilo.
„Jeden," šeptl jí. „Počkej, až budou dva." Opět měl ten svůj typický Thierrův obličej.
A následně bolest odezněla. Cítila jen, jak do ní proudí adrenalin a v jejím břichu létají motýli. Měla pocit, že vybuchne. Jakoby to nebylo možné vydržet. A když jí to opět začalo bolet, pochopila, že jeho slova se vyplnila – dva prsty. Ale zároveň to bylo tak neskutečně perfektní.
„O můj bože," šeptla a dlaněmi se pevně držela přikrývky, která byla ustlaná, dokud nepřišli. Jeho tempo bylo rychlejší a rychlejší a ona vzdychala víc a víc. „Panebo-" Ale nedořekla to, protože v tu chvíli zmlkla a její tělo, co bylo celou dobu napjaté chtíčem a vášní, se uvolnilo a ona konečně popadla dech. Podívala se na něj, přestože se jí z toho všeho točila hlava a viděla, jak si špinavé prsty otírá do prostěradla přímo pod ní.

— V TUTO CHVÍLI —

Z myšlenek o Thierrym jí vytrhlo otevření dveří z pracovny. Měla rudé tváře a byla nadržená už jen z představování toho, co se stalo. Vstala ze sedačky, i když měla pocit, že se jí podlomí kolena a vešla do chodby. V moment, kdy tam vešla, si všimla, že vchodové dveře se zavřely.
„Kam šel táta?" zeptala se Spenc a snažila se mít normální a vyrovnaný hlas. Ne takový, že by teď nejraději utíkala na druhou stranu přes silnici a znásilnila Thierryho a jeho dokonalé pevné tělo.
Paní Spencerová se zhluboka nadechla a vydechla. „Šel... do práce." Nejspíše to byla lež, ale než stačila něco Spenc říct, její matka znovu promluvila. „Musíme si promluvit, Francesco. Vím, že ti dlužím pár odpovědí."