𝗟𝗜𝗧𝗧𝗟𝗘 𝗦𝗘𝗖𝗥𝗘𝗧𝗦

BONUSOVÁ 55. KAPITOLA

Spencer měla v rukou krabice plné svých osobních věcí. Šla zrovna od svého auta po betonové cestičce, jenž vedla ke kolejím. Spenc poslala přihlášky na vysokou na poslední chvíli a tak ani nedoufala, že by jí někde přijali. Ale opak se stal pravdou a ona se právě stěhovala do menšího pokoje se spolubydlící, jenž ještě neznala. Bylo jí docela smutno, že bude daleko od domova a své rodiny, ale všichni jí podporovali a zvlášť Thierry. Spencer si nebyla jistá na jakou vysokou školu se přihlásit, ale jelikož se Thierry rozhodl po střední investovat, tak Spencer napadlo, že ho zviditelní na sociálních médiích a se svými znalostmi na vysoké to bude vypadat profesionálně. Co se týkalo Thierryho, tak se viděli minulý týden a Spencer se ho snažila přesvědčit, aby zůstal o něco déle, aby jí pomohl s vybalováním věcí na kolej a se vším ostatním. Málem souhlasil, ale pak dostal zprávu od mladé ošetřovatelky Chloe, jenž pečovala o Phoebe, že se stav jejich babičky zhoršil a že by měl přijet, dokud může. Spenc chtěla Phoebe taky vidět, ale pořád se na něco vymlouvala, protože když za ní byla před měsícem na návštěvě ve Francii, Phoebe už nedokázala normálně mluvit ani chodit. A Spenc to bolelo, i když svou babičkou moc dobře neznala, tak si ji chtěla pamatovat z vyprávění jako čipernou a silnou ženu. Ne jako stařenku v posteli, co pláče po nocích do polštáře kvůli bolestem jak duševním tak fyzickým.
Spencer konečně došla přede dveře pokoje, který jí přidělili, a tak si odložila plné krabice na zem, zaklepala a následně vešla. Pokoj byl ještě prázdný. Nikdo v něm nebyl a stejně tak nikde nebyly věci od její spolubydlící. Spencer to brala velmi dobře, protože si mohla zabrat postel, psací kout a kousek skříně, který se jí bude líbit. Spencer jednu krabici odložila na postel u okna a druhou na psací stůl vedle postele. Následně se vydala opět zpět ke svému autu plného věcí. Jakmile k němu došla, viděla, jak se paní Spencerová v těch věcech prohrabuje.
„K čemu ti je tolik laků na nehty? Ještě jsem nenarazila na jedinou učebnici."
„Protože jsem je teď odnesla, mami," povzdechla si Spencer a vzala krabici, která byla plná vzpomínek na Thierryho. Byla ráda, že se paní Spencerová nekoukala do této krabice, protože dvakrát nadšená z jejich vztahu nebyla. Spenc si nemohla pomoct, ale měla pocit, že si paní Spencerová potají přeje, aby se co nejrychleji rozešli. Už k tomu málem několikrát došlo kvůli vzdálenosti a Spenceřiné žárlivosti kvůli Chloe, ale překonali to. A pokaždé co se viděli si ten strávený čas spolu užívali, ale už to nebylo takové jako dříve. Už byli dospělí. Thierry začal pracovat a Spencer šla na vysokou. Na střední měli ještě víceméně stejné zájmy a plány, ale co když se teď jejich cesty rozejdou a už nikdy nic nebude hezké a plné lásky? Toho se bála nejvíce – že ho ztratí, ale že jí to nebude bolet. „Kde je táta?" zeptala se.
„Šel za tebou s dalšími krabicemi plné bot." povzdechla si paní Spencerová. „Asi se ztratil."
„Půjdu ho najít a odnést další věci."
„Já jen přeparkuju naše auto a pomůžu ti." řekla paní Spencerová a tak Spenc zamkla své černé BMW a šla opět směrem ke koleji s krabicí. To, že mohla vzít alespoň dvě, jí napadlo až v polovině cesty a už se jí nechtělo vracet. Jednou volnou rukou vytáhla svůj telefon, když si hnědou kartonovou krabici dala pod paži. Byla na něm zpráva od Karen.

Bodmaren: Tak co? Jak jde stěhování?
FSpenc: Docela v pohodě. Moje spolubydlící tu ještě není, tak jsem zabrala ty nejlepší místa.
Bodmaren: To máš štěstí, protože ta moje se chová jako kráva. Navíc hraje na bicí, které je uprostřed pokoje. UPROSTŘED.
FSpenc: Tak to mám víc štěstí. Doufám, že

Ale zprávu nedopsala, protože zrovna do někoho nabourala a Spencer vypadl telefon z rukou. „Sakra," sykla, položila si krabici na zem a vzala svůj mobil do rukou. Nerozbil se, takže si oddechla a koukla se nad sebe, aby se omluvila, ale v vtom se zarazila.
„Co tu děláš?" zeptal se jí hlas, který si skoro už nepamatovala.
„Stěhuju se na kolej," odvětila a konečně se postavila. „Co tu děláš ty?"
„Přece sem chodím," připomněl jí. Spencer na to, že John Mead chodí na vysokou ve Weymouthu úplně zapomněla. Ten kluk jí zmizel z mysli, jakmile jí zmizel z očí. „Jaký obor?"
„Digitální marketing,"
„Takže ses mnou inspirovala?" uchechtl se.
Spencer se na něj zašklebila. „Promiň, že jsem do tebe narazila."
Mávnul rukou. „Chceš pomoct?"
„Ne, to je dobrý," řekla mu, ale její krabici plného Thierryho jí vzal z rukou. „Tak dík,"
„Aspoň zjistím, kde máš pokoj," mrkl na ní.

—

Bonusová kapitola vyšla později, protože jsem si nebyla jistá, jak chci, aby příběh Spencer a Thierryho skončil. No, neskončil. Stejně jako jí ze života nezmizel John Mead.