𝗟𝗜𝗧𝗧𝗟𝗘 𝗦𝗘𝗖𝗥𝗘𝗧𝗦

29.

Listopadová středa byla plná slunce ale chladného větru. Každopádně se Spencer cítila nabitá energií už od rána. Chodila z hodiny na hodinu a skoro si prozpěvovala. Cítila se opravdu dobře. Dokonce jí ani nezkazila náladu stále naštvaná Marina, která měla na obědě zlé připomínky. Nakonec se rozhovor stočil na písemky a známku z angličtiny. Z té eseje měla Spencer skvělou známku a cítila se na sebe pyšná, protože měla pocit, že si jedničku zasloužila. Domů ji Marry nezavezla, s čímž Spenc i počítala, ale nevadilo jí to. Byla ráda, že se projde a navíc bylo stále moc hezky. Jakmile přišla domů, Lilly už byla ve svém pokoji a pan Spencer seděl v obýváku na sedačce. Ježe televize nehrála. Když do obývacího pokoje Spencer vešla, všimla si papírů na konferenčním stolku a svého otce, jak má hlavu ve svých dlaních.
„Ahoj," zvolala vesele. „Co děláš?"
Pan Spencer sebou škubl, jakmile uslyšel hlas své dcery a podíval se na ni. Lehce se usmál. „Něco vyřizuju," odvětil neurčitě a tak Spenc přišla k sedačce a sedla si na ní vedle svého táty. Tašku si odložila na zem a letmo se podívala na papíry. Byly přeházené přes sebe a tak Spencer nerozeznala o co jde.
„A co?" zeptala se natáhla pro jeden z papírů. Její otec jí zastavil svou dlaní a veselost se vytratila. „Co se děje, tati?" Nakonec ruku povolil a ona si přečetla tučný nápis NÁVRCH NA ÚPRAVU VÝCHVOVY A VÝŽIVY K NEZLETILÝM DĚTEM. „Co to je?" zeptala se a pohled jí směřoval na pana Spencera. „Tati?"
Pan Spencer si povzdychl. „Budeme se s mámou rozvádět." oznámil, ale na svou dceru se nepodíval.
Spenc ztuhla. Nemohla se pohnout a nevěděla co říct. „To je vtip?" Její otec se na ní kouknul a Spenc věděla, že o žádnou srandu nejde. Byly ty problémy opravdu tak velké? Opravdu? A co se vlastně dělo? „Proč?" Chtělo se jí brečet. „Ještě nedávno jste byli v pohodě...." hlas se jí vytratil. „Proč?"
„Něco jsem se dozvěděl, Francesco." odvětil jen.
„A co?"
Zakýval nesouhlasně hlavou a vzal jí papír z ruky. „O tom si promluvíme potom, ano? Musím si to znovu pročíst a promyslet si."
„Ty se chceš s mámou rozvádět?" Seděla tam jako opařená vařící vodou. „Co se stalo tak hrozného, že nás chceš opustit?" Teď už měla slzy na krajíčku.
Pan Spencer svou dceru pohladil po vlasech. Chtěl jí ukonejšit, ale to rozhodně teď nešlo. A navíc o to ani Spenc nestála. „Promluvíme si o tom, ano? Ale ne teď."
„Ale já to chci vědět teď,"
Opět zakýval nesouhlasně hlavou a jí bylo jasné, že ze svého otce teď více informací nezíská. „Jdi si dělat úkoly." řekl jí jen a pohled se mu upřel na papíry před sebou.
Spenc se konečně pohnula, zvedla se ze sedačky a vyšla z obýváku na chodbu. Nechtěla jít k sobě do pokoje. Nechtěla být v domě, kde se všichni chovali jako velká šťastná rodinka a přitom to bylo úplně jinak. Spenc se potřebovala vybrečet. Měla pocit, že se jí všechno rozpadá. Měla pocit, že už nikdy nic nebude stejné. Třeba to vyřeší, snažila se sama sobě namluvit a přitom se opírala o stěnu svými zády. Snažila se zhluboka dýchat, ale čím častěji si namlouvala, že by to její rodiče vyřešili, tím si byla jistější, že to je jen doufání. To sis myslela i předtím, ozvalo se jí v mysli. A byla to pravda.
Než si rozmyslela, co udělá, vyrazila ze dveří ven a běžela přes ulici k domu Pernetů. Auto pana Perneta tu nebylo. Několikrát zaklepala, dokud se ve dveřích neobjevil Thierry.
„Co tu-" Ale nedořekl to, protože Spencer se mu přilepila na rty a začala ho líbat.
Možná to byl špatný způsob, jak přijít na jiné myšlenky, ale rozhodně to fungovalo. Zabíralo to, že jí objal kolem pasu a že jí polibek opětoval. Pomáhalo jí to myslet na jeho kůži, na jeho pohyby, na jeho tělo, na všechno, co ho dělalo tak dokonalým. A najednou konverzace s jejím otcem o rozvodu jejích rodičů byla ta tam a stejně tak slzy. Odtáhl se od ní, ale nic neřekl, neposlal jí pryč. Jen jí chytil za ruku a táhnul jí dovnitř. Jakmile Spencer za sebou zavřela dveře, sevřel jí pevněji a vedl do svého pokoje. Opřel jí o modře vymalovanou stěnu a už se nedokázat odtrhnout. S polibky pokračoval a pokračoval. Zkousnul jí ret a jí se podlomila kolena. Neuvěřitelně se jí to líbilo. Připadala si chtěná. Připadala si žádaná a tak se nechala Thierrym vyzvednout a nohama se ho pevně držela kolem jeho pasu. Zajela mu jednou rukou do vlasů a druhou ho hladila po jeho tváři. On své dlaně měl na jejích hýždích pod sukní od školní uniformy a oběma bylo jasné, že teď už nepřestanou. Položil jí na postel, ale ani se od ní neodtáhnul. Pokračoval s líbáním, pokračoval svými rukama se zkoumáním jejího těla. Díky polibkům na krku se jí zmocnil v podbřišku ten příjemný pocit, který potřeboval uspokojit.
„Thierry?" oslovila ho jemně a zároveň zadýchaně.
Pomalu se odtáhnul od její klíční kosti, jenž právě posypal polibky, a podíval se na ní mírně zmateně. „Udělal jsem něco špatně?" zeptal se nejistě. Vypadal, že by se i bál, že jí ublížil. Zkrátka to vyznělo tak, že mu na ní záleží a to Spenc utvrdilo v tom, co chtěla říct.
„Vyspi se se mnou," zaprosila a dívala se mu u toho do očí.
Usmál se na ni a nebyl to ten jeho typický nafoukaný pohled. Byl hřejivý a přívětivý. Byl upřímný a vlastně i radostný. Přiblížil se k jejímu uchu a řekl: „Bude mi ctí."
Zkousnul jí jemně lalůček a následně si přetáhnul triko přes hlavu. Když teď na posteli klečel, Spencer využila situace a začala mu stahovat dolů tepláky. Na rozdíl od ní se stihnul doma převléknout do domácího oblečení. Měl pod tepláky klasické černé trenky, ve kterých šlo jasně vidět, že se jeho penis probudil k životu. Než mu je stáhla dolů, podívala se Thierrymu do očí, jakoby se ptala na svolení.
Přikývnul. Rozuměl jí. A ona mu je sundala až ke kolenům. Následně vstal a odhodil je na zem. Momentálně se rozhodně nemělo čemu smát. Byl obrovský. Větší než si představovala – ne, že by se jí zdálo o tomto okamžiku, to vůbec ne...
„Můžu?" zeptal se jí a ona se jen usmála. Posadila se a nechala si jednou rukou rozepnout knoflíčky na košili. Pokaždé co byla odhalenější a odhalenější si na tom místě vysloužila polibek. A jakmile byla jen v sukni a podprsence, díval se na ní jako na obrázek. „Jsi neuvěřitelně nádherná."
Spenc se trochu začervenala a dala si jeden pramen vlasů za ucho. Ani si nevšimla, že se jí gumička vytratila z vlasů.
A pak byla svlečená celá. Silonky, sukně, spodní prádlo i košile, to všechno se válelo po pokoji stejně jako oblečení od Thierryho.
„Co mám dělat?" zeptala se nejistě. Možná se měla učit z porna stejně jako Marina, ale tu myšlenku zahnala. Nechtěla teď myslet na něco nebo někoho jiného. Nechtěla si to kazit. Chtěla být teď a tady. Chtěly být s Thierrym.
Opět se nad ní nahnul a skoro na ní ležel. „Neboj," šeptl jí, než jí opět začal líbat. Ale Spencer se nebála. Jen to chtěla. Chtěla Thierryho. A moc. A když do ní konečně vklouznul a to opatrně a pomalu, celá sebou škubla. „V pohodě?" zeptal se pro jistotu.
„Jen to trochu bolí," šeptla. Pokaždé když se kousek posunul, tak chvíli počkal, aby si zvykla. Aby se její tělo přizpůsobilo, ale měla pocit, že praskne. „Jsi obrovský,"
Políbil jí na čelo. „Kdyby to nešlo vydržet, řekni a já přestanu."
Ale Spenc mu nic neřekla. Nechala ho, aby se rychlejšími přírazy pohyboval a jí to bolelo čím dál méně. A když to konečně přestalo bolet, začala si to jen užívat. Bylo to něco, co nikdy nezažila a byla si jistá, že to bude chtít teď už pořád.