𝗟𝗜𝗧𝗧𝗟𝗘 𝗦𝗘𝗖𝗥𝗘𝗧𝗦

49.

Následující ráno Spencer slyšela ze svého pokoje smích, jenž se ozýval z kuchyně. Pomalu otevřela dveře a sešla schody dolů. Paní Spencerová se opírala o kuchyňskou linku s hrnkem kávy v rukou a pan Spencer stál naproti ní posazený na barové stoličce.
„Pamatuješ si, jak jsme se sem přistěhovali?" zeptal se pan Spencer.
Paní Spencerová přikývla. „Nikdy nezapomenu, jak se ti Francesca věsila kolem krku a ty ses snažil zprovoznit ledničku. Bylo to k popukání."
Pan Spencer se zasmál. „A pak ti každý večer dělala vlasy na zemi v obýváku. Ještě jsme neměli sedačku a ona tvrdila, že máme tu nejpohodlnější zem."
Oba se na sebe usmívali a vypadali plní štěstí, radosti a opravdové lásky. Vánoce nebyly katastrofické, byly úžasné a Spencer nepochybovala o tom, že její rodiče spolu budou až do smrti, jak si slíbili u oltáře.
Ten den pan Spencer neodešel do motelu. Strávil celý den se svými dcerami venku v parku. Paní Spencerová s nimi nešla, protože se rozhodla, že po včerejšku uklidí, což bylo taky potřeba. Lilly všude okolo tančila se sluchátky v uších. Přestože byla navlečená do zimního oblečení, nasoukala si na ty hrubé kalhoty, pod kterými měla legíny, novou bílou Tutu sukni. Mezitím, co Lilly tančila po parku, si Spencer se svým otcem povídala. Nešlo o žádné důležité téma, jen tlachali a smáli se Lilly, když spadla na kluzkém chodníku. Večer všichni večeřeli spolu a všechno bylo tak normální a příjemné, že si Spencer vzpomněla na ty chvíle, než se začaly řešit rozvodové papíry. Byli rodina. Uvědomovali si to všichni a nikdo jim to už nevezme. A už vůbec ne zesnulý Noè Pernet.

—

Nestíhali. Naprosto nestíhali, protože Lilly nemohla najít svou zavinovací černou sukni, jenž měla určenou na představení Louskáčka. Spencer se ji snažila najít úplně na každém místě, jenž jí napadlo, ale nakonec to vzdala a sedla si na schody. Měla na sobě hezké upnuté šaty po kolena s dlouhým rukávem a k tomu si vzala vysoké černé kozačky na podpatku. Žlutý kabát outfitu dodával radost a stejně tak doplňky. Paní Spencerová, která se momentálně prodírala špinavým prádlem, měla na sobě společenské kalhoty a béžovou blůzu. Pan Spencer toto moc neřešil, ale po hodině přemlouvání si k černým kalhotám a bílé košili vzal kravatu.
„Mami!" vykřikla Lilly. „Už musíme jít! Nemám nějakou podobnou?" zeptala se, jakmile vešla do koupelny. Spencer ty kroky nahoře nad ní zřetelně slyšela, protože její mladší sestra dupala jako blázen.
„Nemáš žádnou podobnou! Všechny máš jen nadýchané a barevné, Lilly." povzdychla si paní Spencerová. „Nemůžeš si dávat věci na stejné místo?"
„Tak já se zeptám holek, jestli nemají nějakou navíc!"
„A proč jsi to už dávno neudělala?" Paní Spencerová se začínala opravdu zlobit. Představení začne za hodinu a to nejméně patnáct minut trvá cesta autem. „Jdeme do auta." prohlásila paní Spencerová, jakmile scházela schody. „Ta sukně tady prostě není a Lilly zavolá kamarádkám, jestli nemají nějakou navíc."
Když paní Spencerová zavelela, všichni poslechli. Navíc měla otrávený a podrážděný hlas z toho zmatku kolem jedné hloupé sukni, jenž si měla nachystat Lilly aspoň jeden večer před vystoupením. Kdyby to věděli už včera, tak by buď koupili novou sukni nebo by se Lilly mohla domluvit s nějakou kamarádkou dříve a ne až teď...
Cesta autem byla tichá, až na Lilly, jenž telefonovala snad na všechna čísla, co měla ve svém telefonu. Ten telefon mimochodem dostala na Vánoce a už jí stihnul dvakrát spadnout. Telefon jí dal pan Spencer a byl dost chytrý na to, aby k němu dostala jeho mladší dcera kryt, jenž byl růžový se třpytkami a motýlky, a ochranné sklíčko. A Spencer? Ta dostala informaci, že dárek dostane až později. Spenc nebyla z toho zklamaná, protože to znamenalo, že dostane něco velkého a cenného a ne čokoládu v punčoše nad postelí.
Přijeli před velké taneční studio, vystoupili a Spencer si šla sednou se svým otcem do hlediště. Paní Spencerová mezitím šla s Lilly do zákulisí, připravit svou dceru na představení. Po dvaceti minutách se paní Spencerová připojila ke svému muži a nejstarší dceři.
„Tak co?"
„Těm kamarádkám se samozřejmě nedovolala celou cestu." povzdychla si paní Spencerová. „A když se Lilly ptala ostatních, tak nikdo samozřejmě u sebe náhradní sukni neměl. Tak jsem otevřela tu její tašku, kde má sponky a prostě všechno na dnešek a víte, co?" zakývala paní Spencerová nevěřícně. „Ta sukně tam byla."
Spencer se tiše rozesmála. To je celá Lilly, pomyslela si vesele.
„Tak to nakonec dobře dopadlo," usmíval se pan Spencer. „Nebuď už naštvaná."
Paní Spencerová si opět povzdychla a přikývla. Seděla vedle svého muže, jenž měl vedle sebe Spenc. Lípnul své ženě pusu na tvář a něco jí pošeptal. Paní Spencerová se tiše zasmála a najednou se všude zhaslo. Až na podium, to se rozzářilo v modré barvě.
„Všechny vás srdečně zdravím," prohlásila žena okolo třiceti let. Měla krásné černé vlasy ve vysokém drdolu a její postava byla neuvěřitelně hubená a to má dvě děti. Jmenuje se Teresa Crosbyová a je to trenérka baletek v tomto maličkém městečku. „Vítejte na skvělém baletním představení s názvem Louskáček. Doufám, že oceníte snahu mých žaček a žáků a budete z nich nadšení stejně jako jsem já každičký trénink." Teresa si vychutnala potlesk, jenž následoval po jejích slovech a následně odešla z podia.
Hudba se rozezněla. Na podium přicupitalo po špičkách několik dětí a během tance si Spencer všimla, že se její rodiče s úžasem dívají na svou mladší dcerku a u toho se drží za ruce.