𝗟𝗜𝗧𝗧𝗟𝗘 𝗦𝗘𝗖𝗥𝗘𝗧𝗦

27.

Ten večer Spencer nechtěla se svými rodiči mluvit. Proto, jakmile přišla domů, se sebrala a odešla do svého pokoje. Potřebovala si utřídit myšlenky. Potřebovala prostor. Ale stále to moc nechápala. Bylo toho tolik a bylo to tak zamotané, že nevěděla, kde začít. Jedno bylo ale stoprocentní a to to, že jí její matka lhala. Nebo přinejmenším neřekla celou pravdu. A kvůli toho byla Spencer naštvaná, ale samozřejmě chtěla odpovědi. Chtěla znát veškeré detaily a chtěla si být jistá tím, že se jí nelíbí její bratranec. To zkrátka nemohla být pravda. Kdyby se ji jen líbil, tak by to bylo ještě v pohodě... asi. Ale představa, že jí prstil její bratranec – její rodina.... Ne, ne, ne, ne, osočila sama sebe v mysli a překulila se na druhý bok v posteli. Na tohle teď nemohla myslet. Ani nechtěla. Byla z toho všeho tak vyčerpaná, že si potřebovala zkrátka odpočinou. A tak si přitáhla peřinu až pod bradu, zavřela oči a přestala myslet. Přestala myslet na všechno, co se teď kolem ní točilo a jen usnula. Dokonce se jí ani nezdál žádný sen o incestu. Byla ten večer v její hlavě tma, tak jako byla venku. Škoda jen, že u sebe Spencer neměla zářivou hvězdu.

—

Byla hodina angličtiny a říjen se sunul ke konci. Zbýval jen tento týden a všem tak nějak začalo doházet, že by si měli začít šetřit na vánoční dárky pro rodinu. Spencer to samozřejmě nechávala každý rok na poslední chvíli a letos to určitě nebude jiné.
Učitel Cooper mluvil o různých spisovatelích, které zatím probrali. Na konci každého měsíce učitel Cooper celou jednu hodinu opakoval ty nejdůležitější věci, co ve svých hodinách rozebíral a občas připomněl někomu detaily. V těchto hodinách často i zkoušel, aby si otestoval, že se jeho žáci neučí jen na písemky, že jakmile odevzdají test, tak že se jim všechny ty informace nevykouří z hlavy. Spencer se tenhle přístup líbil a možná ji proto angličtina i šla.
„A jelikož jste na Halloween už velcí, tak jistě oceníte, že vám zadám práci. Budete ji mít na svých emailech. Ještě podrobněji promyslím, co vám zadám za téma, ale očekávám od vás dobrou ne-li skvělou esej, ano?" oznámil jim učitel na konci hodiny a než všichni začali naříkat, protože Halloween si právě nejvíc užívají středoškoláci, tak zazvonilo a všichni zmizli dřív, než by učitel na každého apeloval, aby si na své práci dali záležet.
Deseti minutovou přestávku se Spencer rozhodla strávit s Marinou a Karen na jejich oblíbeném místě – na schodech do prvního patra. A tak se tam sešly.
„Jaké bylo sezení s Augustem?" rýpla si do ní Marry, která pořád nevěděla, co se přesně mezi Spencer a Augustem stalo. Taky Marinu překvapilo, že se Spenc zničehonic začala opět bavit s Karen, ale nijak nevyzvídala a byla ráda, že se její kamarádky usmířily.
Spenc pokrčila rameny. „Nekoukáme na sebe, nemluvíme spolu. Asi se respektujem, ale kámoši z nás už nebudou."
„No," začala Marry. „Doufám, ale že tě jeho přítomnost zase nevytočí v sobotu."
„Co je v sobotu?" zeptala se Spencer ve stejnou chvíli jako Karen.
Marina vykulila oči. „Jako fakt? Vždyť každý rok pořádá Daisy halloweenský večírek." připomněla jim. „Bude v sobotu."
„Máme přeci ten úkol od Coopera." namítla Karen. „Musím si zlepšit průměr."
„Tak ho uděláš v pátek." navrhla Marry.
Karen zavrtěla nesouhlasně hlavou. „V pátek pracuju a v neděli po kocovině to fakt dělat nebudu."
Marina v tu chvíli věděla, že Karen je passé a tak se podívala na svou druhou kamarádku. „A co ty?"
Spenc přemýšlela, že by i šla. Byla pravda, že halloweenský večírek byl fakt něco super – hlavně když ho pořádala Daisy. Byla na něm jen jednou a to minulý rok, když byla ve druháku a sice si ho užila, ale nějak neměla chuť být obklopena tolika lidmi. „Nevím," odpověděla jí Spencer. „Uvidím,"
„Tak se ale rozhodni rychle, protože jestli tam půjdeme spolu, tak si vyrobíme tematický kostým. Za co jsme byly minule?" zeptala se Marina.
„Charlieho andílci." odvětila Karen.
„Letos to chce něco víc sexy."
Spenc zaúpěla. „Vždyť jsme loni měly minisukně a bílé korzety a síťované punčochy."
Marry jen pokrčila rukama. „Večer ti pošlu, co najdu na Pinterestu a domluvíme se, jo?" Jenže to nebyla otázka. Marina už počítala s tím, že Spencer bude skákat tak, jak si její kamarádka přeje a to v ten moment Spenc utvrdilo v tom, že na ten večírek nepůjde. Marry vstala a řekla: „Ještě si skočím na záchod, tak zatím pa." Poslala jim vzdušné polibky a odešla.
Karen a Spencer se na sebe podívaly. „Nepodnikneme něco v sobotu spíše spolu?" navrhla Spenc. „Taky chci udělat ten úkol pořádně, můžem jít ke mně."
Na Kareniném obličeji se rozlil upřímný úsměv. „Beru,"

—

Ten den byla Spencer doma brzy. Na konci poslední hodiny už měla všechno, co by potřebovala na zítra udělat, v tašce a navíc jí hodila domů Marina, která celou cestu mluvila o tom, že by mohly přijít jen v nějakých latexových kraťasech – lépe řečeno kraťáskových kalhotkách – a podprsence. Spencer jí moc neposlouchala, jen doufala, že bude doma natolik brzo, že zastihne svou matku ještě doma. A taky že ano. Paní Spencerová byla ve své pracovně, ze které se ozývalo klepání klávesnice. Spenc párkrát zaklepala a následně vešla.
„Ahoj," pozdravila Spencer svou mamku a ta se na ní od svého MacBooku na jezdící židli otočila a hřejivě se usmála, přestože měla velké kruhy pod očima.
„Ahoj, co tu děláš před čtvrtou hodinou?" podivila se vesele.
„Spěchala jsem. Chtěla jsem se na něco zeptat, mami," Výraz paní Spencerové se změnil v udivení a ve starost. Spencer se posadila do křesla a odložila si tašku na zem. „Thierry, ten soused, má doma stejné fotografie jako máš ty." řekla na plnou pusu. Když chtěla upřímné odpovědi, musela být Spenc přímá. „Říkala jsi mi jen, že se s panem Pernetem znáte ze dřívějška."
„Co ti Thierry řekl?"
Spenc následně popsala fotku, kterou objevila v jedné z těch krabic. Tu fotku, jenž měla i paní Spencerová schovanou ve svém fotoalbu. „Ten ženich byl prý jeho děda. A moje babička byla nevěstou. Takže vy dva jste nevlastní sourozenci, ne? A ne jen známí."
Její matka si povzdychla. „Je to složitější, Francesco."
„To je mi jasné, jinak bych to už věděla a ty bys mi to řekla." Řekla úsečně, ale paní Spencerová na to nereagovala.
„Ty a Thierry jste možná trochu rodina, ale o nic nejde."
Trochu rodina?, ozvalo se jí v mysli. Jak jako trochu? A jak jako o nic nejde? Na tohle všechno se chtěla zeptat, ale než stihla Spencer otevřít pusu, její matka vstala od svého stolu a zaklapla svůj laptop.
„Musím jít," řekla jen. Vzala si MacBook do rukou, strčila ho do své velké kabelky a následně lípla pusu na tvář. „Kdyby se táta ptal, tak mu řekni, že pracuju."
„A kam jdeš doopravdy?"
„Něco vyřídit a pak pracovat." usmála se na ni. „Bude to naše malé tajemství."
Ale těch je už teď až moc, pomyslela si.

—

Protože jsem včera nezveřejnila kapitolu, tak dnes publikuji ještě jednu.
xoxo