Soused [Riren/Ereri]✓

•5•

Už jsem stál ve dveřích a nadějně čekal, že mi aspoň poděkuje za to, že jsem mu jakožto laskavý soused pomohl.

Ale nic.

Pouze došel blíže ke mně a čekal, kdy bude moct zavřít dveře.

„Tak jdeš?" řekl a já v tichosti opustil jeho byt.

Tak tohle bylo...vážně nepříjemný.

Zatím moc nevím, co si o něm mám myslet...

Ve vlaku působil děsivě.

Včera večer jsem měl chuť, upálit ho zaživa a teď?

Zamkl jsem dveře od bytu a vrátil se zpátky do kuchyně, kde jsem si dochystal jídlo.

Teď na mě působí, jak nevděčný hovado.

Když jsem byl po snídani, šel jsem se osprchovat a následně se pustil do hraní nové videohry, kterou jsem si nedávno pořídil.
__________________________________

Pomalu se blížil čas oběda a já zjistil, že v lednici nemám doslova nic jiného než máslo s kečupem.

Sakra.

Kdy jsem naposledy nakupoval?

Šel jsem na nákup s Arminem a to bylo...?

Došel jsem ke kalendáři, který mi vysel na zdi a začal hledat okénko s nápisem 'obchod'.

„Dva, skoro tři týdny" řekl jsem nevěřícně.

Začal jsem se hrabat v peněžence, abych se ujistil, zda mám u sebe dostatek peněz a následně jsem se začal chystat na odchod.

Po pár minutách jsem opustil byt a vešel do výtahu.

Tam jsem zmáčkl číslo jedna a s falešným úsměvem se vydal na velký nákup potravin.
_____________________________________

Když jsem dorazil do města, rozhodl jsem se, že nejdříve koupím nějakou zeleninu a ovoce.

Je tu více lidí, než bych čekal, ale proč se divím?

Přece jenom se blíží Vánoce a všude jsou stánky s punčem a dalšími blbostmi.

Začal jsem se prodírat davem jak dětí tak i dospělých.

Po nějaké době jsem se dostal do všech obchodů i stánků, ve kterých jsem chtěl něco koupit.

Mám vše?

Položil jsem si tašky s nákupem na zem a vytáhl si papírek, na kterém byly napsané veškeré věci.

A co dárky...mám pro všechny?

Začal jsem si v hlavě říkat jména osob, kterým chci koupit něco na Vánoce.

Ještě nemám nic pro Armina.

Ale co by chtěl?

Z kapsy jsem si vytáhl ještě telefon a začal volat Mikase, mojí sestřenici.

Mikasa: Ahoj co potřebuješ?

Eren: No chtěl jsem se zeptat, jestli nevíš, co by chtěl Armin na Vánoce?

Mikasa: Hm...dej mi chvilku.

Mikasa: Co třeba nějakou knihu?

Eren: A jaký žánr by chtěl?

Mikasa: Nevím, kup mu třeba nějakou detektivku, to baví všechny.

Eren: Pravda.

Eren: Děkuju moc Mikaso.

Mikasa: Nemáš za co, chceš poradit ještě s něčím?

Eren: Ne ne v pohodě, všechno ostatní už mám vše zařízené.

Mikasa: Dobře.

Eren: Tak zatím ahoj.

Mikasa: Ahoj.

Nějakou detektivku.

Popadl jsem tašky a šel směrem ke knihkupectví.

V knihách se moc neorientuju, asi se poptám.

Dorazil jsem do knihkupectví, které se nachází na konci ulice a vešel dovnitř.

Můj pohled upoutala paní u pokladny.

Má hezký obličej pomyslel jsem si.

Beze slova jsem k ní přišel a začal se ptát, jestli by mi nedoporučila nějaký detektivní příběh.

„Pojďte prosím za mnou" pobídla mě a já ji následoval.

Dovedla mě až do zadního rohu knihovny, kde ukázala na poslední knihu s černým obalem a červeným nápisem 'Rodné město'.

Něco mi k té knížce říkala a já jen tupě odkývával každé její slovo.

„Dobře, moc děkuji" poděkoval jsem jí a ona hned nato odešla.

Položil jsem si tašky na zem a začal se hrabat v peněžence.

Vytáhl jsem si tři stovky, když v tom se vedle mé hlavy natáhla něčí ruka.

Ta nejmenovaná osoba si vzala právě moji vybranou knihu s černým obalem.

„Promiňte, ale tahle kniha-" začal jsem mluvit, ale když jsem se té osobě podíval do tváře, zarazil jsem se.
-------------------------------------------------------
Kdopak to asi bude?👀

Jinak doufám, že se vám kapitola líbila 🦋

Zatím bye 🌀❤️🐻