Soused [Riren/Ereri]✓

•10•

‼️Po téhle kapitole by správně měla být •3•, ale je •10•, protože mi Wattpad popřeházel kapitoly... omlouvám se, že je v tom teď takový zmatek‼️

Ráno jsem se probudil před osmou hodinou a začal sobě i tomu spratkovi, chystat snídani.

Když jsem dodělal snídani, šel jsem i s talířem jídla k Erenovi.

Otevřel jsem dveře a pohled se mi naskytl na Erena, jak se zmateně rozhlíží kolem.

„Takže už jsi vzhůru" řekl jsem a přešel blíže k němu.

„C-co tady dělám?" dostal ze sebe.

Takže si nic nepamatuje...

„A p-proč na sobě nemám tričko?"

„Včera ses až ukázkově opil, Erene."

„Musel jsem tě, z té párty odtáhnout až sem, kde jsem zjistil, že u sebe nemáš klíče."

„Nejsem tak bezcitnej, abych tě nechal spát na chodbě, proto jsi tady" vysvětlil jsem mu.

„Aha ehm a-"

„Už jsem ti toho řekl dost, teď se najez" přerušil jsem ho a podal mu snídani.

„Děkuju" řekl překvapeně a já opustil pokoj.

Každou chvíli začne pociťovat bolesti hlavy.

„Sakra" uslyšel jsem skrze dveře.

Já to říkal uchechtl jsem se a začal jíst svou snídani.

Jestli si myslí, že vstanu a dám mu prášky na snížení bolesti, je vedle.

Jen ať si to hezky užije.

Aspoň bude vědět, že na takovéhle mejdany nemá chodit.

Najednou jsem však uslyšel rychlé kroky, blížící se směrem ke dveřím.

Eren otevřel dveře a vyděšeně se na mě podíval.

„Kde mám telefon?" řekl ihned a začal se rozhlížet kolem.

Jenže dříve než jsem stačil cokoli říct, se opět zeptal.

„Bunda...kde mám bundu?"

„Támhle" řekl jsem a ukázal na věšák, který je těsně vedle dveří.

Začal se hrabat v kapsách a hledal svůj mobil.

Nakonec ho našel a okamžitě začal klikat na display obrazovky.

„Děje se něco?" zeptal jsem se.

„S někým jsem tam šel, musím se ujistit, že je v pořádku" odpověděl a já přikývl.

Asi bych měl zavolat Hange.

Odešel jsem do vedlejší místnosti, abych jim nechal trochu soukromí, jenže po chvíli za mnou Eren přiběhl.

„Je mi blbé se vás takhle ptát, ale mohl bych zavolat z vašeho telefonu?" zeptal se.

„Ten můj se vybil" dodal s mírně sklopenými pohledem.

Hrábl jsem si do kapsy od kalhot a vytáhl mobil.

„Tady" řekl jsem a podal mu ho.

Poděkoval a vrátil se zpátky k věšáku.

„Ehm jaké máte heslo?" ozvalo se vedle mě.

„Ty mu snad nikdy nezavoláš" povzdechl jsem si a řekl mu heslo od mého telefonu.

Asi bych mu měl dát nějaké čisté oblečení pomyslel jsem si a přešel z kuchyně do pokoje, ve kterém spal Eren.

Začal jsem ve skříni hledat něco, co bych mu mohl půjčit.

„Děkuju moc za půjčení telefonu" řekl Eren stojící vedle.

Ani jsem si nevšiml, že přišel.

Dal mi mobil do ruky a já mu podal čisté oblečení.

„Převleč se a špinavé oblečení dej do támhle té tašky" řekl jsem a odešel z místnosti.

Pohled Erena
Kvůli panice jsem si až teď uvědomil, že jsem před ním byl celou tu dobu bez trička...

Bože vždyť po mně chtěl ať mu koupím tu knihu, určitě ji nechtěl jen tak ze srandy.

Bůh ví, na co celou tu dobu, co jsem tu, myslel.

Musím odsud, co nejrychleji vypadnout!

Převlékl jsem se a špinavé oblečení si dal do igelitky, když v tom jsem si něčeho všiml.

T-to je ta kniha?

Došel jsem ke stolu, kde ležela.

Stále je na ní cenovka a nevypadá, že by ji nějak otvíral.

Je možné, že to opravdu chtěl koupit jen proto, aby mě ztrapnil a přitom se pobavil?

„Už jsi?" zaklepal na dveře pan Ackerman.

Odběhl jsem od stolu a vzal si do ruky igelitu.

„Jo" dostal jsem ze sebe.

Dveře se hned nato otevřeli a pan Ackerman se vydal mým směrem.

Proč...

Proč jde ke mně tak rychle?
--------------------------------------------------------
Tak a tady to utnu, protože jsem svině 😜.

Doufám, že se vám kapitola líbila a uvidíme se zase zítra 🦋💫.

Zatím bye 🌀❤️🐻