Soused [Riren/Ereri]✓

•27•

Minule jste četli
Rychle jsem prošel kolem pokladny a začal hledat nějakou kuchařku.

Bylo jich tu spousta, nakonec jsem vybral tu, která byla podle mě nejlepší a chtěl jít k pokladně ji zaplatit, jenže jsem si na něco vzpomněl...
---------------------------------------------------------
Když jsem tu byl s Levim, hádali jsme se o to, kdo z nás si vezme jednu určitou detektivku.

Třeba bych mu ji mohl koupit, když ji tak moc chtěl...

Začal jsem procházet mezi regály a hledal tu detektivku.

Jak jen se jmenovala...?

Najednou jsem si všiml vystavené knihy s černým obalem a červeným nápisem.

To je ona!

Přišel jsem blíže k ní a vzal si ji do ruk.

To je ono...'Rodné město'.

Podíval jsem se na cenu, abych věděl, kolik dohromady budu platit.

Zdražili ji o stovku pomyslel jsem si a začal si chystat peníze.

Přišel jsem k pokladně a zaplatil za knihy, které jim chci dát.

Jen doufám, že si ji neobjednal nebo tak něco...
____________________________________

Bylo něco málo po desáté a já se konečně vrátil domů.

Byl jsem tam déle, než jsem očekával.

Začal jsem si sundávat bundu a čepici a pak si vyzul boty.

Potichu jsem se proplížil k sobe do pokoje a do šuplíku schoval tašku s dárky pro ty dva.

Vrátil jsem se zpátky do předsíně a následně šel do obýváku.

„Tak jsem zpátky" oznámil jsem, když jsem otevíral dveře.

V pokoji byla tma, dokonce i světla byla zhasnutá, jediné co svítilo byla televize, kterou zaujatě Levi a Hange sledovali.

„Ahoj Erene" přivítala mě Hange.

„Celkem ti to trvalo" řekl Levi a nadále sledoval zářící obrazovku.

„Na co koukáte?" zeptal jsem se jich.

„Levi našel nějaký horor, tak se na něj teď díváme, chceš se připojit?"

„Víte normální lidi se na vánoce koukají buď na pohádky, nebo na nějaké rodinné filmy" řekl jsem a přitom se nervózně poškrábal na krku.

Nesnáším horory.

„To je jedno" zasmál se Hange a poklepala na místo vedle sebe.

Já jen zakroutil hlavou na nesouhlas.

„To je dobrý, dívejte se sami."

„Copak Erene bojíš se?" zeptal se provokativně Levi.

„Jasně, že ne jen teď nemám náladu" zalhal jsem a chtěl zmizel v kuchyni, jenže to už se Levi zvedl ze svého místa a šel směrem ke mně.

„Dokaž, že se nebojíš" řekl když ke mně přišel.

„Jestli během deseti minut neprokážeš jediný náznak strachu, můžeš klidně odejít."

To myslel tak, že mi zakáže odejít, pokud se budu bát?

Co je to sakra za logiku?!

„Fajn platí" řekl jsem a šel si společně s ním sednout zpátky za Hange, která film stopla.

„Můžeš to pustit" řekl Levi, zatímco se na mě neustále díval.

Zvládnu to.

Je to jen deset minut.
_____________________________________

O tři minuty později
Tohle je špatný...

Ještě to není ani pět minut a já už to nezvládám.

Začal jsem naplno pociťovat strach, když v tom mi někdo sáhl na rameno.

„Pane Bože!!!" vykřikl jsem.

Lekl jsem se tak moc, až jsem málem spadl z gauče.

„Stačí Levi" řekl se smíchem kdo jiný než Levi a já ho zabíjel pohledem.
---------------------------------------------------------
Tak další kapitola je na světě, doufám, že se vám líbila 🦋.

Zatím bye 🌀❤️🐻