Soused [Riren/Ereri]✓

•32•

Minule jste četli
„My že nerozvíjíme konverzaci?!" řekli jsem s Levim zároveň.

„Ano, vy dva pánové se nasnážíte, ani prolomit to ticho, které nás doprovází od té doby, co jsme vyšli, takže s tím laskavě něco udělejte" řekla.

„Taky jsi do teď nic neříkala!"
____________________________________

Po krásné hodině a půl příjemné procházky jsme se vrátili domů.

Byla nám celkem zima, takže první co jsme udělali bylo to, že jsme se zabalili pod deku a za žádnou cenu nehodlali vylézt.

Všichni tři jsme seděli na gauči vedle sebe.

Já seděl uprostřed, po levé straně jsem měl Leviho a po pravé zase Hange.

Všechno se zdálo být krásné a bez problémů, ale ve zlomku vteřiny se to zvrtlo.

Celým bytem se rozezněl nepříjemný zvuk zvonku a všichni tři jsme si vyměnili nechápavé pohledy.

„Nekoukej na mě tak, ty půjdeš otevřít" řekl Levi.

Jen jsem si povzdechl a vstal.

Po cestě jsem popadl klíče, díky kterým jsem později otevřel dveře.

Můj zrak okamžitě padl na dva mé spolužáky a zároveň blízké přátele.

„Armine, Mikaso co tady děláte?" řekl jsem překvapeně a zároveň nervózně.

„Zítra jsou Vánoce, tak jsme se tě rozhodli navštívit, když je tento rok nemůžeme strávit společně" řekl s úsměvem Armin a Mikasa na souhlas přikývla.

„Aha to je milé" usmál jsem se.

Ale já vás nemůžu pustit dovnitř!

„A nechtěli byste jít někam ven?" navrhl jsem.

„Je 23.prosince, co si myslíš, že bude otevřené?" řekl se smíchem Armin.

Pravda...

„Nevadí ti, že jsme přišli?" zeptala se Mikasa.

„Jasně, že ne, jen se mi to teď moc nehodí, protože mám doma nepořádek" zalhal jsem.

Ve skutečnosti, je tu čisto jako nikdy předtím.

„Počkejte prosím minutku, mám hodně věcí v předsíni" zamumlal jsem a prosebně se na ně podíval.

„Jedna minuta" řekl s důrazem Armin.

„Díky" usmál jsem se a zavřel dveře.

Okamžitě jsem se rozeběhl do obýváku.

Bože co si bude Armin myslet, když zjistí, že tu je Levi...

Ale na druhou stranu je nechci vyhánět, jen kvůli Mikase a Arminovi.

Měl bych je tedy navzájem představit?

„Kdo to byl?" zeptala se mě Hange, když mě uviděla stát ve dveřích.

„Mojí přátelé ze školy...na chvíli se tu zdrží..." zamumlal jsem.

Doufám, že jim to nebude vadit.

„Erenovi přátelé jsou i mojí přátelé" řekla s úsměvem Hange a vstala z gauče.

„Že Levi?" řekla s důrazem na jeho jméno.

„Jo..." protočil očima.

„Erene mohl by jsi mi prosím donést něco na pití, postačí voda" řekl přes dveře Armin a já mu rychle nachystal sklenici vody.

Přiběhl jsem zase ke dveřím a vykoukl na Mikasu s Arminem.

„Taky bych vám chtěl někoho představit" řekl jsem nervózně a jejich výrazy se změnili na nechápavé s kapkou zvědavosti.

Otevřel jsem dveře a odstoupil od nich, aby mohli jít dál.

„Ahojky" řekla Hange stojící za mnou, když oba vešli do bytu a já za nimi zavřel.

„Jsem Hange" řekla s úsměvem a na přivítání natáhl ruku k Arminovi, který ji bez váhání přijal.

„Armin" usmál se nazpět.

„A ty budeš Mikasa viď?" řekla a též k ní natáhl ruku.

Ta jí věnovala překvapený pohled, ale nakonec ruku přijala.

„Jo" přikývla.

S ní si budou rozumět oddychl jsem si.

Ale kde je Levi?

Nakoukl jsem do obýváku, kde si Levi spokojeně polehával na gauči.

Gestem jsem naznačil, aby šel taky.

Nevypadlo to, že by se mu nějak extra chtělo, ale nakonec vstal.

Mezitím jsem Arminovi podal sklenici s vodou, kterou po mě chtěl a optal se Mikasi, jestli taky něco nechce.

Řekla, že čaj tak jsem jí ho šel udělat.

Najednou se z předsíně ozval zvláštní zvuk a tichá nadávka.

Co?

S Mikasou jsme vykoukli z kuchyně a uviděli Leviho a Armina, jak stojí naproti sobě.

Po Leviho obličeji stékaly kapky vody a Arminova sklenice byla téměř prázdná.

Sakra pomyslel jsem si a šel k nim.

Leviho výraz jasně říkal, že není nijak nadšený a Armin byl vyděšený k smrti.

„O-omlouvám se" vykoktal ze sebe.

Tohle nemůže být horší...

„To vážně?"

„Co všichni máte s prskáním vody na můj obličej?" řekl a prošel kolem něj.
----------------------------------------------------------
Chudák Levi 😂

No nic tady je konec kapitoly a já doufám, že se vám líbila 🦋💫.

Zatím bye 🌀❤️🐻