Soused [Riren/Ereri]✓

•3•

Zavřel jsem dveře od výtahu a zmáčkl číslo pět.

Opřel jsem se o stěnu a nemohl se dočkat, až budu konečně doma.

Kafe, horká sprcha a večer strávený sledováním filmů.

Jo ještě nesmím zapomenout na chipsy.

„Páté patro" ozvalo se a dveře se otevřely.

Vyšel jsem z výtahu a hned nato jsem začal odemykat dveře od svého bytu.

Najednou jsem na schodech uslyšel kroky.

Rozhodl jsem se to ignorovat a dveře odemkl.

Jenže dřív než jsem je stihl zabouchnout, se můj pohled střetl s pohledem toho může.

Toho krásného může z vlaku.

Nechápavě jsme se navzájem podívali na toho druhého.

Bez toho aniž by přerušil oční kontakt, došel ke dveřím, které byly těsně vedle těch mých.

„Vy tu máte nějakého příbuzného?" dostal jsem ze sebe.

„Ne já tu bydlím" odpověděl.

Co?

„A proč jsi tady ty?" zeptal se a přeměřil si mě pohledem.

„No já tu taky bydlím" vypadlo ze mě.

„A kolik ti je, že bydlíš sám?" zeptal se nechápavě.

„Kdy jsem řekl, že bydlím sám?"

„Kdybys bydlel s rodiči, určitě bys neměl před dveřmi kusy hlíny" řekl a ukázal na podlahu.

„Haha moc vtipný" řekl jsem ironicky a vešel do bytu.

Sundal jsem si ze zad batoh a opřel se zády o zeď.

„Co to má sakra znamenat?"

Jak je možné, že zrovna on převzal byt od pana Parkera?

A hlínu před dveřmi nemám!

Otevřel jsem dveře abych se přesvědčil.

Možná...

Dveře jsem zase zavřel a šel dál do bytu.

Začal jsem si připravovat kávu a mezitím zapnul televizi.

Moment ještě jsem nevrátil klíče.

Zamyslel jsem se a vstal z gauče.

Před týdnem jsem si od pana Parkera půjčoval klíč, protože mě požádal, abych se mu na víkend postaratal o kočku.

Z šuplíku který se nachází v mém pokoji, jsem vzal klíč a vyšel na chodbu.

Sice tu už pan Parker není, ale stále to jsou klíče od tohohle bytu pomyslel jsem si, když jsem stál před dveřmi toho může.

Ackerman?

Přečetl jsem příjmení toho může, co se pravděpodobně včera večer přistěhoval.

Mírně jsem zaklepal a čekal než se dveře otevřou.

Najednou se dveře od bytu otevřely a v nich nestál nikdo jiný než můj nový soused.

„Jen jsem přišel vrátit klíče od tohoto bytu, které mi vypůjčil předchozí majitel" vysvětlil jsem a klíče mu podal.

On se na mě pouze podíval a pak přesunul svůj pohled na klíče, které jsem svíral ve své dlani.

„Ještě sis nemyl ruce?" řekl pohrdavě.

„Prosím?"

„Ruce se umývají hned, při příchodu domů" zamračil se.

„To není vaše věc" řekl jsem s falešným úsměvem a klíče mu vrazil do rukou.

On je okamžitě pustil a já se rychle vrátil do své bytu.

Skrze dveře jsem uslyšel pouhé „Tch" a vrátil se zpátky k televizi a kávě.

Položil jsem si nohy na stůl a začal sledovat náhodný film, který jsem našel.

Jak čas plynul, blížil se večer a já se chystal, jít osprchovat.

Sundal jsem ze sebe veškeré oblečení a vlezl si do sprchového koutu.

Pustil jsem vodu a téměř okamžitě zapištěl jak malá holka.

„Co to doprdele je?!"

Proč je tak ledová?!

Vylezl jsem ze sprchy a zabalil se do županu.

Neříkejte mi, že ten magor vypustil veškerou teplou vodu.

Odemkl jsem dveře od svého bytu a v pouhém županu začal naštvaně klepat na dveře pana Ackermana.

Je tu teprve první den a už s ním mám problém.

Dveře se po chvíli otevřely a v nich se objevil muž s tmavými vlasy a modro-šedýma očima.

Je vážně krásný...ale o to tu teď nejde!

„Dobrý večer pane Ackermane" řekl jsem s důrazem na jeho příjmení.

„Co chceš?" zeptal se a prohrábl si své mokré vlasy.

Snaží se mě provokovat?

„Doufám, že jste si užil sprchu" řekl jsem naštvaně.

„Si mě představuješ ve sprše, nebo proč se ptáš?" zeptal se s nadzvednutým obočím a já zrudl.
-------------------------------------------------------
Ohayō 👋😂.

Doufám, že se vám kapitola líbila, pokud ano můžete dát ⭐.

Zatím bye 🌀❤️🐻