Soused [Riren/Ereri]✓

•34•

„Ještě jednou se moc omlouvám" řekl okamžitě Armin, když jsme vešli do obýváku, kde na nás čekali.

Všiml jsem si, jak mezi sebou Hange a Mikasa vedou rozhovor a musím přiznat, ulevilo se mi, když jsem je uviděl, jak si rozumí.

„To nic" řekl Levi a sedl si na gauč, přesně naproti Arminovi, vedle kterého jsem si sedl já.

Teď už jsme seděli všichni u jednoho stolu a já začal přemýšlet, jaké téma začít.

„Jak dlouho znáte Erene?" zeptala se ze zvědavosti Hange dřív, než jsem stačil cokoliv říct.

„Mikasa je Erenova sestřenice, takže se znají od narození, já se znám s Erenem od školky" vysvětlil Armin.

„Takže to spolu táhnete celý život."

„Dalo by se to tak říct" řekl jsem.

Takhle jsem si povídali ještě pár minut, než se téma záhadným způsobem dostalo na moje dětství...

„Jo a taky když jsme byli první rok ve školce, Eren si tam našel takového plyšového dinosaura, dal mu jméno Oliver" začal se smíchem Armin.

„Hele to by stačilo, tohle vědět nemusí!" přerušil jsem Armina.

„Jenže tohle je to nejzajímavější" vložila se do toho Mikasa.

„To v žádném případě!"

„No a Eren měl toho dinosaura opravdu rád, vždy s ním po obědě spal, hrál si s ním a dokonce ho párkrát propašoval k sobě domů" řekl Armin.

„To stačí!" vyhrkl jsem, když mi došlo, že už se chystá říct tu nejtrapnější čas.

„No a jednoho krásného dne jsme měli na oběd špe-" okamžitě jsem přikryl Arminovi pusu a naznačil, že jestli řekne ještě něco, nedopadne to s ním dobře.

„Ten den jsme měli na oběd špenát a Eren si k němu samozřejmě nezapomněl vzít Olivera" ozvala se Mikasa, na kterou jak Hange tak i Levi se zvědavostí upřeli zrak.

„Ale no tak!" křikl jsem.

„Paní učitelka řekla Erenovi, ať ho při jídle odloží, ale on odmítl."

„A tak mu ho vytrhla z ruky, načež začal hned brečet."

Chci se jít zabít...

„Eren položil svůj příbor a vzal si plyšáka zpátky."

„Nakonec se s tou učitelkou o něj začal přetahovat, až to skončilo tím, že učitelka plyšového dinosaura pustila a kvůli síle v Erenových rukách, skončil Oliver na talíři."

„Eren začal ještě více brečet, když mu ho učitelka vzala pryč z talíře a následně ho hodila do koše."

„Eren z toho měl několik měsíců těžké deprese a nedávno nám ve škole řekl, že se mu o něm skoro každou noc zdá" řekla Mikasa a všichni až na mě se začali smát.

Chci umřít...

„To jsem ale myslel ze srandy, protože jsem si na něj vzpomněl!"

„To je milé Erene, uběhlo osmnáct let a ty ho máš stále v srdíčku" zasmál se Armin.

V tu chvíli jsem si připadal opravdu trapně, ale zároveň jsem byl rád.

Byl jsem rád, že se všichni společně zasmáli...i když se nemuseli smát zrovna mně.

„Abych v tom Erena nenechala samotného, řeknu vám takový menší trapas, který se mně a Levimu stal v hodině biologie" zašklebila se Hange a Levi po ní hodil vražedný pohled.

„Opovaž se" řekl chladně.

„Ale Levi vždyť to všichni chtějí slyšet" řekla a my tři lehce přikývli.

Trapas, který se stal Levimu na střední... pomyslel jsem si a čekal, kdy už Hange začne mluvit.

Levi si pouze povzdechl a Hange začala vyprávět.

„Pamatuji si, že to bylo v pátek devátou hodinu, kdy jsme zrovna měli naši třídní učitelku."

„Byla to taková ta stará, na všechny nepříjemná paní, kterou nechtěl nikdo naštvat."
---------------------------------------------------------
Tak tady je konec kapitoly, doufám, že se vám líbila 😅.

Zatím bye 🌀❤️🐻