Soused [Riren/Ereri]✓

•21•

„Promiň nechtěl jsem začít tak citlivé téma" řekl jsem a Hange zakroutila hlavou.

„Ne to je v pohodě" řekla a setřela si slzy.

„Víš Erene, jsi dost podobný Alexovi, proto Levi udělal to, co udělal."

Počkat...co?

Nechápavě jsem se na ni podíval.

„S Levim si říkáme úplně všechno, vím, co se ten večer stalo" řekla a mírně se zasmál mému šokovanému výrazu.

„A-aha" dostal jsem ze sebe a zakryl si dlaněmi načervenalé tváře.

Ani ve snu by mě nenapadlo, že by jí Levi něco takového dobrovolně řekl.

„Prosím nevyčítej mu to, možná to tak nevypadá, ale stále se přes Alexovu smrt nepřenesl a při každém pohledu na tebe má pocit, jakoby tu byl s ním" řekla po chvíli Hange s mírně sklopenou hlavou.

„Nechtěl ti ublížit..."

„Tak mu to prosím odpusť" zašeptala.

Nějakou dobu jsme seděli v tichosti a já přemýšlel.

„Hange bereš mě jako náhradu za Alexe?" zeptal jsem se.

„Co?"

„Dřív jsem moc nerozuměl, proč jste si mě tak moc pustili k tělu, ale teď už chápu..."

„O čem to mluvíš Erene?" řekla Hange s lehkým úsměvem.

„Nikdy jsem tě nebrala jako náhradu za někoho, kdo už tu s námi není."

„Jsi Eren, ne Alex a kdybychom tě brali jako Alexe, akorát bychom tím říkali, že je náš mrtvý přítel nahraditelý."

„A to by bylo samo o sobě dost hnusné..."

„Ani jeden z nás tě nebereme jako náhradu" řekla a já na ni beze slova překvapeně koukal.

„Pro mně a Leviho jsi Eren, který nám připomíná našeho zesnulého přítele."

„To bylo vše, co jsem ti chtěla říct, takže už půjdu" řekla a během pár minut v tichosti opustila můj byt.

Já zůstal zaraženě sedět v obýváku a snažil se vstřebat vše, co mi před chvílí Hange řekla.

Chytl jsem se za hlavu a přemýšlel.

Co mám teď dělat?

Celý večer jsem nedokázal přemýšlet nad nikým jiným než nad Levim.

Pořád.

Ať už jsem zavřel oči nebo ne, neustále jsem před sebou viděl jeho obličej a k tomu se mi přehrávala slova, která mi Hange řekla.
_____________________________________

Další ráno bylo celkem chaotické.

Probudil jsem se a zjistil, že jsem zaspal.

Okamžitě jsem vstal z postele a začal si chystat vše potřebné do školy.

Po čtvrt hodině jsem vyrazil z bytu a začal mačkat tlačítko, které přivolává výtah.

Rychle, rychle, rychle, rychle!

No tak!

Chtěl jsem, co nejrychleji nastoupit a sjet dolů, ale do někoho jsem prudce vrazil.

„Moc se omlouvám" vyhrkl jsem a podíval se té osobě do obličeje.

L-Levi...

„P-Promiň, moje chyba, nedával jsem pozor na cestu...ehm docela spěchám takže...takže prosím..." začal jsem vykoktávat všemožné věty.

Nejspíš pochopil, co jsem chtěl říct a rychle vyšel z výtahu, abych mohl jet.

Stiskl jsem tlačítko s číslem nula a chystal se jet dolů, když v tom Levi něco řekl.

„Erene dnes je sobota" řekl pobaveně a to už se dveře od výtahu automaticky zavíraly.

Cožeeeeeeee?!

Výtah sjel se mnou až do přízemí a já měl chuť se střelit.

Jak moc pitomej můžu být?!

Stiskl jsem číslo pět a jel zpátky.

Bože ještě jsem mohl spát...

Když výtah dojel do pátého patra, kde se nachází můj byt, vystoupil jsem a můj pohled se střetl s Leviho.

Nasucho jsem polkl a šel směrem k mým dveřím.

Začal jsem z kapsy od bundy vytahovat klíče a přitom si všiml, že na mě nepřetržitě upíra svůj zrak.

Proč se na mě dívá?
--------------------------------------------------------
Doufám, že se vám kapitola líbila 🌸.

Zatím bye 🌀❤️🐻