Soused [Riren/Ereri]✓

•2•

Vydal jsem se směrem na vlakové nádraží.

Tak jako každý jiný den.

Cestou jsem potkal pouze pár lidí a než jsem si to stačil uvědomit, ocitl jsem se na nádraží.

Z kapsy jsem si vytáhl mobil, abych zjistil kolik je hodin.

Každou chvíli by tu měl být pomyslel jsem si.

Bylo to přesně tak, jak jsem si myslel.

Po necelé minutě přijel vlak a já do něj nastoupil.

Vyhlédl jsem si volné místo a začal se rozhlížet kolem sebe.

Hledal jsem toho muže.

Pohledem jsem nenápadně skenoval každou tvář, která se ve vlaku nacházela.

J-je tu.

Ten muž se na mě téměř okamžitě podíval a já rychle uhl pohledem jinam.

To bylo těsné.

Z batohu jsem vytáhl blok a tužku.

Začal jsem kreslit jeho obličej, abych si ho lépe zapamatoval.

Jenže jsem se do toho tak moc vložil, až jsem přestal vnímat své okolí.

„Hej spratku proč si čmrkáš do sešitu můj obličej?" ozvalo se vedle mě a já mírně nadskočil.

Tak nějak jsem tušil, komu tento hlas patří.

Natočil jsem hlavu napravo a uvědomil si, že ten muž kterého se snažím nakreslit, sedí vedle mě.

Neschopný cokoliv říct, jsem na něj jen tupě zíral.

„Hej odpověz" řekl naštvaně.

„Omlouvám se, měl jsem se vás nejdříve zeptat" vypadlo ze mě.

Sakra co mám dělat?!

Tohle se mi ještě nikdy nestalo, aby mě někdo nachytal!

Z nervozity jsem si začal hrát s prsty a čekal, co ten muž řekne.

„To není odpověď na mou otázku" řekl chladně.

„No víte já vlastně neměl v plánu kreslit vás, já jsem si musel procvičit prostorovou kresbu, tak mi přišlo vhodné, si ji vyzkoušet ve vlaku."

„No a když kreslím prostor, musím do toho zahrnout vše, co je v něm v-včetně vás..." řekl jsem rychle a až potom jsem si uvědomil, že člověk který se nikdy umění nevěnoval, nemůže rozumět tomu, co jsem právě řekl.

„Ch-chci říct, že jste byl nezbytnou součástí mého...mého náčrtu" zamumlal jsem.

Tak tohle jsem podělal.

„Kresba prostoru říkáš?" zeptal se a já jen přikývl.

„Když něco takového kreslíš, tak bys měl začít prostorem, ne osobami idiote" řekl.

„D-dobře děkuji za radu" vykoktal jsem ze sebe a ještě pevněji sevřel blok.

Připadám si jako debil.

Nic lepšího jsi vymyslet vážně nemohl.

Samozřejmě, že vím jak se kreslí prostor.

Vždyť studuji na umělecké škole.

Po zbytek jízdy jsme mezi sebou neprohodili jediné slovo.

Oba jsme v tichosti seděli na svém místě a koukali před sebe.

Neměl jsem nejmenší odvahu, se na něj pouhým koutkem oka podívat.

Byl děsivý.

Pomalu se začala blížit doba, kdy bych měl vystoupit.

Jenže ten muž stále seděl vedle mě a já nevěděl, jak mu říct, že už vystupuji.

Působil na mě strašně zvláštně.

„Ehm já už budu vystupovat" dostal jsem ze sebe.

„Já taky."

Vystupuje na stejné zastávce jako já?

Když vlak zastavil na "mé" zastávce, ten muž se zvedl ze sedadla a vystoupil.

To samé jsem udělal i já.

Pro dnešek si ho už radši všímat nebudu pomyslel jsem si a vydal se směrem domů.

Jenže já i ten muž jsem šli stejnou cestou.

Pomalu jsme se blížili k paneláku, kde mám byt a ten muž šel stále přede mnou.

„Proč mě sleduješ?" pronesl chladně.

„Já vás nesleduji, jdu směrem domů" řekl jsem podrážděně.

To si myslí, že jsem nějaký stalker?

Nevěřícně se na mě podívala a pak se otočil zpátky před sebe.

Zbývala poslední ulice k paneláku, ve kterém se nachází můj byt.

A ten muž šel neustále stejným směrem jako já...

Už jsem byl dost blízko vchodovým dveřím, tak jsem si nachystal klíče.

Ten muž si náhle též sáhl do kapsy a vytáhl klíče.

Co...?

„Ty jsi ještě stále za mnou?" zeptal se.

„Co myslíte" odsekl jsem a pokračoval v chůzi.

Najednou ten muž zahnul k druhému vchodu do paneláku, kam jsem se chystal jít já.

Šel jsem tupě za ním, zatímco on už odemykal.

„Bydlíš tady?"

„Jo" odpověděl jsem.

„Jdi" řekl když otevřel.

„Díky" zamumlal jsem a prošel dveřmi.

Zavolal jsem si výtah, přece jenom komu by se chtělo po tak natočeném dni, chodit do pátého patra.

„Jdete?" zeptal jsem se ze slušnosti.

„Ne" odpověděl a začal vycházet schody.

Magor.
-------------------------------------------------------
Tak další kapitola je na světě, doufám, že se vám líbila 🦋💫.

Co zatím říkáte na tenhle příběh?😅

Zatím bye 🌀❤️🐻