Soused [Riren/Ereri]✓

•31•

Po chvíli od toho co jsme si oba lehli, se mě Levi na něco zeptal.

„Erene?"

„Co?" řekl jsem rychle.

„Když teď spolu chodíme, neměl by být problém, když tě objemu, že?"

Kvůli tomu, že jsem ležel zády k němu, jsem nemohl vidět, jak se tváří.

V tu chvíli mi to celkem vadilo.

„A-asi ne" dostal jsem ze sebe a pevně stiskl peřinu obalující celé mé tělo.

Uslyšel jsem vedle sebe pohyb a znejistěl.

Ucítil jsem, jak se peřina mírně nadzvedla a na mém pase se ocitla jeho ruka.

Levi natiskl své tělo na to mé až jsem na svém krku ucítil jeho dech.

„Jsi nervózní?" zeptal se po chvíli.

„T-takovéhle otázky si odpusť" řekl jsem na to.

„Promiň, jen jsem hrozně šťastný" řekl a mírně se zasmál mé reakci.

Šťastný...
_____________________________________

Ráno jsem se probral v hřejivém objetí.

Chvíli jsem nechápal, co se děje, ale když jsem si vzpomněl na to, co se dnes brzy ráno mezi mnou a Levim stalo, začal jsem panikařit.

Snažil jsem se, se co nejpotišeji dostat z postele, abych ho neprobudil.

Když v tom mě za zápěstí chytla něčí ruka.

„Kam si myslíš, že jdeš?" řekl ospale Levi.

„Ni-nikam" dostal jsem ze sebe a zůstal sedět na posteli.

Byl jsem si stoprocentně jistý, že spal!

„Lehni si ještě na chvíli" řekl a poklepal na volné místo vedle sebe.

Nejdřív jsem váhal, ale nakonec jsem si lehl zpátky.

Hned nato omotal své ruce kolem mého těla a přitáhl si mě blíž k sobě.

„Pamatuješ si, co jsi dnes ráno řekl, že jo?" zeptal se pro jistotu.

„Není možný, aby jsem na něco takového jen tak zapomenul" řekl jsem narovinu, zatímco jsem si byl plně vědom toho, že se ze mě stává jahoda.

„Tak to je fajn" zamumlal.

Takhle jsme zůstali ležet ještě nějakých deset minut, dokud jsme neuslyšeli otevření dveří od mého pokoje.

Téměř okamžitě jsem se vymanil z jeho objetí a rychle přešel do vedlejší místnosti, ve které se momentálně nacházela Hange.

„D-dobré ráno Hange."

„Dobré" řekla nazpět a protřela si oči.

„Tak jak se spalo s Levim?" řekla po chvíli s lehkým úšklebkem.

Je mi jasné, že chce, ať v té otázce vidím dvojsmysly.

„Bez problémů" odpověděl jsem s úsměvem a začal chystat čaj.

„Co chcete na snídani?" zeptal jsem se Hange a Leviho, který se stále povaloval na gauči.

„Já si dám..." zamyslela se Hange.

„Víš co, to je jedno, sním všechno, co nachystáš" mávla nad tím rukou a já nám začal chystat snídani.

Už zítra jsou Vánoce pomyslel jsem si.

Asi bych měl co nejdříve zabalit dárky, bůh ví, co mají v plánu dnes dělat.

Po snídani jsme se rozhodli, se jít projít ven.

A jelikož je zima tak nesměl chybět ani sníh padající všem do vlasů.

„Už chci léto" řekla Hange, když jsme procházeli kolem zamrzlé řeky.

„A kdo ne?" zamumlal jsem a dal si ruce hlouběji do kapes.

„Já mám teda radši zimu, ale taky chci už léto" řekl Levi a já s Hange jsme mu věnovali nechápavé pohledy.

„To co jsi právě řekl, nedává vůbec smysl ale dobře" zasmál jsem se.

„Co na tom nedává smysl?" zeptal se.

„Máš radši zimu, ale chceš léto - to nedává moc smysl" vysvětlil jsem mu.

„Promiň, ale stále nechápu, co je na tom divné-"

„Můžeme se laskavě bavit o něčem jiném než o Leviho neschopnosti, říct smysluplnou větu?" řekla otráveně Hange.

„Hej!"

„To ty jsi začla téma roční období" řekl jsem.

„Já vím, ale o tom jsme se bavili už minule, snažte se vy dva trochu rozvinout konverzaci" zastěžovala si.

„My že nerozvíjíme konverzaci?!" řekli jsem s Levim zároveň.

„Ano, vy dva pánové se nasnážíte, ani prolomit to ticho, které nás doprovází od té doby, co jsme vyšli, takže s tím laskavě něco udělejte" řekla.

„Ty jsi do teď taky nic neříkala!"
---------------------------------------------------------
Ahojte lidičky, chci se vám omluvit, že tři dny nic nevyšlo.

Jsem nemocná a na psaní se teď úplně necítím, ale dokopala jsem se k tomu, něco napsat, tak doufám, že se vám kapitola líbila a že se všichni máte fajn 🦋💫.

Zatím bye 🌀❤️🐻