Soused [Riren/Ereri]✓

•20•

Uběhly dva dny a já se za tu dobu ani jednou nestřetl s Levim.

Třeba se mu vyhýbá napadlo mě.

Dnes je pátek a já posedávám ve škole vedle Armina.

Právě máme poslední hodinu matiky a opravu si to tady o půl čtvrté odpoledne 'užívám'.

„Tak třído to je pro dnešek vše, můžete odejít" řekla naše učitelka a hned nato začalo zvonit.

Konečně.

„Armine nechtěl bys jít dneska ke mně?" zeptal jsem se, když jsme byli v šatnách.

„Nemůžu, slíbil jsem rodičům, že zůstanu doma, má přijet babička" řekl a já chápavě přikývl.

„Tak zatím" pozdravil jsem ho a opustil školní budovu.

Vydal jsem se směrem domů a po cestě se zastavil v obchodě.

Když jsem konečně dorazil do svého bytu, vyvalil jsem se jako každý jiný den na gauč, zapnul televizi a rozdělal si brambůrky.

Ještě, že už je pátek.

Vzal jsem si do ruky mobil a všiml si několika zmeškaných hovorů od neznámého čísla.

Taky mi od té osoby přišla zpráva.

Rozklikl jsem ji a začal číst.

Unknow: Ahoj tady Hange, nebude vadit, když se večer kolem sedmé na chvíli zastavím?

Eren: Ne, v pohodě.

Co asi potřebuje?

Rozhlédl jsem se kolem sebe a uvědomil si, jak to tady vypadá.

Měl bych uklidit pomyslel jsem si a vstal z gauče.
_____________________________________

Po dvou hodinách jsem měl konečně pořádně uklizeno.

Vypl jsem hudbu, která mi do teď hrála a šel si dát něco k jídlu.

Najednou jsem ucítil, jak mi v kapse začal brnět telefon.

To bude Hange pomyslel jsem si.

Přešel jsem z kuchyně do předsíně a otevřel dveře.

Stála tam Hange s úsměvem na rtech.

„Ahoj Erene" řekla.

„Ahoj pojď dál" pozdravil jsem ji na zpět a ona vešla dovnitř.

„Em Hange, nemyslím to špatně, ale proč jsi šla ke mně a ne k Levimu?" zeptal jsem se jí.

„Všechno ti za chvíli vysvětlím" řekla a já přikývl.

„Kam si můžu odložit tu tašku?" zeptala se.

„To je jedno, hoď ji někam" pokrčila jsem nad tím rameny.

„Přesně tohle říkával Alex" zasmál se.

„Hange mám otázku" začal jsem.

„Jasně ptej se na cokoliv" řekla s úsměvem.

„Kdo je ten Alex, o kterém pořád mluvíš?"

„Když jsme se poprvé setkali, řekla jsi, že vypadám jako, Alex..." dodal jsem.

„To je delší příběh, ale klidně ti to povím, jestli chceš" řekla zatímco si sundávala bundu a já přikývl.

Sedli jsme si na gauč a ona začala vyprávět.

„Stalo se to před dvěma lety."

„To jsem byla s Levim v posledním ročníku na vysoké."

„Nastoupil k nám do třídy kluk, který se jmenoval Alex Jawel [dževl]."

„Hned jsem se s ním spřátelila a představila ho Levimu."

„Ti dva spolu po necelém půl roce začali chodit...já s tím žádný problém neměla, aby sis nemyslel."

„Jenže jak čas plynul, začali se mezi nimi objevovat hádky."

„Nikdy to sice nebylo nějak moc vážné, ale šlo vidět, že to oba mrzelo."

„Jednoho dne měl Alex v plánu jít na narozeninovou oslavu jeho kamarádky a nabídl Levimu, jestli by nechtěl jít s ním."

„Ten však odmítl a zůstal doma, protože pro něj to byla jen další hloupá oslava."

„Alex...byl hodnej kluk a to co se mu stalo, si nezasloužil" řekla sklesle.

„Když se Levi další ráno probral, čekal, že v bytě bude i Alex, ale nenašel ho tam."

„Začal volat na jeho telefonní číslo, ale nebral mu to."

„Nakonec se rozhodl zavolat mně a já mu pomohla ho hledat"

„Zajeli jsme na adresy pár lidí, kteří na oslavě byli, ale ti nám řekli, že se Alex ani neukázal."

„Začali jsme mít o něj vážně strach."

„Volali jsme i jeho rodičům, ti však řekli, že nic neví."

„Po další hodině pátrání po Alexovi, jsme zjistili, že nedaleko domu kde se konala oslava, se večer stala nehoda."

„Zajeli jsme na policejní stanici, abychom se dozvěděli podrobnosti."

„Doufali jsme, že s tím, Alex nemá nic společného, ale opak byl pravdou."

„Na stanici nám oznámili, že dvaadvacetiletého může srazilo auto a byl na místě mrtvý...."

„Jeho jméno bylo Alex Jawel" řekla a po tváři jí začaly téct slzy.
--------------------------------------------------------
Jaký máte názor na tuhle kapitolu a na Alexe?

Zatím bye 🌀❤️🐻