Soused [Riren/Ereri]✓

•19•

Co mám teď dělat?

Nemůžu přestat myslet na to, co se včera stalo.

Proč to mám pořád v hlavě?

Z ničeho nic se ozvalo mírné klepání na dveře.

Co?

Vstal jsem z gauče a došel ke dveřím.

Aniž bych se podíval, kdo to je, jsem otevřel.

Když jsem uviděl tvář té osoby, rychle jsem chytl kliku od dveří a zabouchl je.

„C-co chceš?" dostal jsem ze sebe.

„Dlouho jsme se neviděli Erene" ozval se hlas mého otce.

Co tady sakra dělá?!

„Co kdybychom si promluvili o tvém přestěhování?" řekl a já zatnul pěsti.

„Vypadni."

„Takhle se s tátou nemluví" řekl a naštvaně kopl do dveří, o které jsem se zády opíral.

„Vypadni!" zakřičel jsem.

Mám strach...

„Otevři dveře Erene" řekl a já stuhl.

„Ne" zašeptal jsem.

„Co?"

„Řekl jsem ne."

„Okamžitě otevři ty zkurvený dveře!" zařval a opět kopl do dveří.

„Můžete mi laskavě vysvětlit, co se to tu děje?!" ozval se mně povědomí hlas.

To nebyl Levi, že ne?

„Co ti je do toho?!"

Otočil jsem se čelem ke dveřím a podíval se přes dírku, která v nich byla.

Stál tam můj otec a vedle něj Levi.

Sakra.

„Tohle není váš byt, vypadněte" řekl naštvaně Levi.

Tohle nemůže být horší.

„Jsi trochu drzí nemyslíš?!" zakřičel na něj.

„Levi prosím, nepleť se do toho" řekl jsem tak, aby to slyšel.

Nechci s ním mluvit, ale ještě víc nechci, aby mu otec kvůli mě ublížil.

„Erene kdo je ten muž?" zeptal se po chvíli Levi.

„Můj otec..."

Díky ozvěně jsem uslyšel, jak se začaly odemykat dveře na druhé straně chodby.

„Kdo tu tak řve?" ozvala se naštvaná paní, která bydlí naproti mně.

„Chtěl jsem se zeptat na to samé" řekl mužský hlas, který patřil pánovi bydlícímu o patro výš.

„Ještě se uvidíme Erene" řekl naštvaně muž, kterého jsem z celého srdce nenáviděl.

Odešel?

Pro jistotu jsem po chvíli otevřel dveře, ale můj pohled se okamžitě střetl s Leviho.

Opět jsem rychle zavřel dveře a chystal se jít zpátky do obýváku.

„Počkej Erene...jsi v pořádku?" zeptal se Levi skrz dveře.

Chvíli jsem váhal, jestli mám odpovědět.

„Jo" řekl jsem potichu a zastavil se.

„Opravdu mě mrzí, co se včera stalo" řekl.

„Vím, že omluva nestačí, ale i tak jsem ti to chtěl říct..."

„Čekáš, že řeknu 'to je v pořádku'?" zeptal jsem se.

„Ne, protože to co jsem udělal, nebylo v pořádku" odpověděl.

„Není to tvoje chyba...měl jsem ti tu flašku vzít dřív" zamumlal jsem.

„To spíš já neměl tolik pít, omlouvám se, nechtěl jsem ti nijak ublížit."

„Poranil ses ty nebo Hange o střepy z té flašky, kterou jsem rozbil?" zeptal jsem se po chvíli.

„Trochu jsem se řízl do dlaně, ale to nic není."

„Promiň" řekl jsem potichu a následně odešel do pokoje, kde jsem si nasadil sluchátka a naplno pustil hudbu.

Sedl jsem si do rohu postele a přitáhl si nohy blíže k tělu.

Vím, že mi nechtěl ublížit, ale...
--------------------------------------------------------
Další kapitola vyjde až v pondělí nebo úterý.

Potřebuju si promyslet, jakým směrem bude příběh dál pokračovat a taky bych se chtěla dostat k jiným příběhům, které píšu.

Zatím bye 🐻❤️🌀