Soused [Riren/Ereri]✓

•29•

Právě jsou dvě hodiny ráno a já už půl hodiny jen tak ležím, jsem v totálním stresu a bojím se, podívat se kamkoliv mě jen napadne.

Abych to trochu vysvětlil.

Před dvěma hodinami jsem vše nachystal tak, abychom mohli jít kdykoliv spát.

Po tom jsme si ještě všichni tři zahráli tu stolní hru, kterou jsme hráli dřív u Leviho.

Ta nám vzala celkem dost času.

Nakonec jsme si šli všichni o půl druhé lehnout.

Oba pravděpodobně už spí a já jediný se tu topím v kapkách potu z toho hororu.

Taky mě dost znervózňuje ten fakt, že vedle mě leží Levi.

Proto se snažím, ležet od něj co nejdále a jsem otočený zády k němu.

Zajímalo by mě, jestli už spí...

Chtěl jsem se otočit, protože tahle poloha mi už nebyla vůbec příjemná jenže ta představa, že se otočím a Levi bude mít otevřené oči, mě děsí.

„Erene spíš už?" ozvalo se z ničeho nic vedle mě.

Takže je vzhůru.

Mám mu odpovědět nebo předstírat, že spím?

„Jsem vzhůru" řekl jsem potichu.

„Taky nemůžeš usnout?" zeptal jsem se a přetočil se na záda, takže jsem koukal do stropu.

„Ne" odpověděl.

Měl bych ještě něco říct, nebo zůstat zticha?

Trochu mi to ticho mezi námi vadí, ale je noc, pochybuju, že by se chtěl povídat.

Stejně ani nemáme o čem...

Když nad tím tak přemýšlím, mám celkem žízeň, ale nechce se mi vstávat.

Sakra budu muset.

Pomalu jsem se zvedl z vyhřátého gauče a šel směrem ke kuchyni.

„Kam jdeš?" zeptal se Levi, než jsem stihl opustit obývák.

„Jen se jdu napít" řekl jsem a šel si napustit sklenici vody.

Když jsem se napil, vrátil jsem se zpátky a lehl si.

„Myslíš, že Hange už spí?" řekl jsem do prázdna.

„Určitě" odpověděl, zatímco byl otočený směrem ke mně.

„Erene?"

„Hm?"

„Otoč se na chvíli čelem ke mně" řekl a já se zarazil.

Ani náhodou!

„Proč?" zeptal jsem se krapet nervózně.

„Prostě se otoč."

„Fajn, ale jen na chvíli" povzdechl jsem si a přetočil se na pravý bok tudíž čelem k Levimu.

Naše pohledy se okamžitě střetly a já více znervózněl.

Snažil jsem se dívat kamkoliv jinam než na jeho obličej.

„No a...co teď?"

„Nic, prostě tak chvíli zůstaň" řekl a natáhl k mému obličeji svoji ruku.

Nic jsem neříkal, pouze jsem čekal na to, co udělá.

Jeho teplá ruka se dotkla mé tváře.

„C-co je?" dostal jsem ze sebe, ale on na to nic neřekl.

Chvíli jsem váhal, jestli ji dát pryč nebo ne, ale nakonec jsem to nechal být.

Položil celou svoji dlaň na mou tvář a pomalu po ní přejel.

To zavinilo, že mi po celém těle naskočila husina a tváře mi hořely jako nikdy předtím.

V tu chvíli jsem věděl, že kdyby se rožnulo světlo, byly by právě moje tváře tou nejčervenější věcí v celé místnosti.

„Kdo je ten blonďák, který k tobě občas chodí?" zeptal se a oddělal svojí ruku z mé tváře.

„Armin?"

„Asi, jak to mám vědět?" řekl s mírným úsměvem.

„To je můj kamarád ze školy, sedíme spolu v lavici" vysvětlil jsem mu a on jen přikývl.

„Erene máš teďka někoho?" zeptal se po chvíli ticha.

„Ne" odpověděl jsem nervózně.

„Tak...nechtěl bys zkusit, chodit se mnou?"
-------------------------------------------------------
Tak schválně, co si myslíte, že mu na to Eren řekne?

Zatím bye 🌀❤️🐻