Soused [Riren/Ereri]✓

•1•

Jak už jsem zmínil, jmenuji se Eren a líbí mi krásní lidé.

Není to tak, že bych někoho s hezkým obličejem miloval.

To vůbec.

Jen se na tyhle lidi rád dívám.

Opravdu rád...

Dalo by se říct, že u většiny lidí soudím jejich hodnotu podle tváře.

Když se mi někdo nelíbí, nechci s ním nic mít.

A naopak když je někdo opravdu hezký, tak udělám cokoliv proto, abych se o té osobě dozvěděl víc a popřípadě s ní promluvil.

Abych byl upřímný, v mé galerii nenajdete nic jiného než fotky lidí, kteří se mi nějakým způsobem zalíbili.

Nedávno jsem si vyhlídl "nového člověka" který má opravdu hezký obličej.

Jediná věc která mě na tom celém zarazila byla ta, že se mi zalíbil obličej kluka, spíše muže.

Už se mi to sice párkrát stalo, ale je to dost neobvyklé.

Potkal jsem ho ve vlaku cestou domů.

Jenže další dny se už neukázal.

Vystoupil o jednu zastávku dříve než já, ale to jakým směrem šel, jsem v té tmě neměl šanci vidět.

Dnes je pátek, přesněji je to už týden, co jsem ho naposledy viděl.

Právě sedím ve školní lavici a jen čekám, kdy skončí hodina.

Ano stále jsem student.

Studuji na vysoké umělecké škole.

Ke kreslení mě dovedla má babička, která se svým talentem dobře živí.

Já tenhle talent zdědil po ní.

Jenže jsem při malování nikdy necítil žádný uvolňující pocit či co.

Teda aspoň do té doby než jsem se začal věnovat kresbě portrétů a profesionálnímu focení.

Díky studiu na této škole dokážu vyfotit opravdu hezkou fotku s ještě krásnějším člověkem.

To samé platí i s portréty.

Čím lépe budu umět zacházet s tužkou tím realističtější budou mé portréty hezkých lidí.

A právě tyto myšlenky mě posouvají dál, nutí mě, chtít se zlepšit.

Proto jsem nakonec skončil tady na umělecké škole v malém městě poblíž Tokia.

Zajímalo by mě, jestli ho ještě někdy uvidím...

„Erene..."

„Hej Erene" drcl do mě můj kamarád Armin.

„Co?" řekl jsem zmateně.

„Pane Jaegere jestli nepřestane ve vaší nulové aktivitě během vyučování, můžete odejít!" napomenula mě učitelka.

„O-omlovám se."

Vzal jsem si do ruky tužku, a do sešitu začal načrtávat obličej toho muže, kterého jsem potkal ve vlaku.

Byl opravdu hezký.

„Koho kreslíš?" zeptal se mě potichu Armin, sedící vedle mě a já se zarazil.

Co teď?

Nemůžu mu říct, že kreslím obličej někoho, kdo se mi vzhledově líbí.

Ještě k tomu když je to kluk!

„No to je...to je můj bratranec" dostal jsem ze sebe.

„Nevěděl jsem, že máš bratrance" řekl překvapeně Armin a více se ke mně naklonil.

„Mám pocit, že jsem ho už někde viděl" zamumlal.

Viděl ho?

„To je dost pravděpodobné" řekl jsem a nadále si kreslil do sešitu.

Když v tom se ozvalo zvonění a my mohli jít konečně domu.

Všichni si začali balit sešity a učebnice a chystali se jít domů.

Stál jsem v šatně a obouval si zimní boty.

Ano je zima.

Roční období, které mám v lásce nejméně.

Zapnul jsem si bundu a na hlavu nasadil čepici.

Zase vypadám jak debil povzdechl jsem si a skříňku zamkl.

Přišel jsem k Arminovi, který má skříňku blízko mě a čekal, než se obleče.

„Máš všechno?" zeptal jsem se pro jistotu.

Minule si v ní totiž nechal peněženku i se všemi průkazy a byl z tohoto docela velký malér.

„Neboj, tentokrát mám všechno" zasmál se a skříňku zamkl.

„Jen aby" zasmál jsem se.

Vyšli jsme ze školy a hned nato mi Armin řekl, že dnes se mnou vlakem nepojede, protože musí jít, ještě něco dokoupit na Vánoce.

„Nevadí?" zeptal se.

„Jasně, že ne" řekl jsem a mírně se usmál.

Ještě chvíli jsme si jen tak povídali a nakonec se oba vydali jinou cestou.
-------------------------------------------------------
Tak máme tu nový příběh!😂

Tentokrát na ship Riren/Ereri✨.

No nic doufám, že se vám příběh bude líbit a uvidíme se u další kapitoly.

Zatím bye 🌀❤️🐻

-----> Jo malém bych zapomněla, jelikož je tento příběh na jiný ship, musí být i jiní emoji.

Neptejte se proč 😂😂.

(🌀=Levi, ❤️=láska, 🐻=Eren)