Soused [Riren/Ereri]✓

•18•

Ráno jsem se probral na zemi.

Ležel jsem u dveří a chvíli nechápal proč.

Když jsme si vzpomněl na včerejší večer, mé srdce se opět rozbušilo a já si dlaní zakryl pusu.

Co se to proboha stalo?!

Zvedl jsem se a rychlým krokem šel do kuchyně.

Bude sedm...

Když si pospíším, ještě stihnu vlak do školy pomyslel jsem si a začal se rychle chystat.

Dnes už musím přijít, slíbil jsem to Arminovi.

Po čtvrt hodině jsem opět stál před dveřmi od bytu, ale tentokrát jsem si už obouval boty a byl plně připravený vydat se do toho pekla, které nese název škola.

Odemkl jsem dveře a zavolal si výtah.

Ten po chvíli přijel a já do něj nastoupil.

Sjel jsem do přízemí a vydal se směrem na vlak.

„Musím si pospíšit" řekl jsem si pro sebe a rozeběhl se.
____________________________________

Jen tak tak jsem stihl dojít do školy.

Vyslékl jsem si bundu, sundal boty a vydal se do třídy.

Otevřel jsem dveře a pohled se mi naskytl na Armina, který jako vždy seděl vedle mě.

Hned vstal a došel ke mně.

„Už jsem se bál, že nepřijdeš" řekl trochu naštvaně.

„Taky tě rád vidím" zasmál jsem se a došel k lavici.

Sundal jsem si ze zad batoh a posadil se na své místo.

„Tak povídej" řekl napjatě Armin a já mu věnoval nechápavý pohled.

„Jak to bylo s tebou a Levim po té párty?" řekl a já se zarazil.

„Nic se nedělo...prostě jsem spal v posteli a on na gauči, pak jsme šli pro klíče a nic dalšího se už nedělo" zalhal jsem.

„Ah škoda" povzdechl si.

„A co ty?" snažil jsem se oživit naši konverzaci, ale do třídy přišel učitel a začala hodina.

Po škole šel Armin ke mně, tak jak jsme se domluvili.

Cestou tam jsem dával neustálý pozor, jestli někde nejde Levi.

Naštěstí jsme na něj nenarazili.

„Takže včera jsi už s Levim nemluvil?" zeptal se mě asi po sté Armin.

„Už jsem ti to říkal, ne" odpověděl jsem, zatímco jsem si chystal kakao.

„Chceš taky?"

„Kakao je pro děti, já jsem narozdíl od tebe už dospělý Erene" řekl a začal se smát.

„Nemůžu za to, že mi to pořád chutná" řekl jsem a podal mu kávu.

„Díky" řekl a napil se.

„Erene máš už všechny dárky na Vánoce?" zeptal se po chvíli Armin.

„Jo měl bych mít" zamumlal jsem.

„I pro Leviho?" zeptal se.

„Proč bych mu měl něco dávat?" řekl jsem nechápavě.

„Tak přece jenom je to tvůj nový soused, na přivítanou by jsi mu mohl něco dát" řekl a já zakroutil hlavou na nesouhlas.

„Nemám v plánu mu něco dávat."

Rád bych mu řekl to, co se stalo, aby o něm konečně přestal mluvit, ale nemůžu...

„A ty máš už všechno koupené?" zeptal jsem se pro změnu já.

„Naštěstí ano a dokonce už mám všechny dárky zabalené" pochlubil se.

„Se máš, já nemám ani jeden."

„To jsi prostě ty, všechno děláš na poslední chvíli" zasmál se a já přikývl.

„Mimochodem do kdy tady chceš být?"

„Kolik je?" zeptal se a já se podíval na mobil.

„Půl šesté" odpověděl jsem.

„Tak asi už půjdu, přece jenom pořád bydlím u rodičů a ti chtějí, ať s nimi trávím co nejvíce času" řekl otráveně a já se jeho poznámce mírně zasmál.

Než jsem se nadál, byl pryč.
--------------------------------------------------------
Doufám, že se vám kapitola líbila 🦋💫.

Zatím bye 🌀❤️🐻