Soused [Riren/Ereri]✓

•30•

Minule jste četli
„Erene máš teďka někoho?" zeptal se po chvíli ticha.

„Ne" odpověděl jsem nervózně.

„Tak...nechtěl bys zkusit, chodit se mnou?"
--------------------------------------------------------
Chodit s ním...?

Počkat co?!

„C-cože?" dostal jsem ze sebe a prudce si sedl, když mi došlo, na co se mě právě zeptal.

To je vtip, že jo?

„Samozřejmě nemusíš, jestli nechceš" řekl a taky si sedl.

Z jeho hlasu šlo poznat, že je trochu nervózní.

On to myslí vážně...

„P-počkej tohle je trochu..." sklopil jsem pohled mírně dolů a zakryl si tvář jednou rukou

Tohle je na mě trochu moc ve dvě hodiny ráno!

Co mu mám na něco takového vůbec odpovědět?

Když řeknu 'ne' nebude z toho nijak extra šťastný a ráno by to mezi námi mohlo být takové otřesené.

Zatímco 'ano' má spíše své světle stránky, ale o něco takového tu momentálně vůbec nejde.

Tady jde o pocity.

A jestli to myslí vážně, tak to znamená...

„T-ty...ty mě máš rád?" vykoktal jsem ze sebe.

„Jo..." hlesl tiše.

„Není to žádnej blbej fór nebo tak něco, protože jestli jo tak to není ani trochu vtipný..."

„Není" odpověděl.

Polovina mě doufala, že si jen dělal srandu.

Ale tu druhou to naopak potěšilo.

„Jak dlouho...?"

„Jak dlouho mě máš takhle rád?"

„Nedokážu říct přesně kdy, ale začalo to krátce po tom, co jsem tě opilého dotáhl k sobě domů z té párty" řekl a rukou si pravděpodobně ze studu na chvíli zakryl obličej.

„Chápu jestli nebudeš chtít, ještě se moc neznáme a navíc jsem kluk" řekl.

„Fajn" vydechl jsem.

„Co?" řekl nechápavě.

„M-můžeme...můžeme to zkusit" zamumlal jsem s úplně rudými tvářemi a přitom pevněji stiskl kus peřiny.

Je pravda, že jeho přítomnost vnímám jinak než u ostatních.

Třeba když jsem s Arminem nebo Mikasou, tak nejsem vůbec nervózní a ani se nezakoktávám, zatímco s Levim je to pravý opak.

Kdybych se takhle necítil, nejspíš bych nesouhlasil...

„Vážně?" řekl překvapeně Levi a já přikývl hlavou.

Chvíli mezi námi bylo nepříjemné ticho.

„Jen chci říct jednu věc..." řekl jsem nejistě a zvedl hlavu tak, abychom si navzájem viděli do obličeje.

„Povídej" pobídl mě.

„Nejsem Alex a nikdy nebudu, takže mě s ním prosím nesrovnávej."

Šlo poznat, že ho moje věta celkem překvapila.

„M-myslím to tak, že nechci být ve vztahu s někým, kdo mě uvidí jako jinou osobu...n-nemyslím to vůči němu špatně, chci jen říct-"

„Chápu, co chceš říct a toho, že bych tě s někým srovnával, se neboj" řekl a já v mžiku opět ucítil jeho dlaň na mé levé tváři.

Pohotově jsem znovu začal rudnout.

Ne z toho, že se mě dotkl, ale z celé té situace.

Nebyl jsem na nic takového připravený a ani ve snu by mě nenapadlo, že by se mě právě Levi na něco takového zeptal.

Srdce mi stále buší rychleji než normálně a mírně se mi třesou konečky prstů na ruce.

„Nechceš si jít lehnout?" zeptal se po chvíli trapného ticha.

„Musíš být unavený" dodal.

„Jo..." řekl jsem nejistě.

Pravděpodobně taky neví, co dalšího bychom si teď měli říct pomyslel jsem si a zároveň se mi ulevilo.
---------------------------------------------------------
Tak doufám, že jste všichni spokojení 😂❤️.

Snad se vám kapitola líbila a všichni se máte fajn 🦋.

Zatím bye 🌀❤️🐻