Soused [Riren/Ereri]✓

•7•

Vyšel jsem z knihkupectví, vítězně si schoval do tašky detektivku pro Armina a Ackermanovi dal jeho úchylnou knihu.

Beze slova jsem se k němu otočil zády a vydal se směrem k nádraží.

Bydlím totiž v menším městě spíše vesnici, kde nejsou žádné velké obchody, proto jsem musel jet do vedlejšího města.

„Kam máš namířeno?" ozvalo se vedle mě.

„Proč jdete se mnou?" řekl jsem otráveně.

„Protože jdu taky na vlak."

„Když víte, kam jdu, proč jste se mě ptal?"

„Chtěl jsem vědět, jestli bys mi lhal" řekl narovinu a pokračoval v chůzi.

Co?

„Víte kdy nám to jede?" zeptal jsem se po chvíli.

„Počkej" řekl a začal si vyhrnovat rukáv.

Podíval se na své černé hodinky a řekl, že nám vlak jede za 20 minut.

Já pouze přikývl a společně s ním, se vydal na vlakové nádraží.

Když jsme dorazili na místo, v automatu jsem si koupil horkou čokoládu a pan Ackerman si zase vzal kávu.

I když jsem dospělý, stále nedokážu pochopit, jak to někdo může pít pomyslel jsem si, zatímco jsme čekali na vlak.

Ten přijel překvapivě rychle, tak jsme do něj nastoupili.

Sedl jsem si na nejbližší volné místo a Ackerman si sedl vedle, což mě značně znervóznilo.

„Jak se vlastně jmenujete?" řekl jsem nejistě, abych prolomil to trapné ticho mezi námi.

„Levi" odpověděl.

Hezké jméno pomyslel jsem si.

Ale na takovýho úchyla se nehodí...

„Proč jste šel dnes do města?" zeptal jsem se.

„Chtěl jsem vypadnout na čerstvý vzduch, ale taky jsem potřeboval něco dokoupit" řekl a já chápavě přikývl.

Takže jsme na tom stejně.

Po dvaceti minutách jsme vystoupili a šli společně domů.

Doma jsem si udělal oběd a po obědě se jako každý jiný den povaloval.

Možná bych měl dodělat ty úkoly, které máme na pondělí pomyslel jsem si a vstal z gauče.

Přešel jsem do pokoje, kde jsem si z batohu vytáhl pracovní listy a pustil se do jejich vyplňování.

Nakonec to dopadlo tak, že jsem polovinu kvůli špatné náladě neudělal.

Místo toho abych plnil své povinnosti, jsem si začal volat s Arminem a Mikasou.

Armin mi při videochatu řekl, že je pozvaný na jednu párty, která se koná v neděli od desíti hodin večer.

Nabídl mi, jestli bych tam nechtěl jít taky.

Nejdříve se mi do toho moc nechtělo.

Ale přece jenom nemám celé dny co dělat, takže proč ne řekl jsem si a nakonec souhlasil.

Právě teď je sobota večer a já koukám na ten nejnudnější film, který jsem kdy viděl.

Najednou se však ozvalo hlasité klepání na dveře.

Kdo by chodil v tuhle dobu...?

Vstal jsem a šel otevřít.

Vzal jsem si klíče a odemkl dveře.

Pohled se mi naskytl na Armina a pana Ackermana, který zmateně otevřel dveře od bytu.

„To bylo na tebe Erene?" zeptal se mě a já přikývl.

Hned nato zavřel dveře a já se začal věnovat blonďáčkovi přede mnou.

„Ahoj kdo to byl?" zeptal se potichu Armin, když jsem ho pustil k sobě do bytu.

„To byl pan Ackerman, můj nový soused" vysvětlil jsem mu.

„Vypadá dobře" řekl, mezitím co si vyzouval boty.

Dobře?

„Jak to myslíš?" zeptal jsem se.

„Máš rád hezké lidi, opravdu je to jen soused?" zeptal se s lehkým úšklebkem.

„Ty debile" zasmál jsem se.

„Ackerman je ten muž, kterého jsi kreslil během hodiny, viď?" zeptal se a já ztuhl.

„Líbí se ti?"
--------------------------------------------------------
Tak další kapitola je na světě 💫

Pokud se ti líbila, nezapomeň hlasovat ⭐.

Zatím bye 🌀❤️🐻