Soused [Riren/Ereri]✓

•33•

Minule jste četli
„O-omlouvám se" vykoktal ze sebe.

Tohle nemůže být horší...

„To vážně?"

„Co všichni máte s prskáním vody na můj obličej?" řekl a prošel kolem něj.
---------------------------------------------------------
„Eren, kde máš klíče?" zeptal se mě a já mu je podal.

Odemkl dveře od bytu a zalezl do toho svého.

„Armine tohle byl Levi" řekl jsem, jako bych mu o něm nikdy neříkal.

„T-to je Levi?" řekl nevěřícně a já přikývl.

„Nepředstavoval jsem si vaše první setkání takhle, ale určitě si budete rozumět, byla to nehoda a on to pochopí" snažil jsem se ho uklidnit.

„A-ale vždyť teď odešel úplně naštvaný."

„To se šel jen převléknout."

„Co se vlastně stalo?" zeptal jsem se ho a on chvíli mlčel.

„Jak jsi mi podal to pití, chtěl jsem jít jako vždy do obýváku a když jsem chtěl projít dveřmi, objevil se tam Levi a já na něj vyprskl vodu, kterou jsem měl právě v puse" odpověděl a já nevěděl, jestli se mám začít smát nebo ho litovat.

„To nic" řekl jsem na to.

„Co se stalo?" přišla k nám Hange z vedlejšího pokoje.

„Armin poprskal Leviho" řekl jsem stručně.

„Neříkej to, jako bych to dělal pořád" napomenul mě Armin a já se začal smát.

„Bude to v pohodě" řekl jsem ještě jednou.

Doufám.

Šel jsem do obýváku a popadl tašku, ve které si Levi nechal vyprané oblečení, které mi dříve půjčil.

Následně jsem jim řekl, ať počkají v obýváku, že se půjdu podívat za Levim a přitom mu dám to oblečení i s bundou.

„Levi?" zaklepal jsem na dveře.

„Je odemčeno" ozvalo se přes dveře a já je tedy otevřel.

Vešel jsem dovnitř a téměř okamžitě je za sebou zavřel.

„Donesl jsem ti tašku s oblečení a bundu" oznámil jsem a položil ji na zem vedle skříně.

Bundu jsem zase pověsil na věšák, který měl na podobném místě jako já.

„Jo dobře" řekl Levi a vyšel ze svého pokoje.

„Em půjdeš zpátky, že?" zamumlal jsem.

„No nevím...docela mě to naštvalo" řekl takovým tónem, že to znělo, jako by to nemyslel vážně.

„Byla to nehoda" prohodil jsem.

„Jenže to neomlouvá to, že na mě vyprskl pití."

„Tak co má udělat, aby jsi mu to odpustil?" zeptal jsem se.

Chvíli mezi námi bylo ticho.

Aha už chápu o co mu jde...

Je to jako hra, prohraje ten, který z nás dvou už nebude mít, co říct.

„Tak co kdyby jsi to jako dobrý kamarád, odčinil za něj?" řekl a přišel blíže ke mně, zatímco já mírně couvl dozadu.

Co?

„C-Co tím mys-" začal jsem, ale přerušily mě jeho rty, které se náhle ocitly na těch mých.

V tu chvíli jsem byl zády opřený o dveře a cítil, jak mé tváře začínají nabírat odstíny červené barvy.

Byl to spíše takový lehký polibek, ale i přesto jsem nemohl přehlédnout tu nervozitu, která se ve mě hromadila.

Je pravda, že mě to zaskočilo, ale nesnažil jsem se ho od sebe odstrčit nebo něco takového.

Přece jenom jsem souhlasil s tím, že to spolu zkusíme.

„Odpuštěno" řekl, když se odtáhl a já musel být rudý jak rajče.

„Teď už se můžeme vrátit" dodal a otevřel dveře, o které jsem se před chvílí ještě opíral.

„J-jo..." dostal jsem ze sebe a s Levim jsme se vrátili ke mně, kde už na nás čekali ostatní.
---------------------------------------------------------
Ahojte lidi.

Tak tady je konec další kapitoly, doufám, že se vám líbila a že mi odpustíte moji neaktivitu za minulý týden 👉👈.

Zatím bye 🌀❤️🐻