Shinju

13. kapitola

Měla jsem uklizeno a nachystaný počítač. Pustila si písničky na mobilu a zapla je přes bluetooth reprák.

Najednou mi někdo zaklepal na pokoj.
"Ano." Vyzvala jsem a čekala kdo se objeví.
Byl to Bokuto. "Můžeme dál?" Zeptal se s hlavou ve dveřích. S úsměvem jsem přistoupila ke dveřím a otevřela je celé. "No jistě." Odpověděla jsem . Pozdravili jsme se a kluci vešli do pokoje. Kenma hned spozoroval počítač. "Můžu?" Zeptal se s nadšením v hlase. "Jasně." Odpověděla jsem s úsměvem na rtech. "Hele přišel jsi hrát nebo pokecat s kamarádkou." Káral ho naštvaně Kuroo. "Nech ho. Však mi ten čas na pokec si najdeme sami. Viď?" Zastala jsem se Kenmy a on se na mě vděčně usmál. "Když otevřeš tu skříňku tak tam najdeš hry." Navedla jsem Kenmu aby otevřel skříňku u psacího stolu. "Super. To jsou hry, které jsme hráli spolu?" Zeptal se Kenma. Kývla jsem na souhlas. Vytáhl hned jednu a zapl si ji.

My ostatní jsme se usadili na postel. "Ta tvoje hudba je super." Pochválil Akaashi. "Díky." Poděkovala jsem. "Hele nechcete něco k pití nebo něco na zub?" Zeptala jsem se. "Ne jen klidně seď." Odpověděl mi Bokuto. "Co se týká té hudby." Začal pomalu Bokuto. "Co se stalo?" Vyzvala jsem ho. "No stala se mi taková věc, ale já za to nemůžu. Shořel mi noťas. Takže…" Nedončil větu Bokuto a vypadal sklesle. "Takže znova." Dokončila jsem větu. "Už jsem mu říkal, ať si koupí externí hard disk a má klid." Vložil se do hovoru Akaashi. "To mu říkáme všichni." Dodal Kuroo. "To byl ten důvod proč jsi mi volal?" Zeptala jsem se Bokuta. "Jo. Už mám nový noťas." Oznámil mi Bokuto. "Já mám nápad. Skočíme do města a koupíme ti hard disk a hned ti tam nakopíruji písničky." Navrhla jsem. "Tolik peněz nemám." Namítl Bokuto sklesle. "Já ti ho koupím. Mě pořád nebaví jak ti musím kopírovat hudbu." Oznámila jsem mu v klidu. "To nemůžu přijmout." Protestoval Bokuto. "Musíš. Za chvíli máš stejně narozky. Takže budeš to mít jako dárek a ten se neodmítá." Argumentovala jsem a mile se na něho usmála. "Ale to snad." Zkoušel protestovat Bokuto. "Hele táta nám dává měsíčně tučné kapesné a já to nikdy neutratím." Oznámila jsem mu. "Došli mi argumenty. Vzdávám se." Dodal Bokuto a zvedl ruce vzhůru. "Jaký tip noťasu máš?" Zeptala jsem se. "U hard disku je jedno jaký je to tip, Shinju." Ozval se od noťasu Kenma a otočil se na nás. Já se výtězoslavně podívala na Kuroa. "Mlčím." Poznamenal s úsměvem na rtech a zvedl ruce vzhůru.
"Brnknu Tobiovi a můžeme jít." Navrhla jsem a natáhla se pro mobil. Vypla jsem hudbu a vytočila Tobiovo číslo.

Me: "Ahoj lásko, jdeme s klukama do města, nechceš se přidat?" 

Tobio: "A kdo všechno jde?"

Me: "Já, Bokuto, Akaashi, Kuroo a Kenma."

Tobio: "Jo klidně."

Me: "Dobře, tak já tě prozvoním jak budeme u tebe."

Tobio: "Ok. Zatím pa."

Me:"Papa."

Rozloučila jsem se taky a zavěsila jsem. Kluci si mě zkoumavě prohlíželi. "Jak daleko jste vy dva?" Zeptal se Kuroo. "Řekněme, že asi daleko." Odpověděla jsem neurčitě. "Tak jdeme. Kenmo…" Zavolala jsem na něho a ten už měl vyplou hru a oznamoval, že můžeme jít.
"Jak ty to děláš?" Zeptal se udiveně Kuroo. "Já když chci, aby to vypnul tak mě zmrazí pohledem a hraje dál. Za to ty mu nic nemusíš říkat a ten to vypne hned." Stěžoval si Kuroo. "Jo milý Kuroo, léta praxe." Poznamenala jsem humorně a postavila se, ostatní mě se smíchem následovali. Kenma se taky postavil a já ho vzala kolem ramen. On taky a takhle jsme vyšli z pokoje.

V kuchyni zase kluci něco kuchtili. "Kluci jdu ven s klukama." Oznámila jsem. "Dobře." Odpověděl Suga a věnoval se vaření.

Bokuto, Akaashi a Kuroo šli popředu. Bokuto šel uprostřed, z jedné strany měl Akaashiho a z druhé Kuroa. Já vzala kolem ramen Kenmu a schválně jsme se loudali. "Tobě se Kuroo líbí, viď? " Řekla jsem tichým hlasem Kenmovi. On se na mě překvapeně podíval. Kývl na souhlas a začal se červenat. "A nechceš mu říct?" Zeptala jsem se. "Víš jak jsem dopadl posledně." Dodal smutně. "Podle mého názoru tentokrát odmítnut nebudeš. Koukni se jak je skleslý." Řekla jsem při pohledu na Kuroa. "Běž za ním a uvidíš jak ožije." Řekla jsem a popostrčila ho. Hned jakmile Kenma došel ke Kuroovi, v momentě se mu rozzářil úsměv na rtech.

Byli jsme už u Tobia a já ho prozvonila jak jsme se domlouvali. Hned na to vyšel ze vchodu a do okna nakoukla Miwa. "Ahoj, Miwo." Zamávala jsem na ni. "Shinju, ahoj." Zamávala mi nazpět a už jsme se vydali do města. Já jsem objala Tobia kolem pasu a on mě držel kolem ramen. "A proč jdeme do města?" Zeptal se Tobio. "Shinju, jde koupit dárek Bokutovi." Oznámil mu Akaashi. "Tobio, prosím tě vymluv ji to. Chce mi koupit hard disk." Prosil Bokuto. "A proč?" Zeptal se Tobi. "Bokutovi se pokazil noťas a přišel o veškerou hudbu co měl od Shinju." Vysvětlil mu Kenma. "A to už se mu stalo po druhé, " řekla jsem naštvaně. "Já za to opravdu nemůžu." Ohradil se Bokuto. "Kámo, už davno jsem ti to říkal a nejen já, kup si ten hard disk. Být Shinju, už bych ti žádné písničky nekopíroval." Zastal se mě Kuroo. "Dobrý, probůh, nechte ho. Teď ho bude mít a hotovo." Musela jsem se Bokuta zastat. Vypadal jako hromádka neštěstí. Rychle mě objal kolem ramen. "To je alespoň kamarádka. Ne jak vy." Dodal. "Jo ale bacha, držíš mou holku. Vlastně ani to ne držíš mou ruku." Ozval se Tobio a měřil si Bokuta pohledem. "Sorry." Omluvil se a rychle stáhl ruku zpátky. Všichni jsme se začali smát.

*Krásné počteníčko, zlatíčka.💖*