Shinju

30. kapitola

Konečně nám skončila škola a začala část dne, na kterou jsme se všichni těšili.

Já a Suga jsme vyšli ze školy společně. A hned se podívali na bránu. Nezklamal nás. "Tatííí." Zvolala jsem a s  úsměvem jsem vyběhla k bráně a skočila tátovi kolem krku. Táta mě sevřel v náručí. "Shinju." Zvolal mé jméno. Pustil mě z objetí a já odstoupila. "Koushi." Zvolal jméno svého syna a objal ho stejně vřele jako mě. "Ahoj tati." Pozdravil ho a objal. "Tak jdeme domů? A pak na ten váš zápas?" Řekl a oba nás z každé strany objal. "Máma ti to řekla?" Zeptala jsem se. "Zlatíčko, máma mi řekla všechno." Poznamenal táta.

Došli jsme domů a najedli se, ale tentokrát jako rodina u stolu, který máma už měla nachystaný. Za tyhle chvíle jsem byla strašně vděčná.

Společně jsme vyšli na zápas. A cestou potkali Daichiho, který se k nám vydal. Vyšli jsme schválně o půl hodiny dřív abychom nachystali tělocvičnu. Naše rodiče Suga usadil na lavičky a šel nám pomoct.

Pomalu se to začalo scházet. Kuroo a Kenma mě ujistili, že příjdou i Bokuto s Akaashim a šli se usadit. Kuroo objal Kenmu, ten se na něho jen koukl a usmál se. Měla jsem radost, když jsem je pozorovala jak si to spolu vykračují k lavičkám. Začal se scházet i zbytek obou týmu.

Konečně dorazil i Tobio s Miwou. Miwa se šla usadit a Tobio šel za mnou. Už se nedržel za žebra. Vypadal posmutněle. "Ahoj." I tak mě pozdravil. Zabolelo mě u srdce. Skočila jsem mu kolem krku. Žádná reakce. "Lásko, promiň mi to. Omlouvám se za své chování." Vychrlila jsem ze sebe jemu do ucha a málem jsem začala brečet. Najednou mě sevřel v náručí a já se mu víc do ní zavrtala. "To nic. Ale prosím tě. Nepřeháněj to s tou tvou starostlivosti." Řekl a zvedl mi hlavu. Věnoval mi krásný a dlouhý polibek.
Pak se na mě usmál a dodal: "Budu na tebe koukat." A odešel na lavičku za sestrou.

S Daichim jsme si stříhli kdo začne a kdo bude vybírat stranu. Stranu vyhrál Daichi a já vyhrála začátek.

Hru jsem začínala já. Svedla jsem krásné podání až z toho byl rovnou bod. "Noták hoši, řekla jsem žádné šetření." Poznamenala jsem provokativně. Můj účel se povedl. Kluci hráli dobře a holky taky. Jakmile skórovali my vzápětí vyrovnaly a jakmile my jsme skórovaly, kluci hned vyrovnali.
První set 25 : 24 pro kluky. Výměnili jsme si strany a hráli dál.
Šlo to skvělé. Holky byly vážně úžasné.
Dokonce jsem poprvé viděla trenéra kluků. Jmenoval se Ukai Keishin.
Chtěla jsem smečovat, ale Noya to vybral a míče se ujal Tsukishima, který chtěl smečovat, ale to jsem vybrala já a nahrála Misaki. A ta to poslala na smeč, ale Suga jí to nedovolil a nahrál Shouyouvi. Shouyou se pořádně odrazil a já věděla, že chce smečovat, ale to mu nedovolím. "Aneko připrav se." Otočila jsem se za sebe a upozornila Aneko. Kývla a čekala.
Jak jsem předpokládala. Aneko to vybrala a já se přesunula dopředu a našla si místo kam to pošlu. To už u mě stál Tsukishima. Vyskočila jsme a jako že to odpálím a jednou dlaní to poslala vedle jeho ruky. A byl z toho bod. S úšklebkem jsem se na něho usmála a šla dál.

Rozhodčí odpískal konec hry a my jsme začaly jásat. Protože druhý set byl 25 : 23 pro holky.
Začaly jsme se všechny navzájem objímat.

Potom jsme podlezly síť a s klukama jsme se objali. Pokývala jsem na Noyu a gestem pokývala na Satu. Hned pochopil.

Tanaka zmerčil, že se Noya objímá se sestrou a už si to mířil k ní. Postavila jsem se mu do cesty a objala ho. Přijal mé objetí. "Děkuji za zápas." Řekla jsem a odtáhla se. "Nemáš zač. Byla jsi dobrá." Pochválil a sledoval dvojci. "Ryuu, vadilo by ti to moc?" Zeptala jsem se rovnou. "Co? Ani nevím." Odpověděl a stočil pohled na mě. "Noya, je můj kámoš, ale…" "Tak je nechej. Noya je hodný. Je to sice střevo, ale hodné střevo." Skočila jsem mu do řečí. "Asi máš pravdu." Dodal a přátelsky mě objal.

Najednou se odtáhl, protože mu někdo poklepal na rameno. Stál za ním Tobio. "Dovolíš?!" Vyslovil Tobio. Tanaka mě hned pustil a ustoupil. Já se hned na něho pověsila a Tobio mě sevřel v náručí. "Byla jsi skvělá." Pošeptal mi a políbil mě na čelo. "Děkuji." Pošeptala a políbila ho na nos, pak jsme se ještě přitiskli jeden na druhého.

S hlučným potleskem, který se k nám dvou blížil, jsme se odtáhli a otočili.
Byl to trenér Ukai. Přistoupil k nám a překřížil ruce na prsou. "Jak se jmenuješ?" Zeptal se. "Sugawara Shinju." Odpověděla jsem tichým hlasem. "Aha. Teď je mi to jasné, ale i tak se zeptám, kdo tě naučil hrát?" Ptal se dál s úsměvem na rtech. "Daichi, Suga, Kuroo a Bokuto." Odpověděla jsem. "Hm. No, mám na tebe jenom samou chválu. Jsi dobrá. A jsem si jist, že ty holky dotáhneš vysoko." Řekl trenér a mě spadl kámen ze srdce. Až teď jsem si uvědomila, že má ruka svírala Tobiovu ruku, hned jsem uvolnila stisk. Trenér Ukai šel za Daichim.

"No teda. Musím uznat, že to byl skvělý zápas a měla jsi vidět Bokuta." Přistoupili k nám kluci a Akaashi hned bonzoval.
"Hey, tohle od tebe není hezké." Poznamenal Bokuto se smíchem v hlase a šťouchl Akaashiho. Ten se nad jeho chování trošku začervenal a usmál se.
"Teď vážně. Byla jsi skvělá." Pochválil mě Kenma.
"Ne já ne ale my všichni. I tak děkuji." Poděkovala jsem.

Uvědomila jsem si, že můj život nemá chybu. Mám úžasné rodiče, dokonalé přátelé a milujícího kluka. Dokonalé. Suga a Daichi jsou konečně spolu. Kenmovi to s Kurooem taky moc sluší a Bokuto s Akaashim jsou na správné cestě se dát dohromady. Holky jsou úžasné, i když z toho jsem měla největší strach. Kluci z týmu jsou super, až na jednoho z nich, ale snad se to časem srovná. Zatím mu nevěřím, ale chci s ním vycházet.
A můj kluk?
Na to za jak krátkou dobu jsem se do něj bezhlavě zamilovala, tak si nedokážu představit život bez něho.

*Ahoj zlatíčka, nová kapitolka je na světě. Tak snad se vám bude líbit. Krásné počteníčko.💞💞💞*