Shinju

29. kapitola

Celý den mi utíkal poměrně rychle. Přes polední přestávku jsem zavolala Tobiovi.

Tobio: "Ahoj, lásko."

Me: "Ahoj, lásko. Jak se cítíš?"

Tobio: "Je to lepší než včera, ale chvilkami mě to ještě zabolí."

Me: "Hned jak tě uvidím, tak ti to pofoukám."

Zasmál se.

Tobio: "Dobře. Domluvil jsem se s Miwou. Odveze mě na zápas."

Me: "Tobio, ty si mě ráno neposlouchal?"

Zasmál se. A já toho měla dost.

Me: "Víš co? Mě je to jedno. Stejně si to uděláš podle sebe."

A zavěsila jsem než bych řekla něco co bych nemohla vrátit zpátky.

Vydala se ze střechy dolů. A ouvej naskytl se mi pohled na něco co jsem nečekala. Spíše na někoho. Pod střechou je malá komůrka, do které se vleze jeden člověk natožpak dva. A v té malé komůrce byly Etsuko a Junko. Ty dvě se tam vášnivě líbaly.

Ani si mě nevšimly. Potichu jsem se vrátila zpátky na střechu. Sedla si dál od kluků do tureckého sedu, opřela si lokty o kolena a dlaně o hlavu. Musela jsem to rozdýchat. Všechny tři. Tobia, Etsuku a Junku.

Přišel za mnou Noya a dosedl naproti mě. "Ty nebudeš obědvat?" Zeptal se a podstrčil mi můj oběd. "Nějak nemám hlad." Řekla jsem. "Jsi v pohodě? Vypadáš jako kdybys viděla ducha." Poznamenal po pečlivém zkoumání. "Jo, jsem. Jen se zlobím." Odpověděla jsem jednoduše. "Aha, na koho?" Ptal se dál. "Na Tobia." Odpověděla jsem zase jednoduše. "Shinju, leze to z tebe jak z chlupaté deky. Co ti udělal?" Ptal se na podrobnosti. Podívala jsem se na něho, zhluboka se nadechla a vydechla. "Dneska ráno mi oznámil, že se dostaví na ten zápas i přesto, že má mít klidový režim. Kvůli naraženým žebrům." Řekla jsem mu co mě trápí. Chvíli na mě koukal a pak vyprskl smíchy. "To není vtipný. Co když si něco udělá? Co když se bude chtít zapojit do hry nebo…" "Dobře, to už stačí." Skočil mi do řečí Noya a zastavil mé ruce, které jsem nevědomky rozhazovala kolem sebe. Položil mi je do klína. "Teď mě poslouchej. Nemůže si nic udělat, když bude na lavičce pro hosty. Nezapojí se do hry, protože mu to Daichi nedovolí. Ty to jenom moc hrotíš. Jak se chce sem dostat?" Zeptal se a pustil mi ruce. "Autem. Jeho sestra ho přiveze a doufám, že bude i na zápas." Odpověděla jsem. "Notak vidíš, ty trdlo." A smál se.
Šťouchla jsem ho do žeber a on si tam sáhl. Mezi smíchem řekl tiché au, ale myslel to z legrace. Já se začala smát taky.
"Ale teď bys měla jíst." Pronesl když se trochu uklidnil. "Nebo snad chceš nakrmit?" Pronesl vtipně. "Ne díky." Odmítla jsem doznívajícím smíchem.

Otevřela jsem box a podívala se do něj. "Ale můžeš mi pomoct. Máma mi toho někdy chystá až moc." Dodala jsem a koukla na Noyu. "Rozkaz." Pronesl a zasalutoval. V zápětí na to jsme oba vyprskli smíchy.
Po uklidnění jsem mu nabídla sušenky, které mi tam máma, z neznámého důvodu, dala taky. Vzal si a já se pustila do obložené bagety.

"Noyo, proč si geluješ vlasy?" Zeptala jsem se a ukousla si sousto. "To ti neřeknu." Odpověděl. "Proč ne?" Neměla jsem v úmyslu se nechat odbýt. "Protože." Vzdoroval. "Víš, myslím si, že kdybys sis je nenageloval. Tak by ses líbil více holkám." Svěřila jsem mu svůj názor. Zhluboka si povzdechl. "Ne, prostě ti to neřeknu." Protestoval. "Noták," Šťouchla jsem do něho "nebuď srabík a řekni mi to." Dokončila jsem větu. Podíval se na mě. "Tak srabík jo?" Opakoval. "To máš, za to trdlo." Bránila jsem se. "A nebudeš se mi smát?" Zeptal se. Zavrtěla jsem hlavou. Naklonil se ke mě. "Jsem menší než Hinata a ty vlasy mi přidají pár cenťáků navíc." Pošeptal mi do ucha a odtáhl se. Já se na něho podívala. "A pak kdo je tady trdlo." Pronesla jsem. "Ale roztomilé trdlo." Dodala jsem. "Noyo, my nekoukáme na výšku…" začala jsem mu vysvětlovat. "Ale my jo." Skočil mi do řeči. "ale na to se vykašli. My koukáme na to co je uvnítř. A ty jsi moc fajn kluk. Zkus se párkrát objevit ve škole s nenagelovanými vlasy a vsadím boty, že se o tebe budou holky i prát." Radila jsem mu. "Máš zálusk na nějakou?" Zeptala jsem se. "Mám." Odpověděl. "A jakou?" Zeptala jsem se. "No" začal a podrbal se na zátylku. "Asi to nerozchodím, ale to je mi jedno. Tanakova ségra." Prozradil mi. Se znaleckým úšklebkem jsem pokývala hlavou. "Tak ty jsi jiný level. A jak jsi s ní daleko?" Zeptala jsem se. "Vzhledem tomu, že ji Tanaka až moc dobře hlídá, tak jsem stále na začatku." Prozradil mi posmutněle. Bylo mi ho líto. Nejspíš se mu hodně líbila. "Chceš pomoct?" Nabídla jsem se. "Ty bys mi pomohla?" Zeptal se s nadějí v hlasem. "Jistě. Kdo si myslíš, že popostrčil Daichiho a Sugu?" Odpověděla jsem pyšně. "Když odlákám Tanaku od Satu, promluvíš si s ní nebo si s ní mám promluvit já." Nabídla jsem mu dvě varianty. "Já to zvládnu." Řekl s mírně zvednutou bradou. Musela jsem se zase začít smát on se po chvíli ke mě přidal.

Ukončili jsme tohle sezeni a všichni se rozešli do tříd.
Na chodbě jsem se zavěsila na Noyu a Shouyu a Misaki se zavěsila z druhé strany na Shouyu. Shouyou ji s úsměvem na rtech objal kolem pasu.
Noya nám mávnul a vešel do své třídy.
My tři jsme se s úsměvem na rtech vydali taky do třídy. Ale nepustili jsme se. Ostatní na nás vykuleně hleděli a zmateně koukali jeden na druhého. Shouyou odvedl Misaki do lavice, ale mě stále držel. Potom mě odvedl na mé místo a usadil se do své lavice. Všichni tři jsme pak vyprskli smíchy a spolužáci nechápali ještě víc. 

*Ahoj zlatíčka, mám další kapitolku a hned se s ní s vámi musím podělit. Krasné počteníčko.💞💞💞*