Shinju

32. kapitola

Uteklo to všechno jako voda v potoce. Jsou to už tři roky co jsem nastoupila na Karasunskou školu. Pamatuji si, že jsem se strašně těšila a zároveň i bála, tak jako většina, když má před sebou něco nového a teď jsem ji z těžkým srdcem měla opustit.

Můj tým to za ty časy dotáhl na žebříček nejlepších týmu. Říkali nám postrach, což jsme byly. Žádné křepelky, ale změnily jsme se na dravé a neporazitelné.

Já s Tobiem jsme měli nádherný vztah. To platilo i o Shoyovi a Misaki.
Noya se Satu jsou taky stále spolu.
Daichi se Sugou se rozhodli vstoupit do registrovaného partnerství. A Tanaka se nakonec dočkal a začal chodit s Kiyoko, která byla manažérkou chlapeckého týmu Karasuno.

A jak dopadli Bokuto s Akaashim? Ti dva jsou nerozlučná dvojka. Pořád spolu. Dokonce i Kuroo s Kenmou se stále k sobě mají.

Jestě tři měsíce a rozletíme se do světa. Na univerzity a jiné školy. Já konkrétně na pedagogickou školu stejně jako Suga. Oba nás baví práce s dětmi.
Tobio a Shoyo se chtějí nadále věnovat volejbalu, takže jsou přihlášeni na sportovní školy. Misaki na medicínu.

Měli jsme před sebou poslední akci na této škole a to maturitní ples. Měli jsme možnost pozvat i své přátelé. Takže jsme pozvali Daichiho a Sugu, Noyu a Satu.
Bokuto a Akaashi se omluvili, že nemůžou i Kuroo s Kenmou. Akaashi a Kenma jsou taky ve třetím ročníku, takže mají taky ples.

Stála jsem ve svém pokoji, před zrcadlem a kontrolovala svůj vzhled. Trochu jsem si poopravila účes, když ke mě ze zadu přišel Tobio a objal mě kolem pasu a jeho hlava spočinula na mém rameni. Věnovala jsem mu úsměv, který viděl v zrcadle.

Měl krásný tmavě modrý oblek, který mu strašně slušel. Já měla bledě modré šaty s jednoduchým střihem a nabíranou sukni. Dívala jsem se na nás do zrcadla a vytáhla mobil. Tohle jsem musela zdokumentovat. Tobio se nerad fotil, i když na každé fotce vypadal úžasně.
Zasmál se.
"Ty to prostě musíš udělat." Podotkl. "Musím. Tenhle večer musí být nezapomenutelný." Dodala jsem a udělala krásnou fotku. Zkontrolovala jsem výsledek.
"To není fér. Zase tady vypadáš líp než já." Poznamenala jsem a hrála uraženou. Jen se zasmál.
"Lásko, tentokrát nemáš pravdu. To ty jsi ozdobou té fotky." Řekl a políbil mě. Do toho jednoho polibku dal všechny emoce, lásku, něhu, touhu a já mu je vracela.

Ples se konal v jedné z naších tělocvičen.
Ano my volejbalistky jsme se ještě v prváku mohly radovat s nové krásné tělocvičny. A zrovna v té se ples konal.

Stáli jsem před tělocvičnou, ze které se už ozývala hudba a různá směska projevů zábavy.
Vstoupili jsme dveřma a ocitli se v krásně ozdobené tělocvičně. Různě barevné ozdoby a světýlka, která taky svítila  barevně. Naproti dveřím stálo provizorní pódium s dýdžejem. U pódia se vlnili Shoyo s Misaki a Noya se Satu. Tanaka s Kiyoko stáli u barového pultu a bavili se.

Kluci zahlédli Sugu a Daichiho a šli je přivítat. A holky přišly ke mě.
"Shinju, pojď s námi. Půjdeme si sednout nebo mě nohy neunesou." Žadonila Misaki.
"Tvoje chyba já ti říkala vem si ty druhé, ale ty né. Tyhle se hodí k šatům." Vysmívala se ji Satu.
Já se tomu musela jen smát. Po tomhle se mi bude stýskat.
"Lásko, prosím tě doneseš mi něco k pití? " Poprosila jsem Tobia.
"To víš že jo." Odpověděl a políbil mě.
"Děkuji." Poděkovala jsem mu.
"Není zač." Dodal a šel s klukama k baru.

Došly jsme s holkama ke stolu a povídaly si. Misaki se rozplývala nad Shouyem a Satu nad Noyem. Já jen seděla a mlčky jim naslouchala.

Ke stolu se přidali kluci. Lépe řečeno Noya, Shouyou a Tobio, který mi nesl pití. Suga a Daichi šli tančit.
"Pojďte trsat." Vyzval Noya.
"Ani náhodou. Bolí mě nohy." Odmítla hned Misaki. Noya se otočil na mě.
"Půjdeš alespoň ty?" Zeptal se. Já se podívala na Tobia. Básnil Shouyouvi o své škole a Shouyou o své, kde budou chodit.
"Lásko, já jdu s Noyou na parket." Oznámila jsem mu přes rameno.
"Dobře." Řekl a věnoval mi rychlý polibek.
"Noyo, ručíš mi za ní." Řekl ještě.
"Jasná páka." Ujistil ho Noya s úsměvem. Na to jsem neměla co dodat.

Noya mi nabídl rámě a já ho přijala. Zvedl nos nahoru a pyšně si to kráčel k pódiu. Já se zasmála. Vždy věděl jak mě potěšit, když jsem to potřebovala.
Uklonil se a já taky a začali jsme tančit. Přitiskl si mě k sobě.
"Nebuď smutná. Nesluší ti to." Zašeptal mi u ucha.
"Já vím. Pokusím se." Šeptla jsem. Odtáhl se a podíval se na mě.
"Hele ty trdlo, o přátelé nepříjdeš. Jen získáš nové." Řekl a vlnil se se mnou do rytmu pomalé písně.
"Hele neříkej mi trdlo, ty trdlo." Oplatila jsem mu to s úsměvem.
"Jsi trdlo a to mi nikdo nevymluví a hotovka." Trval si na svém Noya a zvedl nos. Já se musela zase smát. "Noyo, ať se stane cokoliv navždy přátelé?" Řekla jsem vážně a zvedla malíček.
"Jasňačka." Dodal a obejmul mi svým malíčkem můj malíček.
"Jdu se projít." Řekla jsem.
"Mám jít s tebou?" Zeptal se a podíval se na mě staroslivě.
"Satu tě čeká. Tak běž za ní. A řekni Tobiovi, že jsem se šla projít. A že za chvíli jsem u něj." Řekla jsem. Kývl na souhlas. Dneska neměl nagelované vlasy a slušelo mu to víc.

Vyšla jsem ven a začala se procházet. Padla na mě nostalgická nálada. Začala jsem vzpomínat na ty časy. Na ty naše obědy na střeše, na naše společné vánoční svátky, na zápasy, na chvíle kdy jsme se šli koupat na koupaliště nebo se jen tak sešli na hřišti a sedávali do kruhu a jen tak kecali, na společné pikniky, nebo oslavy narozenin. Mám na co vzpomínat.

Nevím jak dlouho jsem byla venku, ale už jsem se otáčela a šla k tělocvičně.

Kousek od tělocvičny jsem potkala člověka, kterého považuji za hodně velký problém. A bylo mi z něj špatně od žaludku.

*Krásné počteníčko, zlatíčka.💞*