Shinju

2. kapitola

Došli jsme ke škole a vůbec jsem nečekala, že je tak velká. Viděla jsem ji totiž jen na fotkách a webu.
Před bránou stál kluk s cedulkou 1. B. To je má třída. Kluk nebyl nějak vysoký, možná o pár centimetrů vyšší než já a to měřím asi 160 cm. Měl oříškově hnědé oči a černé vlasy s offinou na blond.
"Shinju, hodně štěstí." Zvolali sborově bratr s Daichim. Zamávala jsem jim a prohlédla jsem si tu směsku mých spolužáků.
Najednou do mě někdo narazil. Zakolíbala jsem se a otočila dozadu. Stál tam zrzavý kluk a na tváři se mu objevila červeň, je asi stejně vysoký jako já pomyslela jsem si.
"Moc se omlouvám" omluvil se mi se sklopenou hlavou. "To je v pohodě." Řekla jsem a vykouzlila úsměv.
Ten kluk co držel cedulku najednou promluvil: "Tak vypadá to, že jsme tady všichni. Provedu vás školou a pak si vyberete volné skříňky na přezůvky. Tak jdeme!" A rukou nás nasměroval k hlavnímu vchodu do budovy.

Za nedlouho jsme měli prošlou celou budovu. Bufet, tělocvičnu i třídy. Jo teď vím, že náš průvodčí chodí do 2. B což je hned vedle naší třídy a pravděpodobně se věnuje nějakýmu sportu, protože v tělocvičně se zdržel déle než v ostatních místech.
S tím zrzavým klukem jsme se dali do řeči. Jmenuje se Hinata Shouyou.
Zastavili jsme u skříněk u vchodu. Ten druhák si vzal slovo. "Teď si každý vyberte skříňku a nahlaste mi číslo a jméno." Na to si otevřel blok a vytáhl z kapsy tužku. Nechala jsem ostatní ať si vyberou. Hinata si vybral šestku a na mě zbyla sedmička. Šla jsme nahlásit číslo a jméno.
"Skříňka sedm a jméno Sugawara Shinju." Ten se na mě podíval jako by viděl ducha. "Říkáš Sugawara?" Optal se zírajíc na mě. Kývla jsem na souhlas a odešla do třídy.

Co to bylo? Ale v zápětí mi to došlo. Že by znal mého bratra, že by...
Z myšlenek mě vytrhl Hinata, který mě dohnal a vzal mě kolem ramen.
Vešli jsme s Hinatou do třídy. Sedla jsem si do lavice u okna v třetí řadě.

Už na nižší střední jsem sedávala ve třetí řadě u okna. To místo jsem si zamilovala a tak nějak automaticky jsem si tam sedla.

Napadlo mě se mrknout kam si sedl Shouyou. Otočila jsem se a hned jsem se musela smát. Ta pomerančová hlava si sedla rovnou za mě a vřele se na mě usmívala. Vypadal tak nevině, že jsem musela natáhnout ruku a trochu ty vlasy pocuchat.
Což u něho vyvolalo, že se rozesmál hlasitěji a já s ním.

Celá třída se na nás zaraženě dívala. Čehož jsme si všimli asi tak po pěti minutách. Rychle jsem odtáhla ruku a otočila se dopředu. Ještě jsem slyšela jak se Hinata uchechtl, mě to nedalo a chechtla se taky.

Mám dojem, že s tím klukem bude kopa srandy. Moc jsem se nebavila s holkama, většinou to byly namyšlené slepice, které jen bavilo se líčit a šatit. A nakonec když jsem si nechtěla nechat napiplat ty sračky na tvář a nechodila s nima nakupovat tak mě začly pomlouvat.

Na nižší střední jsem měla jednoho kamaráda. Byl to spíše samotář a pravý opak Hinaty. Seděl taky za mnou u okna a když nekoukal ven tak hrál hry. Už ani nevím jak začlo naše přátelství ale uměl se bavit, nebo jak rád říkával, že jsem ho to naučila. Z ničeho nic se se mnou přestal bavit, no a dodneška nevím, proč.

Do třídy přišla paní učitelka. Byla drobné, trochu zakulacené postavy. Černé vlasy měla stažené do drdolu a na nose měla brýle.
Představila se nám a okamžitě jsem její jméno zapomněla. Ach jo, zase budu googlit. Pomyslela jsem si s povdechem a opřela se o opěrky židle.
"Tak a teď se představíte vy." Oznámila učitelka s nadšením a mě se zatajil dech. Co když na mě bude taky tak divně civět jako ten druhák, když vyslovím své jméno?

A sakra a ještě ke všemu to bere po lavici. Měla jsem šanci, že to vezme podle abecedy, to by to kousek trvalo. Alespoň bych se na to mohla připravit, ale ona ne.

Sakra jsem na řadě. Stěží polknu knedlík, který se mi vytvořil v krku a postavila jsem se. "Jmenuji se Shinju Sugawara" vyklopila jsem rychle ze sebe. "Těší mě, Shinju. Posaďte se." Řekla učitelka s milým úsměvem a pokračovala dál.
Uf. Tak to jsem přežila a s tou myšlenkou si sedla na židli.

Seznamovací akt máme úspěšně za sebou a začala přestávka na oběd. Otočím se na Shouyu "nechceš se projít? Najdeme nějaké místo na oběd." Ten se na mě usmál se slovy "zrovna jsem ti to chtěl navrhnout." Úsměv jsem mu vrátila a popadla oběd z lavice.

Vyšli jsme na chodbu. "Shinju, počkej." Zaslechla jsem za sebou známý hlas. Otočila se a spatřila bratra s tím druhákem co nás prováděl po škole. Počkala jsem až přijdou blíž.
"Koukám, že už máš i kamaráda." Poznamenal Suga s úsměvem a nepatrně poukázal na Hinatu, který stál vedle mě a nevěděl o co tady jde.
"Ano. Hinata Shouyou." Ukázala na Shouyu gestem a pak na bratra se slovy "Sugawara Koushi. Můj bratr." Hinata k němu natáhl ruku a od ucha k uchu se usmíval.
"Rád tě poznávám." Řekl bratr. "Já tebe taky." Poznamenal Shouyou.
"Tohle je Nishinoya Yuu" představil Suga svého společníka. "Zdarec" pozdravil Nishinoya. "Ahoj." Oplatili jsme podrav se Shouyem zároveň. Koukli jsme na sebe což způsobilo, že jsme se začli smát.

"Jdete obědvat?" Zeptal se bratr. "Chtěli jsme si se Shinju najít nějaké místo." Odpověděl mu Hinata. "Dobře, pojďte za mnou. Ukážu vám kde obědváme my." Řekl Nishinoya a gestem naznačil abychom ho následovali.

Došli jsme na střechu budovy a tam už seděl hlouček kluků. Mezi nima byl i Daichi. Sedla jsem si ke klukům. Po mé pravici si sedl Hinata a po mé levé straně se usadil Nishinoya. "Ahoj lidičky." Pozdravila jsem je a pustila se do jídla. Teda spíš se chtěla pustit, ale všimla jsem si, že všichni přítomní stočili pohled na mě.
Začala jsem nervózně kmitat pohledem od jednoho k druhému.
"Je na mě něco divného?" Nedalo mi to a musela se ozvat.
"Nene právě naopak. Netušil jsem, že má náš Suga tak hezkou sestřičku." Poznamenal jeden z nich a zasněně se na mě podíval. "Tanako, přestaň slintat." Napomenul ho Suga, který se usadil vedle Daichiho.
"Tanaka Ryu. Asahi Azumane. A tohle jsou nováčci. Kei Tsukishima a Tadashi Yamagushi." Představil mi Daichi sebranku. "Já jsem Hinata Shouyou." Představil se s úsměvem ta pomerančová hlava.
Pak jsme se všichni pustili do jídla a povídali si. Je to fajn parta. Všichni mluvili o tom jak se Sugawara stará o celý volejbalový tým. "Už jako dítě měl sklony se o někoho starat, že bráško." Poznamenala jsem s úsměvem a pohlédla na Sugu, který se jen culil.

Po obědě jsme se vrátili všichni do svých tříd.
"Hele Shinju, co budeš dělat po škole?" Optal se mě Shouyou. Když jsme zasedali do svých lavic. "Nevím ještě." Odpověděla jsem s pokrčenými rameny.
"Máš něco v plánu?" Zeptala jsem se a otočila se na něho. "Tak mě napadlo. Umíš hrát volejbal?" Zeptal se náhle.
"To myslíš vážně?" Zeptala jsem se udiveně. Asi zapomněl kdo je můj bratr. Nádech a výdech. "Ano umím. Suga a Daichi mě to naučili." Odpověděla jsem a nachystala si věci.
"Jupiiii" zajásal Shouyou a poskočil na židli. "Nech mě hádat. Po škole chceš hrát volejbal." Řekla jsem jeho plán skoro šeptem. Radostně pokýval hlavou a čekal co na to řeknu. "Dobře. Zahrajeme si volejbal." Po mé odpovědi přišlo další a hlasitější "Jupííííí" a další skok do vzduchu.
"Hele už se uklidni a sedni si." Snažila jsem se ho uklidnit. Až se mi to nakonec povedlo. Sedl si na své místo a já jsem se musela začít opět smát. Se smíchem jsem se otočila do své lavice a snažila se uklidnit. Ten kluk je číslo.

*Tak a je tady další kapitola. Ke každé kapitole přidám i nějakou hudbu, ale nesouvisí k příběhu. Jen se mi při poslechu lépe píše. Přeji vám krásné čtení a samozdřejmě mě zajímají i vaše názory.*