Shinju

14. kapitola

Došli jsme do města. Stáli jsme před elekromarketem. Vešli jsme dovnitř a paní prodavačka si nás všechny měřila pohledem. Došli jsme do oddělení přislušenství na notebooky a mobily a podobně.

"Mohu vám pomoct?" Zeptala se opatrně drobná prodavačka. "Ano chtěla bych koupit hard disk." Ujala jsem se slova. "Ano. Ty jsou tady." Řekla a ukázala na široký sortiment. A hned mi ukázala ten nejdraší ale s parametrama na nic. "Ten nechci." Odmítla jsem ji to. A vzala do ruky levnější model ale za to výkonější. "Ale ten vám nedoporučuji. Je hodně kazivý." Začala argumentovat prodavačka a zase mi podsouvala ten aušus co držela. "Paní, mě je jedno co mi doporučíte nebo ne. Já si beru tenhle a hotovo. To co vy držíte v ruce si strkejte někomu, kdo absolutně nemá šajnu o tom co kupuje, ale mě ne. Naschledanou." Vysvětlila jsem ji a odešla s vybraným zbožím na pokladnu. Paní prodavačka byla jako opařená a tak mi natipovat zboží, musela druhá prodavačka. Po zaplacení jsme vyšli ven.

"Co to bylo?" Zeptal se šokovaný Akaashi. "To byla Shinju v akci." Vysvětlil mu Kuroo a poplácal mě po zádech. "Dobře si ji spařila." Pochválil mě Tobio a věnoval mi polibek. Kenma mi vzal ten hard disk a podíval se na ty parametry. "Hm to je dobrý model." Pochválil Kenma. "Aby nebyl. Mám stejný model doma už pomalu dva roky." Dodala jsem s úsměvem na rtech. "Takže jsi šla na jistotu?" Zeptal se Bokuto. "No jasně. Nekupuji přece zajíce v pytli." Odpověděla jsem. "V pytli byla spíše ta prodavačka. Bych tak jako řekl." Poznamenal Kuroo a všichni se začali smát. "Já tam co nejdřív skopíruji ty písničky a pak ti ten hard disk dám, co nejdřív to půjde." Řekla jsem Bokutovi. "Jasně. A děkuji. Jsi úžasná." Řekl a objal mě. "Hele sorry kámo, já než si na to zvyknu." Řekl rychle na Tobia. Ten si mě přitáhl zpátky k sobě a jeho probodával pohledem.

Všichni jsme se rozloučili a odcházeli každý svou cestou.
Tobio mě doprovázel domů. "Lásko, na tyhle kluky nemusíš žárlit. S Kuroem a Bokutem se znám už skoro pět let." A pošeptala jsem mu do ucha. "A oba jsou na kluky." Vykulil na mě oči. "Jo a ani na Kenmu a na Akaashiho." Dodala jsem s úsměvem. "Vlastně ty nemáš potřebu žárlit na nikoho. Protože jen tebe miluji." Dodala jsem a políbila ho.
Stali jsme u vchodu a otevřeli se dveře. Ve dveřích stála mamka a odkašlala si aby upoutala naší pozornost. "Ehm. Dobrý den." Pozdravil ji Tobio a natáhl k ní ruku na potřes. "Shinju, domů." Vyštěkla na mě naštvaně a uvolnila mi místo abych prošla. "Zavolám ti potom. Ano? " Řekla jsem šeptem a Tobio kývl na souhlas a odešel. Mamka zabouchla dveře a otočila se na mě. "Co to mělo znamenat?" Vyštěkla hned po mě. "Kdybys chodila domů normálně tak bys to věděla." Odsekla jsem ji a mířila si to do pokoje. Ale máma mě chytla za ruku a tím pádem jsem se na ni otočila a její dlaň přistála na mé tváři. "Takhle se mnou nebudeš mluvit, Shinju." Řekla naštvaně. Držela jsem si to místo a s brekem utekla do pokoje. Proběhla jsem kolem Sugi, který pravděpodobně slyšel naší výměnu názoru.

Doběhla jsem do pokoje a zavřela dveře. Opřela se o ně a sjela na zem. Odložila na bok tašku kde byl hard disk a vzala svou tvář do dlaní. Slyšela jsem jak se mamka hádá se Sugawarou a pak jsem slyšela jak někdo klepe na dveře. Postavila jsem se a utřela slzy. "To jsem já, Shinju." Řekl Suga za dveřmi. "Pojď dál." Vyzvala jsem ho a sedla si na postel.
Hned jak vztoupil do vnitř, zavřel dveře a přistoupil ke mě. Sedl si vedle mě a objal mě. "Stejnou větu jsem ji taky vpálil do očí." Pronesl humorně. Já se uchechtla. "Musím se ozvat Tobimu." Řekla jsem a natáhla se pro mobil. Nejdřív jsem uvažovala. Mám mu napsat nebo zavolat. Než jsem se stačila rozhodnout tak mi volal on. Zvedla jsem to.

Tobio:
"Jsi v pořádku?"

Me:
"Ano jsem. A ty?"