Shinju

8. kapitola

"Přijede táta!"opakovala jsem stále dokola.
Hodně jsem se těšila až zase přijede.
"Musím to hned říct Sugovi." Poznamenala jsem a vyskočila z postele. Rychle vyběhla z pokoje a namířila k pokoji od Sugawary.
Zaklepala jsem a počkala na vyzvání. Když se Suga ozval tak jsem hned vstoupila do pokoje. Oba seděli na posteli.
"Brácha, mám novinku." Řekla jsem a celou dobu se culila. "Emm jakou?" Zeptal se trochu polekaně z mé tváře.
Nádech a výdech.
"Příští týden v pátek přijede táta." Oznámila jsem mu. "Fakt?" Zeptal se nadšeně. Kývala jsem a padli jsme si kolem krku.
"Táta je pro ty dva vzácnost." Vysvětlil Daichi Tobimu naše nadšení. "To jde vidět." Podotkl Tobio. "A jaký vůbec je ten jejich táta?" Zeptal se náhle Tobi.
"Vzhledově se podobá Shinju a charakterově si spoj ty dva dohromady." Řekl jednoduše Daichi.
"Já mám nápad. Co kdybychom zavolali pár lidem a půjdeme si někam sednout?" Navrhl Suga, když jsme se už pustili. "Super nápad." Souhlasila jsem nadšeně. "Hm, tady má někdo chuť slavit. Já jsem pro." Souhlasil Daichi. Tobio se mezitím vytratil z pokoje. Postavila jsem se a šla se kouknout kde je. Ve dveřích jsem do něho narazila. Chytil mě kolem pasu, protože jsem opět ztratila rovnováhu. Zase mě zachránil. A zase trapas. "Pozor, růžičko." Dodal a vzal mou tvář do dlaní. "Už se zase červenáš." Poznamenal a políbil mě na obě tváře.
"Och. Vy jste tak sladcí." Rozplýval se nad námi Suga. "Dobře, vy dvě hrdličky. Šup do pokoje." Vrátil nás do reality Daichi. Ruku v ruce jsme se odebrali do pokoje.

Vstoupila jsem první a Tobi zavřel dveře. Posadila se na postel a podívala se na Tobia. Opíral se zády o dveře a ruce měl v kapsách. Měl zvláštní výraz, který jsem nedokázala rozluštit. Naběhl mi mráz po zádech.
"Ty sis myslela, že jsem odešel?" Zeptal se trochu zvláštně. Slyšela jsem v něm zlost a smutek. Kývla jsem na souhlas, protože měl pravdu. Přitáhla jsem si k sobě kolena a dívala jsem se na něho. "Shinju, pamatuj si jedno. Jestli odejdu tak o tom budeš vědět." Řekl a přistoupil k mé posteli. Sedl si vedle mě a pohladil mě po tváři. "Nikdy bych tě nenechal v nejistotě." Vyslovil už něžným hlasem. "Ale teď musím jít domů, růžičko moje." Řekl. "Přijdeš do baru?" Zeptala jsem se a položila svou dlaň na jeho tvář. "Pokud chceš tak přijdu." Odpověděl mi. Spojil naše čela a dívali jsme se vzájemně do očí.
"To víš, že chci." Odpověděla jsem s úsměvem na rtech. Tobio se taky usmál. "Tak tam budu." Odpověděl a spojil naše rty v úžasný a dlouhý  polibek.
"Napíšeš mi ve kterém baru jste?" Zeptal se když se naše rty odpojili. "Ano." Odpověděla jsem. "Tak jo. Půjdu." Řekl a vstal. Vzal si přihlášku, batoh a vyšel z pokoje.

V kuchyni byli v objetí Suga a Daichi. Když nás spatřili trochu se od sebe odtáhli. "Tobio, bar se jmenuje Sunbar. Víš kde to je?" Zvolal na něho Daichi. "Jo vím." Odpověděl Tobi. "Tak v osm." Dodal ještě Daichi. "Budu tam." Řekl Tobi a odcházel k východu.

U dveří jsme se ještě políbili a už se vydal na cestu. Než zmizel z dohledu tak se ještě otočil aby mi zamával.
Usmála jsem se a zamávala na zpět, pak jsem zavřela vchodové dveře.
Hned se objevil bratr. "Teď to vypadá, že v tom lítáš ty a to dost." Poznamenal směšně. "Haha." Podotkla jsem a prošla kolem něho. Než jsem zmizela, tak jsem se otočila, vyplázla jazyk a dala jsem se rychle na útěk s bratrem v patách. Byla jsem rychlejší.

Vběhla jsem do pokoje dřív než mě stačil chytit. Šla jsem nejdřív do sprchy. Po ní se koukla na to označené místo a povzdechla jsem si. S tím nic nenadělám.
Odebrala jsem se k šatníku a začala vybírat.
Do oka mi padla černá  halenka se třpytkama,  kterou jsem neměla ještě ani na sobě. Mamčina práce. Teď se ale hodí. Střih měla do pasu a vysoký krk, trochu prosvítala, takže co pod to? Černé tílko ano. Vršek máme. Vyhrabala jsem sukni, která se podle mámy k tomu hodila, ale s tím jsem nesouhlasila. Takže beru světlé modré džíny. Ať nejsem celá tmavá.