Shinju

28. kapitola

Miwa nám i sobě udělala večeři a uvařila čaj. Pojedli jsme, pak jsme se s Tobim odebrali do pokoje.

Pomohla jsem mu se převléknout a zalehli jsme do postele.

Oba jsme leželi na boku, naproti sobě a dívali se na sebe. Já ho hladila po tváři.
"Začínám se cítit trapně." Pronesl provinile. Přestala jsem ho hladit. "A proč?" Zeptala jsem se nechápavě. "Protože se o mě musí starat moje holka." Odpověděl a lehl si na záda. "Ale to ke vztahu patří, že se staráme jeden o druhého. Nemusíš se cítit trapně." Vysvětlila jsem mu a nazvedla se. Sklonila se k němu a spojila naše rty. Polibek prohloubil a jednou rukou si mě přitáhl k sobě.
Položila si hlavu na jeho rameno a jednu ruku položila na jeho hruď a  prsty přejížděla po ní. On mi rukou přejížděl po boku.
Za chvíli jsme oba usnuli.

Ráno jsem si uvědomila jak moc miluji společná rána. Ještě měl zavřené oči a pravidelně oddechoval. Pohladila jsem ho po tváři a políbila ho na čelo. Začal se probouzet. "Dobré ráno." Pozdravil a v rámci možnosti se začal protahovat. "Dobré ráno." Pozdravila jsem a pozorovala ho svůdným pohledem. Všiml si toho. "To né. Takhle se teď na mě nedívej." Poznamenal s úsměvem na rtech a zvedl ruce k obraně. Já se začala smát. "Jakým pohledem. Takovým." Řekla jsem a opakovala svůj svůdný pohled. "Jo, přesně takovým. Přestaň." Poručil mi s úsměvem na tváři a podíval se na mobil kolik je hodin. Věděla jsem, že máme dost času. Než stačil odložit mobil, tak jsem mu začala líbat krk. "Shinju." Vydechl mé jméno, ale neodtáhl mě. Nebránil se. A to mě donutilo pokračovat. Našla jsem jeho rty a jazykem si vybojovala cestu do jeho úst. Započala jsem boj, který jsem následně vyhrála. Rukou jsem mu zajela pod triko a vydala se zkoumat jeho hruď. Hladila ho po nahé kůži. Věděla jsem, že bych teď měla skončit, ale nedokázala jsem odolat. A pomalu sjížděla dolů k jeho boxérkám. Poznal kam mířím a zastavil mi ruku. Oddělil naše rty a pohlédl na mě. "To není dobrý nápad." Poznamenal tichým hlasem. "Promiň, nechtěla jsem zajít tak daleko." Pronesla jsem a pohladila jeho tvář. Lhala jsem, ale čekala jsem, že mě zastaví. "Jen jak budu moct tak ti to vynahradím." Ujistil mě. Políbila jsem ho a vstala.

Oblékla jsem si zbytek oblečení, spala jsem jen v triku a kalhotkách.
Tentokrát to byl on, kdo se na mě svůdně koukal. Já se jen zasmála a sklonila se pro polibek.
"Neprovokuj nebo toho budeš litovat." Zašeptala jsem po polibku a odtáhla se.
Ve dveřích jsem se otočila a oznámila, že mu donesu snídani. A odkráčela do kuchyně.

V kuchyni už seděla Miwa a popíjela kávu. "Dobré ráno." Pozdravila jsem ji. "Dobré ranko. Na lince máte snídani a čaje." Hned mě informovala. "Hm, děkuji." Poděkovala jsem, popadla jsem jeden talíř a hrnek a chtěla jít do pokoje.

Ve vchodu se objevil Tobio. Já na něho zírala. "Co tady děláš? Máš mít přece klidový režim." Kárala jsem ho. On se na mě usmál. "Ano a proto jsem v klidu přišel." Dodal a políbil mě. Vzal si talíř a hrnek, který jsem držela a šel si sednout ke stolu. Miwa dostala záchvat smíchu. Já jen šokovaně sledovala Tobia a stále stála u vchodu. "Lásko, ty nebudeš snídat?" Zeptal se a udělal na mě štěněcí oči. To se naše divačka celé scénky smála ještě víc. Tak to by takhle nešlo, Tobio Kageyamo. Řekla jsem si v duchu a s úšklebkem jsem na něho vyplázla jazyk a hrála jsem uraženou. Vzala jsem si snídani a čaj, sedla si za stůl a pustila se do snídaně.

Po snídani jsme šli do pokoje. Ještě jsem měla půl hodiny než jsem musela opustit tento byt. Tobio si lehl do postele a já ho přikryla peřinou. A sedla si dál. "Odpoledne se přijdu podívat na ten zápas." Oznámil mi. "Tak to ani náhodou. Ty budeš odpočívat. Víš co je to klidový režim?" Zeptala jsem se. "Pojď sem." Řekl a já si přisedla blíž.
Tobio mě chytil a stáhl mě do postele. Pro jistotu mě ještě zalehl. "Tobio, tohle není klidový režim." Poznamenala jsem a usmívala se. "Klidový režim je být v posteli ne? A to já jsem." Řekl a začal mě líbat na krku. "Klidový…" nedořekla jsem protože se zmocnil mých rtů. Objala jsem ho kolem krku. Probojoval se jazykem do mých úst. Jednou rukou sjížděl dolů a zastavil se na mém pozadí. Naše rty se odpojily. Přesunul se zpátky na krk. Líbal kousíček po kousíčku každý centimetr mé odhalené pleti. Ruku ze zadečku přesunul na můj trojúhelník.

Vzdychla jsem. I když nerada, musela jsem ho zastavit. Chytla jsem jeho ruku a spojila ji s mou. Následně  jsem propletla prsty. "Tobi, já musím do školy." Oznámila jsem. Zklamaně zabručel a pustil mě. "A hlavně, na ten zápas zapomeň." Oznámila jsem mu a vstala jsem z postele.

Seděly jsme s Miwou v autě a mířili k nám. "Miwo, prosím tě dohlídni na něj." Žádala jsem ji. "Jasně, neboj." Odpověděla a zaparkovala podle mých instrukcích. "Tak se měj." Řekla jsem a vystoupila z auta. Než jsem zavřela dveře tak jsem ji poděkovala. "Není zač. Ahoj." Loučila se a odjela.

Vešla jsem do domu. "Ahoj." Pozdravila jsem a vešla do kuchyně. "Ahoj." Pozdravil mě Daichi od baru. "Jsi tady brzo." Poznamenala jsem zaraženě.
"Ahoj Shinju." Pozdravil mě Suga, když vešel do kuchyně. Sedl si vedle Daichiho na židli.
"Jak se má Tobio?" Zeptal se Daichi. "Jo jde to. Žebra ho bolí, ale chce se dojít podívat na ten zápas." Odpověděla jsem. "Jdu se převléknout." Oznámila jsem a šla do pokoje.

Dneska je konečně pátek. Má dorazit táta. Moc se na něho těším. Většinou přijede v době kdy jsme ve škole, protože se pak vždy objeví u školy.

Stačila jsem si dát ještě sprchu. Když jsem jsem byla připravená, tak mi zazvonil mobil. Podívala jsem se na displej. Volal mi Kuroo. Zvedla jsem to.

Kuroo: "Ahoj, Shinju."

Me: "Ahoj, Kuroo."

Kuroo: "Poslyš, prý máte dnes odpoledne zápas. Jakto, že o tom nevím? "

Me: "Teď už o tom víš, když si to zmínil."

Kuroo: "Z jiných zdrojů."

Me: "A víš s kým hrajeme?"

Kuroo: "Jo to taky vím. Spíš jsem myslel, že mi to zdělíš ty? No to je jedno, chci se zeptat. Můžeme se přijít podívat?"

Me: "Já si myslím, že můžete. Jo a vem sebou i Bokuta a Akaashiho. Jestli budou mít čas."

Kuroo: "Super, v kolik vám to vypukne?"

Me: "Ve tři."

Kuroo: "Dobře, budeme tam. Zatím se měj."

Me: "Jasně. Ahoj."

A zavěsil. S úsměvem na tváři jsem se vydala do školy.

*Ahoj zlatíčka, tady je další kapitolka a doufám, že se taky tak dobře pobavíte u čtení, stejně jako já u psaní. Krásné počteníčko.💞💞💞*