Shinju

31. kapitola

Takže už máme úterý a ještě k tomu odpoledne. K našemu týmu se přidala nová hráčka. Jmenovala se Izumi Sato a je blokařka. Celý náš tým stojí před těžkou zkouškou a já byla hodně nervózní. Máme zápas s Aoba Johsai a já se bála prohry. Protože jestli prohrajeme tak zklamu nejen holky, ale hlavně sebe samotnou.

Dojely jsme před školu, kde se bude konat náš zápas. Podívala jsem se na holky. Nebyly na tom dobře, byly nervózní.
"Holky, pojďte sem." Řekla jsem a vzala je do kolečka.
"Vím, že máte strach, ale my se bát nemusíme. Jsme skvělý tým a my jim to natřeme. Každá z nás je talent a my jim to dokážeme." Povzbuzovala jsem svůj tým. "Takže…" začala jsem mluvit a natáhla před ně ruku. Počkala jsem až se všichni přidají a pak nahlas naše heslo ".…Vítězství je naše." A daly jsme ruce nahoru.

S úsměvem jsme nakráčely do školy a rovnou do tělocvičny.
Před tělocvičnou stálo pár děvčat v dresech Aboa Joshai a zaterasily nám vstup do tělocvičny. Probodávaly nás pohledem.
"Saki, podívej se na ty křepelky." Poznamenala jedna z nich. To jméno jsem znala. Misaki se chtěla do nich pustit, za ty křepelky, ale já ji zastavila. "Ty znáš Kageyamu Tobia?" Zeptala jsem se té co stála naproti mě. "Toho blbečka? Jo znám." Odpověděla ostře. Hlavně klid, Shinju. Uklidňovala jsem se. Pokývala jsem hlavou. "Tak abys věděla. Jsem Shinju a jsem kapitánkou tohoto skvělého týmu a taky chodím s Tobiem." Představila jsem se klidným hlasem i když ve mě vřelo.
Posměšně se na mě podívala a nechala nás vstoupit do tělocvičny.
Já ji dám blbečka. My ji ukážeme jaké jsme křepelky.

V šatně jsme se převlíkaly.
"Holky, tenhle zápas vyhrajeme." Poznamenala jsem, už převlečená.
"O tom není pochyb. Už jen za ty křepelky." Dodala Misaki vstekle.
"Jakto, že zná Tobia?" Zeptala se Aneko.
"Tobio s ní měl nepěknou zkušenost." Odpověděla jsem.
Víc jsem jim nemusela říkat a ani nechtěla. Je to citlivé téma, ale já se ji pomstím.

Já a Saki jsme si střihly o půlku a i o míč vše jsem vyhrála. Celou dobu jsme se pohledem vraždily.
Hra začala a já podávala. Krasné podání, ale vybraly to a vrátily nám míč. Náš nováček Izumi to vybrala a poslala zpět. To už jsme mohly slavit. Byl to bod.

Hrálo se dál a já šla blokovat smeč, který vyslala Saki. Vyskočila jsem, že to zablokuji a stočila míč mimo dosah jejich blokařky. Další bod pro nás.

Soupeřky přitvrdily a my měly co dělat. Ale marně míč jsme neuhlídaly a mohly si připsat bod Aoba Johsai.

Takhle to šlo celou dobu jednoho setu, který jsme nakonec vyhrály my a to 25 : 23.

Druhý set se nám taky podařil. Vyhrávaly jsme a když rozhodčí odpískal konec hry tak jsem trefila Saki míčem do tváře vší silou. Zavrávorala a skončila na zemi. Přistoupila jsem blíž k síti a jedovatě na ní sykla: "To máš za Tobia a tu prohru za ty křepelky." Otočila jsem se a odkráčela za holkama.
Plácaly si dlaněmi a šokovaně na mě koukaly. Druhý set skončil 25 : 22 pro náš tým.

S jásotem jsme se odebraly do šaten abychom se vysprchovaly a převlékly.
Nastoupily do autobusu a celou cestu si holky zpívaly. Já seděla stranou a přemýšlela o Tobiovi. Ví vůbec, že je na téhle škole Saki? Nebyl to důvod, proč zvolil Karasunu?
Z toku myšlenek mě vytrhla Etsuko a usedla vedle mě.
"To byl super zápas." Poznamenala s úsměvem na rtech.
"To byl, všichni jste hráli výborně." Přitákala jsem a dívala se ven z okna. "Shinju, jsi v pořádku?" Ptala se Etsuko starostlivě.
"Jo jsem." Zalhala jsem ji.
"No to nejsi. Co tě trápí?" Zeptala se Misaki starostlivě.
"Nic. Všechno je v pořádku." Řekla jsem a aby to vypadalo věrohodně tak jsem přidala úsměv. Holky to nechaly být a já jim za to byla vděčná.

Autobus zastavil před naší školou a naše trenérka se ujala slova.
"Děvčata, prosím chvilinku." Řekla aby upoutala pozornost.
"Všechny musím pochválit. Hrály jste úžasně a já jsem na vás všechny pyšná." Pochválila nás a pustila z autobusu.

Holky se rozutíkaly radostí. Před autobusem stáli Noya, který už držel v náručí Satu a Shouyou, který se ujmul Misaki a Tobio, Daichi se Sugou.
Vystoupila jsem z autobusu a šla ke klukům. Vítali mě s úsměvem, ale když viděli mou tvář tak jim úsměv zamrzl na tváři. Sledovala jsem Tobia. Jakoby tušil co se mi honí hlavou.
"Počkej, prohrály jste?" Zeptal se Daichi a tím přerušil ticho.
"Právě naopak. Převálcovaly jsme je. První set 25 : 23 a druhý 25 : 22." Odpověděla Satu a tiskla se k Noyovi.
"Tak proč ten výraz, Shinju?" Zeptal se Suga. Stále jsem nespouštěla pohled z Tobia.
"Protože mám pár otázek." Poznamenala jsem a překřížila ruce na prsou. Tobio se zhluboka nadechl a následně vydechl.
"Kluci, my se ještě projdeme." Oznámil Tobio a vzal mě za ruku.

Mlčky jsme došli do parku, který byl kousek od školy.
"Tys to věděl, že? " Promluvila jsem sedla si na nejbližší lavičku.
"Věděl." Odpověděl smutně a přisedl si.
"Tak proč?" Zeptala jsem se skoro šeptem a dívala se před sebe.
"Co proč?" Zeptal se a pohlédl na mě.
"Proč si mě neupozornil na to, že se s ní setkám?" Vysvětlila jsem mu otázku a stočila jsem na něj pohled. Vzal mou ruku do své dlaně a políbil ji.
"Už tak jsi byla nervózní a tahle zpráva by ti moc nepomohla." Vysvětlil mi. Měl pravdu.
"Ale…" chtěla jsem zaprotestovat. Ale on mi položil ukazováček na ústa.
"Ty víš, že mám pravdu." Poznamenal a naklonil se pro polibek, který vzápětí prohloubil. Objala jsem ho kolem krku.
Když jsme rozpojili své rty tak jsem si opřela hlavu o jeho rameno a nechala se laskat po vlasech.
Pořád jsem měla před očima Saki, jak nazývá Tobia blbečkem a přitulila se více k němu.

*Krásné počteníčko, zlatíčka.💞💞*