Shinju

25. kapitola

"No nazdar." Poznamenala jsem jen tak do vzduchu a prošla kolem něho. "To není od tebe moc hezké." Poznamenal a přidal se ke mě. "Ke každému se chovám podle zásluh." Poznamenala jsem ostře. "Proč to děláš?" Položila jsem mu otázku a zastavila jsem se na místě. Otočila jsem se na něho. Nic neříkal. "Co ti udělal, že ho tak nenávidíš?" Položila jsem další otázku. Pořád mlčel a upíral pohled do země. "Co se tady děje?" Zeptal se Shouyou s rukama překříženýma na hrudi. "Ale nic, Shouyou. Jdeme do třídy." Řekla jsem a vzala ho kolem ramen. Namířili jsme si to do třídy.

Sedla si na své místo. Shouyou se postavil k mé lavici a opřel se o ní rukama. "Co to mělo znamenat?" Zeptal se. "Ptala jsem se ho proč tak útočí na Tobia. Neříkej mu to." Řekla jsem. "Jasně a co jsi zjistila?" Ptal se a dřepl si k lavici. "Právě, že nic." Řekla jsem. "Aha. No upřímně by mě to taky zajímalo. Tsukishima si Tobia dobírá i na tréninku. Ani se Tobiovi nedivím, že mu na konci tréninku natáhl." Řekl Shouyou. "Ach jo. Mám pocit, že to nedopadne dobře." Vzdychla jsem si.

Zazvonilo na hodinu. Měli jsme třídní učitelku. "Shinju, volala mi tvá matka a o půl dvanácté tě mám pustit domů." Oznámila a já kývla na souhlas.
"Tak a teď k tomu výletu. Co se vám líbilo?" Zeptala se paní učitelka.

Já začala vzpomínat na včerejšek. Jízda atobusem, jsem prospala v Tobiové náručí. Před budovou mě rozesmála Misaki. V hale náš moment. Přednáška nuda, ale jen díky Tobiovi se to dalo vydržet, protože byl vedle mě. Exkurze, některé obrazy byly zajímavé. Dalekohledy, složila jsem Tobimu kompliment. Došla jsem k závěru, že kdyby tam nebyl Tobio, tak by to byla nuda.

"Shinju, utíkej už." Přerušila můj tok myšlenek učitelka. Kývla jsem a začala se balit. Rozloučila jsem se s paní učitelkou a mávla Shouyouvi a Misaki.

Vyšla jsem ze třídy na prázdnou chodbu a vydala se k východu. Šla jsem po chodbě, která během přestávky je plná studentů. Bylo to divné.

Došla jsem ke stříňkám. Vytáhla jsem boty a přesuvky schovala do skříňky. Zamkla jsem ji a vsunula nohy do bot.

Pospíchala domů. Máma stála před domem a vykecávala tam s nějakou paní. Byla otočená ke mě zády.
"Ahoj, Shinju." Mávala na mě máma s úsměvem na rtech, když mě spatřila. Zamávala jsem ji na zpět a opětovala úsměv. Najednou se její společnice otočila. Hned jsem ji poznala. Byla to Kenmova máma. "Ahoj, Shinju." Pozdravila mě s úsměvem na rtech. "Dobrý den." pozdravila jsem a nechápavě se na ni podívala. "Pamatuješ si na Kenmovu mámu? Potkaly jsme se v obchodě, tak jsme se zapovídaly." Vysvětlila mi máma. "Ano pamatuji. Jak se máte?" Zeptala jsem se mile. "Dobře, děkuji za optání. Já už půjdu. Ráda jsem tě viděla i tebe Shinju." Loučila se s námi. "Pozdravujte Kenmu. Nashledanou." Řekla jsem. "Mami, jdu se převléknout." Oznámila jsem a vešla do domu. Vydala jsem se do pokoje, abych se převlékla.

Kdysy jsme se nejen já a Kenma přátelili ale i naše mámy. Jakmile jsme se přestali scházet my dva, tak i naše mámy.

Převlečená jsem šla do kuchyně a sedla si na židli u pultu.
"Shinju, proč jste se přestali s Kenmou scházet?" Zeptala se máma. No jasně. Tuhle otázku jsem čekala, ale nevěděla jsem jak ji mám odpovědět. Ten pravý důvod ji říct nemůžu a taky ji nechci lhát. "Řekněme, že kvůli nedorozumění. Víš mami, nezlob se, ale ten pravý důvod ti nemohu říct." Řekla jsem. "Ale už je to v pohodě a já a Kenma se zase přátelíme." Dodala jsem rychle. "Dobře takže ti nevadí, když budu kafíčkovat s jeho mámou? " Zeptala se. "Ne budu jen ráda." Řekla jsem popravdě.

Tohle jsem na mámě milovala nejvíc. Respektovala mé tajemství. Když jsem ji nemohla něco říct, tak to prostě brala.
"Máš hlad?" Zeptala se mě. "Ne, nemám." Odpověděla jsem. Spíš jsem byla nervózní z prohlídky a díky tomu jsem měla strach, že bych se u doktorky pozvracela. "Dobře. Tak vyrazíme." Řekla máma.

Seděli jsme v čekárně na sedačce. Byla to taková obyčejná čekárna. Bílé stěny s obrázky a přepážkou, za kterým seděla sestra a přijímala pacientky. "Shinju Sugawara." Zavolala na mě celým jménem. Já vydechla a postavila se. Sestra se na mě usmála a odvedla mě za plentu. Řekla ať se od pasu dolů vysleču a přivážu si dlouhou sukni kolem pasu.

Postupovala jsem podle pokynů a paní doktorka zvolala další. Sestra mě odvedla za doktorkou. Na pohled byla sympatická ve zhruba stejném věku mé mámy. "Dobrý den." Pozdravila jsem. "Dobrý den, poprvé?" Zeptala se. Kývla jsem na souhlas. "Nebojte se. Nic to není." Utěšovala mě doktorka.

Nebudu vám popisovat průběh vyšetření, protože to bylo nepříjemné.

Odpověděla jsem na pár otázek a s receptem v ruce vycházela z ordinace.

S mámou jsme se pak šly najíst do restaurace a pak vyzvednout prášky.

Bylo půl třetí, když jsem došla k tělocvičně. "Ahoj." Pozdravil mě Suga s Daichim. "Ahoj." Pozdravila ho. "Jsi tu brzo." Poznamenal Daichi. "Hm." Vyslovila jsem. "A co prohlídka?" Zeptal se Suga. "Jo dobrý, dala jsem to." Odpověděla jsem.

Vešli jsme do tělocvičny. Já jsem klukům pomohla nachystat na trénink a šla si sednout na lavičku. Začalo se to scházet. Shouyou byl mezi prvními. Pak vešel Tobio. Zahlédl mě. S úsměvem na rtech se vydal ke mě. Rovnou mě objal a políbil.
"V pohodě, lásko?" Zeptal se. "Ano v pohodě." Odpověděla jsem a pohladila ho po tváři.
"Hele, za chvíli začíná trénink tak se mazej  převléknout." Nahnal Daichi Tobia. "Jo už jdu." Řekl mrzutě Tobio a políbil mě. Šel do šatny. Pak se objevil Tadashi s Tsukishimou, Tanaka a Noya s Asahim a další. Vyměnili jsme si s Tsukishimou pohledy, když procházel kolem mě do šatny. Tadashi si toho všiml. 

Pustili se do tréninku. Pozorovala jsem Tobia a Tsukishimu. Opravdu se do něho navážel. A Tobio se držel mého slibu i když měl co dělat. Až mi ho bylo líto. Párkrát Tsukishimu napomenul Daichi i Suga se přidal, ale moc to nepomáhalo. Zkoušel to i Tadashi, ale taky bez úspěchu.

Trénink skončil a kluci se šli napít. Hned jak mi byl Tobi nablízku, tak jsem ho objala. Mlčky jsem ho držela v objetí a hladila ho po vlasech.
"Jdu do sprchy a převléknout se." Pověděl tichým hlasem. "Běž, počkám na tebe venku." Oznámila jsem šeptem.

Šel do šatny a já ven. Musela jsem na vzduch. To napětí mezi těma dvěma je silné, až se toho bojím. To nebude dobré.

"Ahoj." Slyšela jsem pozdrav a otočila se po hlase. Zase tam stál Tsukishima.
"Zase ty?" Poznamenala jsem otráveně. Usmál se a mě naskočila husí kůže. "Ty nedáš pokoj?!" Dodala jsem. "Kageyama, si tě nezaslouží." Řekl a přistoupil ke mě. "A ty snad ano? Ještě štěstí, že ty nerozhoduješ o tom kdo si koho zaslouží nebo ne." Poznamenala jsem kousavě. Zase se usmál.

"Tsukishimo, táhni od ni." Řekl vztekle Tobio a už ho bral za límec. Padla jedna rána. Tsukishima se skácel na kolena. "Tobi, nech toho." Volala jsem na něho, ale neposlouchal. Tsukihima se postavil a natáhl Tobimu. Tekla mu krev z nosu. Tobio si ji otřel a dal další ránu Tsukishimovi. I jemu teď tekla červená. Křičela jsem na ně ať toho nechají. A rány padaly dál.

Nakonec se vyřídili kluci z tělocvičny a oddělili je. Daichi stál mezi nimi. Suga držel Tobia a Tanaka s Asahim zase Tsukishimu. Já sjela na zem a rozbrečela se. Kluci se ještě slovně napadali. "A dost. Sugo, vem ho na ošetřovnu a vy dva do sprch." Zavelel Daichi. Suga odcházel s Tobiem. Pak jsem se postavila. A podívala se na Tsukishimu než ho kluci odvedli. "A teď jsi spokojený?" Zakřičela jsem na něho. "Je ti dobře? Jsi jen ubožák nic víc. Hnusíš se mi." Křikla jsem a odešla na ošetřovnu.

Tobio už byl ošetřený. Hned jsem ho objala. Vypadal hrozně. Monokl pod levým okem, rozseklý ret a taky se držel za žebra. Jemně jsem ho objala. Suga seděl na zemi a opíral se o zeď. Rozdýchával to čeho byl svědkem.
"Shinju, jsi v pořádku?" Optal se bratr. "Ano jsem." odpověděla jsem mu. Tobio byl smutný. "Co tě trápí?" Zeptala jsem se ho. "Tobio, ty můžeš být v klidu." Řekl Suga a postavil se. Přišel k nám. "Daichi není blbej ani slepej. Všichni jsme to viděli. To Tsukishima bude mít problémy, ale ty ne." Uklidnil ho Suga. "Tak vidíš." Dodala jsem a něžně ho políbila.

*Ahoj zlatíčka, vkládám další kapitolku a chci se vás na něco zeptat. V hlavě jsem dostala takový nápad, že bych pro vás vymyslela pokračování naší Shinju. Záleží na vás jak se rozhodnete. Krásné počteníčko.💞💞💞*