Shinju

17. kapitola

Víc už jsem nestačila říct, protože si za mými zády odkašlala učitelka anglického jazyka. Otočila jsem se na ní. "Slečno Sugawaro, nevšimla jste si náhodou, že už zazvonilo?" Odsekla naštvaně. "Ale paní učitelko, až teď zvoní." Dodala jsem klidným hlasem, protože začalo zvonit až teď.
Paní učitelka se nafoukla ještě víc. "K tabuli." Přikázala a sedla si za stůl. "Vezměte si křídu a pište." Poslechla jsem.
Nadiktovala mi anglicky mi pár vět a já je napsala na tabuli. Když skončila diktovat tak se podívala na věty na tabuli. Hledala tam chybu. Ale marně.

"Sednout." Přikázala naštvaně.
Takhle naštvaně se tvářila celou hodinu. Konečně zazvonila a angličtinářka vypadla ze třídy. "Uff. To byl nášup." Poznamenal Shoyo a opřel se o opěrku židle.

"Jdeme." Řekla jsem a postavila se. Ve dveřích jsem potkala holky z týmu. Junku, Kitu a Aneku. Šly za Misaki. "Holky, půjdeme odpoledne na hřiště?" Zeptala jsem se. "A co tam." Optala se Junko. " Co asi. Trénovat." Odpověděla ji Misaki. "Řeknu to ostatním a odpoledne budeme tam." Řekla Misaki. "Dobře ve tři." Řekla jsem rychle, protože mě Shouyou tahal na chodbu.

Dosedla jsem na lavičku. "Tak spusť." Vyzval mě Noya. "Holky jsou fajn. Mají talent ale nedokážou hrát jako tým." Začala jsem. "A budeš teda tou kapitánkou?" Zeptal se Shouyou. "Nevím, Shouyou. Je to velká zodpovědnost." Odpověděla jsem. "Ale ty na to máš. Tu sobotu jsem se o tom přesvědčil." Řekl Noya. "Noya, má pravdu." Přitakal Shouyou.

"Co tady řešíte?" Zeptal se Tanaka, který teď dorazil. "Kluci ti to vysvětlí." Řekla jsem a popošla kousek dál. Vytáhla jsem mobil a napsala Kuroovi jestli mu můžu zavolat.
Hned mi volal.

Kuroo: "Ahoj Shinju, co se děje?"

Me: "Ahoj Kuroo, co budeš dělat odpoledne?"

Kuroo: "No trénink nemám. Takže chceš si zahrát volejbal?"

On vždy pozná proč volám. Pokud nedostal echo.

Me: "Jo to taky. Hlavně potřebuji poradit. Mohl bys přijít na hřiště už ve dvě?"

Kuroo: "Jasně. Mám vzít i nějaké posily?"

Me: "Nejspíš budou za potřebí ale to ti vysvětlím až na hřišti. Jo a děkuji. Jsi fakt kámoš."

Kuroo:  "Ty víš moc dobře, že jsem tady kdykoliv pro tebe."

Me: "Já vím. Přesto díky. Už musím jít."

Kuroo: "Jasně, zatím čau."

Me: "Ahoj."

A zavěsila jsem. Byla jsem ráda za takového kamaráda jako byl Kuroo. Kdykoliv jsem potřebovala pomoc, vždy mi pomohl.

Zalezla jsem do třídy, protože začalo zvonit. Byla matematika, která utíkala rychle.

Došli jsme s klukama na střechu. Všimla jsem se jak se všichni culí. Věděla jsem proč. "Aha takže už to víte." Pronesla jsem a sedla si ke své lásce. Věnovala jsem mu polibek.
"Jo, ale nevím proč váháš? Podle toho co mi kluci řekli tak se na to hodíš." Řekl Asahi. "Je to velká zodpovědnost." Poznamenal Suga vážně. "Ale naše Shinju, to zvládne." Dodal bratr už s úsměvem.
"Shinju, pokud ten tým povedeš, tak se moje sestra ráda přidá." Promluvil Tanaka. "Tak díky." Poděkovala jsem mu ironicky. "Jen tlumočím co mi řekla ségra." Začal se bránit.
To bylo vše co jsme probrali. Dojedli jsme a odcházeli do svých tříd.

V hodině jsem stále uvažovala. Vlastně zbytek školy jsem pořád jen přemýšlela. Hodiny utíkaly rychle a byl konec školy.

Zbalila jsem si věci a vyšla ze třídy. Zastavila jsem se u Misaki. "Příjdou všechny holky?" Zeptala jsem se. "Ano je to domluvené. Shinju, pokud to nechceš příjmout tak se nic neděje. Už jen to, že budeš s námi hrát bude pro nás plusko." Řekla Misaki. "Děkuji, Misaki. Jsi první člověk, který mi neříká, že to mám přijmout." Poděkovala jsem a usmála se na ni.

Venku už na mě čekal Tobio. Stál zády ke mě. Opatrně jsem k němu přistoupila ze zadu a dlaněmi mu zakryla oči. "Hádej kdo jsem." Zašeptala mu do ucha. Tobio se usmál. "Moje růžička." Řekl a sundal mi dlaně. Otočil se na mě. Stáhl si mě do náruče a políbil. "Musím na trénink ale chtěl jsem tě vidět." Oznámil mi. "Příjdeš po tréninku?" Zeptala jsem se. "Můžu?" Zeptal se a líbal mi krk. "Ano a budu jen ráda." Odpověděla jsem. "Tak příjdu." Odpověděl. Ještě jeden polibek a šel k tělocvičně.
Já se vydala domů.

"Ahoj mami." Pozdravila jsem. "Ahoj." Odpověděla máma z kuchyně. "Shinju, jak to, že jsi nesnídala?" Zeptala se jakmile mě spatřila v kuchyni. "Neměla jsem hlad." Odpověděla jsem. "Co se děje?" Zeptala se starostlivě. "Dneska ráno se mě holky zeptali, jestli bych byla jejich kapitánkou." Odpověděla jsem. "Aha to bylo rychle. A cos jim odpověděla?" Ptala se máma dál. "Ještě nic." Řekla jsem jednoduše. A modlila jsem se v duchu aby to nechtěla rozebírat dál.
Naštěstí mlčela.

Šla jsem se převléknout a hned si dala do batohu hard disk pro Bokuta. Znám Kurooa. Určitě mu volal a domlouval se s ním.
Převlečená a s batohem jsem odkráčela do kuchyně. Máma mi přichystala sendvič a s děkovným pohledem jsem se na ni usmála. Celý jsem ho snědla.
Potom jsem se s ní rozloučila a odešla na hřiště.

Bylo za deset dvě, když jsem dorazila na místo určení. Kuroo a Kenma už tam byli. "Ahoj, za chvíli dojdou ostatní." Pozdravil mě s úsměvem. "Ahoj." Pozdravila jsem a těžce dopadla na lavičku. "A jéjé. To není dobré. Co se ti stalo?" Optal se Kuroo a spolu s Kenmou mě zkoumali starostlivým pohledem. "Karasuno má i dívčí volejbalový tým." Začala jsem. "Jojo Daichi se zmínil. Chtěl abys tam nastoupila." Řekl Kuroo.
"Hey, hey, hey už jsme…a sakra. Shinju co to je za pohled." Dorazil Bokuto s Akaashim. "Stalo se něco?" Optal se Akaashi. "Jde o ten tým co zmiňoval Daichi." Vysvětlil rychle Kuroo. "Aha nevíš jestli se přidat nebo ne?" Zeptal se Bokuto. "Měla by ses k nim přidat. Hraješ…" "O to nejde Bokuto. Holky se rozhodly, že ze mě chtějí udělat kapitánkou." Skočila jsem mu do řečí. "Vážně? To je super." Řekl Akaashi. "Proto jsem chtěla radu od vás, kluci. Kluci z Karasuna by mě tam viděli rádi, ale vy jste nestraníci a vždy jste byli ke mě upřímní." Vysvětlila jsem jim. "Hele Shinju. Pokud se cítíš, že do toho týmu zapadáš tak to příjmi." Řekl Bokuto. "A co se tebe týká. Tak tě znám dost dlouho na to abych ti mohl říct, že ty jsi ta správná osoba, která dokáže vést tým." Dodal Kuroo. "Vím, že je to zodpovědnost ale taky vím, že ty si s tím poradíš a zvládneš to." Řekl vážným hlasem Kuroo. "I když se ten tým skládá s osmi holek? Vlastně se mnou s devíti?" Zeptala se a vzhlédla k němu. "No a co. Já začínal budovat tým ze šesti." Dodal Bokuto se smíchem. "Shinju, v sobotu jsem viděl tvé schopnosti. Překvapila jsi mě a podle mého názoru, na to máš." Přidal se Kenma. "Tak jo. Díky za rady. Bokuto tady máš tu hudbu. Prosím tě Akaashi dohlídni na něho." Řekla jsem. "Jasně. Slyšels." Dodal Akaashi a šťouchl do Bokuta. "No jo." Dodal Bokuto. "Mockrát vám děkuji. Pomohli jste mi se rozhodnout." Řekla jsem.

"Ahoj. Doufám, že nevadí, že jsme tady brzy." Pozdarvila Kasumi. "Vůbec ne. Naopak. Tohle je Bokuto, Akaashi, Kenma a Kuroo." Představila jsem kluky. "Misaki, Amaya, Aneko, Etsuko, Hikari, Junko, Kasumi a Kita." Představila jsem holky. Pozdravili se navzájem.

"Tak a nejdříve nám řekni odpověď." Ozvala se Aneko. Já se koukla na Kurooa a Bokuta, ti jen hlavou pokývali. Nadechla jsem se. "Ano budu vaší kapitánkou." Řekla jsem a holky mě začaly objímat až jsem se svalila na zem. Jásaly, smály se a já se taky smála.

"Dobře, dobře to už stačí." Řekla jsem. A holky mi pomohly na nohy. "Jdeme hrát. Čtyři holky půjdou s Bokutem a Akaashim a čtyři holky s Kenmou a Kurooem. Já se potřebuji pořádně podívat na co se zaměřit." Vysvětlila jsem. Nikdo neprotestoval. Holky se rozdělily a začlo se hrát.

*Ahoj zlatíčka, zde je další kapitolka. Jsem ráda, že vás příběh Shinju zajímá a děkuji všem za přízeň. Těším se na další komentáře, ať už kladné nebo záporné.
Někde jsem našla obrázek holek z volejbalu. Tak jen tak pro představu jsem ho použila.
Krásné počteníčko.💞💞💞*