Shinju

9. kapitola

Probudila jsem se odpočatá a v dobré náladě. Kouknu na mobil. Cože půl jedenácté? Nechce se mi věřit, že jsem spala tak dlouho.
Přes víkend vstávám nejpozději v devět a to ve vyjímečných situací. Ale takhle pozdě? Narychlo na sebe hodím legíny a lezu z pokoje.
Dojdu do kuchyně, která je prázdná.
Čekala jsem tady alespoň Sugu, když už tady není máma. Tak nic.

Připravila jsem pro bráchu kávu a já si udělala caro. Má jemnější chuť. S hrnkem v ruce jsem se koukla do ledničky. Co na oběd? Taky nic. "Ach jo." Povzdechla si a zavřela ledničku. "To bude těžký." Řekla jsem si pro sebe.

"Dobré ráno." Pozdravil mě Suga. Já se tak lekla, že jsem málem na sebe převrhla hrnek s teplým nápojem. Rychle jsem ten hrnek položila na linku.
"Do...dobré ráno." Vykoktala jsem ze sebe pozdrav. A ještě lapala po dechu.
"Promiň, nechtěl jsem tě polekat." Řekl a sedl si k pultu. "V pohodě. Hele, musíme na nákup." Oznámila jsem mu a podala mu hrnek s kávou, z ledničky jsem vytáhla dva jogurty a lžičky z příborníku.
"Jsi moje zlatá sestřička." Pochválil mě a usmál se.
"Zajdeme na oběd a pak nakoupit. Co ty na to?" Navrhl Suga. "Dobrý nápad." Řekla jsem nadšeně.

"Máš hlad nebo projdeme pár obchodů?" Zeptal se Suga, když jsme vstoupili do obchodního centra. "Můžeme jít rovnou nakupovat." Odpověděla jsem a hledala pohledem market s potravinami.
Najednou mě Suga vzal za ruku a odtáhl do krámku s oblečením. "Hele, brácha já nechci." Protestovala jsem.

Najednou mi padl do očí jeden svetr. Měl barvy duhy. Byl dlouhý a chlupatý, krk měl vysoký a hladký. Podívala se na Sugu. Znalecky se usmíval. Ví, že miluji svetry. "No, do toho. Zkus si ho." Řekl a podal mi svetr. Podívala jsem se na cenovku, nebyl zas tak drahý. Odešla jsem do kabinky.
Se svetrem na sobě jsem vyšla. Suga stál před kabinkou, když mě zaregistroval, uznale pokýval hlavou. "Sluší ti." Pochválil a pak se kouknul na džíny. "Ale chtělo by to nějaké legíny." Přemýšlel nahlas a hledal dámské legíny. Já tam stála jako opařená. Nikdy jsem nenakupovala oblečení s bráchou. A taky mě udivilo, jak je do toho zapálený.
Přišel a podal černé džínové legíny.
"Ty se k tomu budou hodit." Řekl znalecky a já šokovaně vzala legíny a zmizela v kabince. Oblékla jsem se a musela uznat, že má Suga pravdu. Vážně to k sobě ladilo. Ale kde se to v něm vzalo?
Vyšla jsem a Suga se koukal ze všech stran. "Super. Budeš to chtít koupit?" Zeptal se. "Ano, koupím si to." Odpověděla jsem a zkoumala ho pohledem.
Šla jsem to vyzléct, aby mi to prodavačka mohla natipovat.

Nachystala jsem si peněženku, prodavačka řekla částku a už jsem vytahovala peníze, když v tom ji Suga podával bankovku. Popadl tašku s oblečením a vycházeli jsme ven.
Co to bylo? Proč to udělal?
"Sugo..." oslovila jsem ho. "Hm?" vydal ze sebe. "...To oblečení. Co...co to má znamenat?" Zeptala jsem se zmateně. "Co, to nemůžu koupit své oblíbené sestřičce oblečení?" Zeptal se posměšně. "To...asi jo...ale to jsem neměla na mysli....Vlastně jo." Koktala jsem zmateně. Až se začal smát.

"Brzdi nebo si zamotáš jazyk. Vím jak nesnášíš nakupování s mámou, tak jsem se toho ujal já a zaplatil jsem to. Ber to jako díky." Zastavil se a já ho následovala. Otočila jsem se na něho a zadívala se mu do očí. Měl vážný pohled. "Stále nerozumím." Řekla jsem vážně. "Děkuji za Daichiho." Odpověděl mi tichým hlasem, ale tak abych to slyšela jen já. "Jo tohle. Za to mi děkovat nemusíš, Sugi." Řekla jsem s úlevou v hlase a udělala krok v před abych ho mohla obejmout. Přijal mé objetí.
"Tak a teď se jdeme najíst," pronesl a můj žaludek zakručel. Oba jsme se zasmáli a vydali se pro jídlo.

Po jídle jsme šli nakoupit nějaké potraviny. Celou dobu jsme se bavili.
Na cestě domů se mě Suga zeptal jestli jsme si to s Kenmou vyjasnili.
"Jo, právě včera jsme spolu mluvili. Ale nemůžu ti říct o čem. Slíbila jsem mu to." Řekla jsem rychle aby se neptal.
I když vím, že kdybych mu to řekla tak si to nechá pro sebe. Ale slib je slib.
"Je dobře, že jste si promluvili. Kuroo z toho vašeho prvního setkání byl smutný." Dodal Suga a lovil klíče, protože jsme stáli u hlavního vchodu.
"Já vím. Psali jsme si. Chtěl abychom spolu vycházeli. Takže jsem ráda nejen kvůli mě a Kenmovi ale i kvůli Kuroovi." Oznámila jsem a vešla do domu. Položila jsem tašky na pult a začala jsem vytahovat nákup.
"A co budeš dělat odpoledne?" Zeptal se Suga a taky vybaloval ze svých tašek. "Nevím." Odpověděla jsem a vybalovala druhou tašku. "Právě, že v klubu jsme se s klukama domlouvali na volejbal. Přidáš se? Neboj dorazí i Tobio." Dodal rychle a schoval poslední věc. Já měla ještě půl tašky, tak mi začal pomáhat. "Super, dneska mám chuť si zahrát." Odpověděla jsem. Vybaleno a schováno. "V kolik se jde hrát?" Zeptala jsem se. "Můžeme jít hned. Jestli chceš." Odpověděl. "Dobře jdu se převléknout a můžeme vyrazit." Řekla jsem a odešla do pokoje.