Shinju

18. kapitola

Věnováno adel_lkam, pajdazesmecky a takykeitsukishima2709.
Holky jste úžasné a vaše hlasy a komentáře mě vždy nadchnou a donutí mě psát dál. Takže moc a moc veklé dík.

Sledovala jsem holky jak hrajou. Každá měla talent na něco jiného. Teď jsem měla jasno jak je rozložím. Nechala jsem je dohrát a byl to zrovna Bokuto, který zasmečoval.
"Stop hry." Ozvala jsem se. "Děkuji vám kluci. Teď vyzkoušíme něco jiného. Kluci vyberte si dvě holky." Řekla jsem. "Misaki a Hikari." Řekl Kuroo s úsměvem. "Já jsem to tušila." Poznamenala jsem s úsměvem. "Dobře. Zbytek tady." Řekla jsem a vedla je na druhou půlku hřiště. Bokuto a Kuroo už věděli o co mi jde.

"Kasumi a Kita, dopředu. Kito, budeš nahrávačka a Kasumi, ty diagonální hráčka. Amayo, ty budeš fungovat jako blokařka spolu s Etsukou. Srdcem našeho týmu bude Aneko, ty budeš naše libero. Jasné?" Řekla jsem. Holky kývly na souhlas. "Tak na místa." Zavelela jsem.

"Shinju. A ty jsi co?" Zeptala se Junko. "Mě nedělá problém žádná pozice ale nejraději jsem smečařka." Odpověděla jsem. "Bezva, tak můžeš mě vystřídat?" Požádala mě Junko. "Už nemůžeš?" Zeptala jsem se. "Můžu ale potřebuji si promazat koleno. Trochu mě pobolívá. Namažu si ho, chvíli posedím a bude to v pohodě." Řekla Junko a šla si sednout.

Já se na ni starostlivě dívala. "Před dvěma lety spadla a rozbila si ošklivě koleno. Byla s tím dvakrát na operaci a pak rehabilitace. Ale sem tam se to ozve." Vysvětlila mi Kasumi. "Stává se to často?" Optala jsem se ji. "Jen když to přežene." Odpověděla mi.
Kita, Kasumi a Etsuko šly k síti. Já, Amaya a Aneko do zadu.

Podávala jsem a tím jsem začala hru.
Hra šla dobře. Holkám nové pozice vyhovovaly. Vedly jsem 3:1.
"Kluci nemůsíte nás šetřit." Zavtipkovala jsem. "Jak chceš." Dodal Bokuto a chtěl smečovat, blokařky to nevybraly a ten se začal smát ale nastoupila Aneko a vybrala míč a já ho poslala přes síť. A připsaly jsme si další bod. Plácly jsme si. "Dobrá práce, Aneko." Pochválila Aneko. "Díky." Dodala nadšeně.

"Dobře. Končíme." Ozval se Bokuto. "Hele kdo se tady bojí prohry? " Vysmíval se mu Kuroo. "Náhodou, Shinju holky postavila moc dobře." Pochválil mé rozhodnutí Kenma, když k nám došli. "Jo, to je pravda." Přidal se Kuroo. "Děkuji kluci, za všechno." Poděkovala jsem jim. "Nemáš zač. Rádi jsme ti pomohli." Dodal Akaashi. "Ten kdo se vám postaví, nebude mít šanci." Poznamenal Bokuto. "Poprala ses s tím dobře. Budeš dobrou kapitánkou." Řekl a šťouchl do mě. "Tak už dost. Nebo se začnu červenat." Dodala jsem.
"Takže jsme si vybraly dobře?" Zeptala se Misaki. Kuroo ji vzal kolem ramen. "Lepší byste hledaly těžko." Odpověděl ji Kuroo. "Holky my musíme jestě jednu věc udělat." Řekla jsem a vzala svůj batoh. "Budete ještě tady?" Zeptala jsem se kluků. "Rád bych ale musím se učit na písemku." Řekl Kuroo. "Aha. Tak se mějte a ještě jednou děkuji." Rozloučili se a odcházeli ze hříště.

"Shinju, co bude potřeba ještě udělat?" Zeptala se Misaki. "Musíme nalákat ještě nějaké holky do týmu. A na to budeme potřebovat leták. Příští týden se už pojedou zápasy." Vysvětlila jsem. "A nezvládneš to sama? Musím se jít se učit." Řekla Hikari. "Tak jinak. Kdo potřebuje jít domů?" Zeptala jsem se a otočila se na holky. Přihlásily se skoro všechny až na Misaki, Kasumi a Amayu. "Běžte, a my jdeme!" Řekla jsem.

"Shinju, nechceš počkat na něho?" Zeptala se Kasumi. Já se otočila a spatřila Tobia jak jde k nám. "Nechceš ten leták nechat na jindy?" Zeptala se Misaki. "Udělala jsi kus práce na hřišti." Dodala Amaya. "Jste hodné. Dobře, necháme to na jindy." Přistoupila jsem na jejich návrh. "Tak se měj. Ahoj zítra." Loučily se se mnou. "Ahoj." Zavolala jsem na ně.

"Ahoj lásko." Pozdravila jsem Tobia. Ten mě místo pozdravu objal. "Co...co se stalo?" Zeptala jsem se a objala ho. "Chytl jsem se s Tsukishimou." Odpověděl mi a nepovolil objetí. "O lásko. A proč?" Zeptala jsem se. "Raději se neptej." Řekl a odtáhl se tak aby mi viděl do tváře. Vzal mé tváře do rukou. "Nepřibližuj se k němu, ano?" Řekl a znělo to tak naléhavě, že jsem kývla na souhlas. "Dobře. Půjdeme ke mě?" Zeptal se. "Klidně. Tobi, o co šlo?" Zajímalo mě to. "Jde o Tsukishimu. Líbíš se mu a pokusí se mi tě přebrat." Odpověděl nakonec a chytl mou ruku a propletl prsty s mými. Vydali se na cestu. Já se musela zasmát. "Lásko, pamatuješ co jsem ti včera říkala?" Zeptala jsem se. "Jo, ale kdybys ho viděla. Je odhodlaný a hnusně sebevědomý. Pije mi krev." Odpověděl a zněl vytočeně. Zastavila jsem se a on se taky zastavil. Podíval se na mě a já k němu udělala krok. Vzala jsem jeho tvář do svých dlaní. "Tobi, může být jaký chce a stejně mu to nepomůže. Já nechci nikoho jiného než tebe." Vysvětlila jsem a políbila ho. Objala jsem ho. "Miluju jen tebe." Zašeptala jsem mu do ucha. Přitiskl si mě víc k sobě. "I já tebe miluju." Pošeptal a ještě chvíli jsme stáli v objetí, pak jsem se odtáhla. "Jestli chceš abychom se dnes dostali k tobě. Tak bychom měli jít." Řekla jsem s úsměvem na rtech. "Jo máš pravdu." Dodal a usmál se. "A jak jsi pochodila s holkama?" Zeptal se, když jsme ruku v ruce kráčeli vedle sebe. "Překvapivě dobře." Odpověděla jsem s úsměvem na rtech. "Takže jsi kývla na to kapitánství?" Zeptal se. "A nejen to." Dodala. Najednou mi zvedl ruku, kterou držel a políbil ji. "Vyprávěj." Vyzval mě. "Ještě ve škole jsem se spojila s Kurooem, jestli příjde na hřiště. A ten sebou nezapomněl vzít Kenmu, Bokuta a Akaashiho. Potřebovala jsem slyšet názor od někoho, kdo není z Karasuna. No a ti čtyři mi hodně pomohli. Nejen, že mi poradili ale taky mi pomohli s umístěním holek. Pak jsme dokonce nad nimi i vyhrály." Vyprávěla jsem nadšeně. "Jsi na ně pyšná." Dodal Tobi, když se podíval na mou tvář. "Ano to jsem. Holky jsou talentované." Poznamenala jsem a byla to pravda. Byla jsem na svůj tým pyšná. Ano je to můj tým a já slibuji, že naše úspěchy budou ty nejlepší. To je můj cíl.

*Ahoj zlatíčka, tady máte další kapitolku. Doufám, že se vám bude líbit, stejně tak jako mě se líbí ji psát. Krásné počteníčko.💞💞💞*