Shinju

20. kapitola

Před školou už stál autobus. Rozloučili jsme se s klukama a šli k autobusu.
Připojili jsme se k Shouyouvi, který se vybavoval s Misaki.
"První A docházka." Křikla jejich třídní učitelka a jmenovala jména. Každý koho řekla řekl zde. Učitelka z první A domluvila a předala slovo své kolegyni. Naše třídní učitelka jmenovala jména žáků a taky slyšela zde nebo tady.

Obě třídy byli kompletní a mohli jsme nastoupit. Každý si sedl ke komu chtěl a to nám všem vyhovovalo.
Divila jsem se, že zrovna Shouyou a Misaki si sedli spolu. A to hned přede mnou a Tobiem. Naproti přes uličku se usadil Tsukishima s Yamaguchim.
Všimla jsme si jak Tsukishima po me pořád pokukuje a nebyla jsem sama, kdo si toho všiml. Tobio mě majetnicky objal a já se o něho opřela.

Vytáhla jsem sluchátka a zapojila je do mobilu. Jedno jsem podala Tobimu a druhé dala sobě do ucha. Pustila jsem písničky. Zvedla jsem hlavu a podívala se na Tobiho. Ten mi věnoval polibek.
"Chcete taky?" Zeptal se Shouyou přes opěrku a podával nám sáček s bonbóny. "Já nechci." Odmýtl Tobio a já mu s poděkováním taky odmítla. "Alespoň zbyde víc na nás." Poznamenal s úsměvem Shouyou a nabídl Misaki.

"Zdá se mi, že ti dva se do sebe zakoukali." Pošeptal mi Tobio do ucha. "Taky si to myslím." Dodala jsem a ještě víc se zavrtala Tobiovi do náruče.
Jen co jsme vyjeli, tak jsem usnula.

"Lásko, jsme na místě." Budil mě Tobiův hlas a jeho dlaň na tváři. Zamrkala jsem a pak se protáhla. "Promiň, ale já si nemůžu pomoct. Jakmile se se mnou vozidlo rozjede, v momentě spím." Vysvětlovala jsem mu omluvně. Tobi se na mě jen usmál a spojil naše rty.

Vystoupili jsme z autobusu a před námi byla dvoupatrová budova se dvěma kopulemi, ze kterých se tyčily dva obrovské dalekohledy. Budova měla oranžovou fasádu a vypadala nově opravená.

"Ty musím vyzkoušet." Poznamenal Shouyou s nadšením v hlase. Já, Tobio a Misaki jsme se začali smát. Následovali jsme ostatní, co mířili do budovy.
"Tak jdeme. Možná si ho i vyzkousíš." Poznamenal Tobio a vzal Shouyu kolem ramen a šli napřed.

Já s Misaki jsme je následovaly, ale byly jsme dostatečně daleko na to abychom mohly mluvit.
"Asi vím co chceš probrat." Poznamenala Misaki trochu nervózně. Já se usmála. "Jestli chceš." Dodala jsem. Zhluboka vydechla. "Nevadí ti to, že ne." Zeptala se. Já propukla v záchvat smíchu. "Co mi má vadit? To, že se ti líbí?" Zeptala jsem se když jsem se trochu uklidnila. "Misaki, já jsem ráda, že si spolu rozumíte. A ne nevadí mi to. " Odpověděla jsem ji a vzala kolem pasu. "Divím se, že se od tebe Tobio na chvíli pustil." Poznamenala tichým hlasem Misaki. "Všimla jsem si toho blonďáka s brýlemi. Nespustit z tebe oči. I když jsi usnula."Dodala Misaki. "Tobio, si toho všiml taky? Optala jsem se. "Ten ho vraždil pohledem." Oznámila mi Misaki.

"Ahoj holky." Pozdravil nás Tsukishima. No my o vlku a vlk za dveřmi. Šel vedle mě. Začala mi naskakovat husina. "Kde máš svého bodygárda?" Nečekal na náš pozdrav a hned se mě ptal. Položil mi ruku kolem ramen. To už to ve mě začínalo vřít. Chytla jsem jeho ruku a odhodila pryč. "Riskuješ." Poznamenala jsem. "Ale noták. Jen si chci pokecat." Dodal na svou obhajobu. "Ne. Ty chceš provokovat. Já moc dobře vím o co ti jde. A radím ti, nechej mě a Tobia na pokoji." Řekla jsem mu a přidala do kroku.

To už jsme stály před vchodem.
Vstoupily jsme do vnitř. Pohledem jsem hledala Tobia. Stál se Shouyou u nějakého obrazu a bavili se spolu. Nasměrovala jsem si to s Misaki k nim.

"Už jsme vás chtěli hledat." Dodal Tobio s úsměvem na rtech. "Už jsme tady." Řekla jsem a věnovala mu polibek. "Zdržel nás ten blonďák." Dodala Misaki. "Tsukishima? On se s tebou bavil? Já ho vážně zabiju." Řekl vytočeně Tobio a dával ruce v pěst. "Tobi, uklidni se." Snažila jsem se ho uklidnit. Nezabralo to. "Tobio, vykašli se na to." Přidal se ke mě Shouyou. Ale pořád to nemělo žádný efekt. Už si to mířil k Tsukishimovi. Věděla jsem, že pokud ho neuklidním, tak se stane neštěstí. Stačil udělat dva kroky vpřed, když jsem se před Tobia postavila, objala ho kolem krku a začala ho hladit po vlasech. "Miluji tě, lásko." Pošeptala jsem mu do ucha. Nepomohlo to. Pořád byl napnutý jako struna. "Miluji jen tebe, lásko." Zkusila jsem to znova. Začal se uvolňovat. Najednou jsem ucítila jeho ruce jak mě začínají objímat. Sevřel mě s něhou a láskou ve svém objetí. "Taky tě miluji." Pošeptal mi do ucha. Vyhrála jsem. Oddychla jsem si a víc jsem ho objala.