Shinju

15. kapitola

Ráno mě vzbudil ženský šeptající hlásek. Otevřu oči a spatřila jsem jak je ke mě skloněná máma a hladí mě po tváři. Pak si uvědomím, že je pondělí ráno. Vytřeštila jsem na ni oči. "Mami, ty nejsi v práci?" Zeptala jsem se šokovaně. Máma se usmála a odkráčela ke dveřím. "Dneska mám volno. Tak šup z postele. Snídaně už je hotová." Oznámila mi a vyšla z pokoje.

To je divné. Máma je ve všední den doma a ještě mě přišla vzbudit. Dobře uznávám, že se mi to probuzení líbilo a že tohle divné nakonec není, je to spíš koneckonců příjemné.
Protáhla jsem se v posteli a vstala jsem. V momentě mi zazvonil budík na mobilu. "Hele dneska jsi zaspal ty." Poznamenala jsem a vypla budík.
Napochodovala jsem do koupelny a spáchala ranní hygienu. Navlékla se do uniformy a podívala se do zrcadla.

Těšila jsem se do školy. A tento týden bude super. Máme naplánovaný ten jednodenní výlet a budou se sbírat přihlášky do volejbalového klubu.
Nachystaná jsem vyšla z pokoje a v ruce jsem držela tašku s učivem.

V kuchyni na barové židli už seděl Suga a popíjel svůj ranní nápoj. "Dobré ráno." Pozdravila jsem a sedla si vedle něho. Odpověděl mi na pozdrav a hned mi podstrčil přihlášku. "Co to je?" Zeptala jsem se a nechápavě se podívala na Sugu. "Karasuno má i dívčí volejbalový klub. A já si říkal, že bys to mohla zkusit." Vysvětlil Suga. "Já s holkama? Ty ses zbláznil!" Dodala jsem šokovaně. "Mohla bys to zkusit. Podle toho co říkal Koushi, tak hraješ výborně." Přidala se i máma. "Tohle je spiknutí." Poznamenala jsem. "Hele dneska po škole mají holky trénink, tak se běž podívat a pak se rozhodneš." Navrhl Suga. Nechala jsem to radši tak, ale propalovala jsem Sugu pohledem.

"Mami, jak to, že máš dneska volno?" Zeptala jsem se, když jsem dojedla snídani. "No říkala jsem si, že bych dnes připravila večeři a vy byste mohli pozvat ty své drahé polovičky na večeři." Řekla máma a nám oběma málem zaskočilo.
"Myslíš, že bude mít Tobio odvahu sem přijít, když jsi ho včera tak spražila?" Zeptala jsem se. "A to nemluvím o Daichim." Dodal Suga. "Já vím. Přepískla jsem to. Proto je chci pozvat na večeři a omluvit se jim." Vysvětlila máma provinile. "Dobře. Můžeme to zkusit ale nic neslibujeme." Řekl Suga. Máma se usmála a podala nám obědy do školy.

Vyšli jsme z domu, kde  na nás čekali kluci. Já i Suga jsme se jim vrhli do náruče. Po pořádném objetí jsme se společně vydali do školy. "Tak co vaše máma?" Zeptal se Daichi. "Je dneska doma a vypadá to, že po včerejšku se snaží." Odpověděl Suga. "Ne." Protestoval nevěřicně Daichi. "Je to tak. Dokonce plánuje společnou večeři. To znamená, že s vámi a s námi." Dodal Suga a sledoval jak se budou tvářit. "Opravdu?" Zeptal se Tobio. "Ano, chce se vám takhle omluvit." Dodala jsem ale víc jsme nestihli už probrat, protože jsme stáli před školou.

"Shinju." Uslyšela jsem za zády své jméno. Otočila jsem se a zahlédla Shouyu a Noyu jak ke mě utíkají. Podle toho jakým tepem utíkali, jsem si domyslela, že si dávají závod.
Tobio mě musel stáhnout do náruče, protože ti dva to nestačili ubrzdit a málem mě povalili. "Vy magoři. Dávejte bacha." Zařval na ně Tobio. "Promiň. Zavodili jsme spolu." Omluvil se a dodal vysvětlení Noya když se rozdýchával. "Noyo, něco jsem ti o tom říkal." Rozlobil se Daichi a dal ruce v bok. "Jo jo už se to nestane. Jsi v pořádku?" Zeptal se Noya a podíval se na mě. "Jo, díky Tobiovi jsem ale tohle je celkem nebezpečné kluci." Kárala jsem je taky. "Už se to nestane." Prohlásil Shouya se sklopeným pohledem k zemi. "Jste blázni. Poďte do školy." Řekla jsem a šla vedle Tobia do školy. Po očku se podívala na ty dva za mnou a věnuji jim úsměv, který mi vrátili zpátky.